6 C 9/2021-30 — Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 10.9.2020 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 12 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO] poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč na základě smlouvy o úvěru [číslo]. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit včetně kapitalizovaného úroku, poplatku za vyhodnocení úvěru, poplatku za sjednání úvěru a inkasního poplatku tj. v celkové výši 16 900 Kč. Uvedená částka měla být zaplacena ve 13 splátkách; splatnost poslední z nich byla stanovena ke dni 26.10.2018. Žalovaný své závazky ze smlouvy řádně nesplnil, [právnická osoba], [IČO], na kterou přešla část původního věřitele, postoupila pohledávku za žalovaným žalobci. 2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit předepsaným způsobem žalovanému. Žalobce v žalobě souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Přípisem doručeným se žalobou žalovanému na adresu trvalého pobytu postupem dle § 49 o.s.ř. byl žalovaný vyzván, aby do 7 dnů sdělil, zda souhlasí, aby soud ve věci rozhodl dle § 115a) o. s. ř. bez nařízení jednání s tím, že pokud vyjádření nebude soudu doručeno ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval, proto se má za to, že s tímto postupem souhlasí. Protože byly splněny podmínky dle § 115a) o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně 17. února 2021. 3. Dle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst.1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 4. V průběhu řízení bylo žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru, smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] včetně předpisu splátek, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, nájemní smlouvou ze dne [datum] včetně jejího dodatku [číslo] výplatními lístky, dodatkem pracovní smlouvy žalovaného, čestným prohlášením žalovaného, smlouvou o prodeji části závodu, smlouvou o postoupení pohledávek a předžalobní výzvou ze dne 26.2.2020 prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla na základě žádosti žalovaného a po prověření jeho úvěruschopnosti uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč s pevně stanovenou úrokovou sazbou. Poskytnutí uvedeného úvěru potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky včetně sjednaného úrokového navýšení a poplatků v celkové výši 16 900 Kč věřiteli vrátit ve 13 pravidelných měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 26.10.2018. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil řádně a včas, když do současné doby neuhradil částku 12 800 Kč, ačkoliv byl k zaplacení vyzván naposledy předžalobní výzvou ze dne 26.2.2020. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by na úhradu úvěru zaplatil více, než vyplývá ze žaloby. Svou aktivní legitimaci k vymáhání předmětné pohledávky žalobce prokázal smlouvou o prodeji části podniku a následně smlouvou o postoupení pohledávek. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, proto jí v celém rozsahu vyhověl a to včetně úroku z prodlení, který je požadován v souladu s ustanovením § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny 10 000 Kč. 5. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, žalovanému zaslal předžalobní výzvu a má proto nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 800 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny a nákladů zastoupení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 300 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) a činí celkem 1 200 Kč. Žalobci dále náleží 252 Kč jako 21% DPH z nákladní právního zastoupení. Celkově bylo na náhradě nákladů řízení žalobci přiznáno 2 252 Kč (800 + 1 200 + 252 Kč). S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady řízení v této výši, které jsou splatné dle § 149 odst. l o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. 6. Pokud žalobce požadoval odměnu za 1 úkon právní pomoci ve výši dle § 7 advokátního tarifu, soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce vymáhá dlužné úvěry ve větším množství případů ročně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smlouvy a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv.„ formulářovou“ žalobu, když uvedl, že„ v takovém řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. I z výše uvedeného je zřejmé, že nárok žalobce na zaplacení dlužného spotřebitelského úvěru, uplatněný formou vyplnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, je typicky nárokem, který má namysli ustanovení § 14b advokátního tarifu. 7. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.