14 C 166/2022-25 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení je zaplacení částky 2.703,77 Kč za nepovolený debet vzniklý neuhrazením bankovních poplatků. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že jeho aktivní legitimace je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 1. 2022 mezi žalobcem a [právnická osoba], [IČO], (dále jen banka). Banka uzavřela se žalovaným dne 10. 6. 2019 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, ve které se banka zavázala zřídit a vést pro žalovaného účet a žalovaný se zavázal platit za poskytované bankovní služby poplatky dle ceníku. Žalovaný nezajistil na účtu dostatek prostředků k uhrazení smluvených poplatků, čímž došlo ke vzniku dluhu ve výši 2.703,77 Kč. Z důvodu podstatného porušení smluvních povinností spočívajícího ve vzniku nepovoleného debetního zůstatku, který nebyl uhrazen v přiměřené době, banka dne 25. 11. 2021 odstoupila od smlouvy. Žalovaný ani po předžalobní výzvě na dluh ničeho neuhradil. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalobce v žalobě souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Přípisem doručeným se žalobou žalovanému na adresu trvalého pobytu postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 5. 9. 2022 byl žalovaný vyzván, aby do 7 dnů sdělil, zda souhlasí, aby soud ve věci rozhodl dle § 115a) o. s. ř. bez nařízení jednání s tím, že pokud vyjádření nebude soudu doručeno ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval, proto se má za to, že s tímto postupem souhlasí. Protože byly splněny podmínky dle § 115a) o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně 27. 9. 2022. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů předložených žalobcem, tj. smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 10. 6. 2019 včetně produktových a obchodních podmínek, výpisu a mimořádného výpisu z účtu žalovaného, odstoupením od smlouvy ze dne 25. 11. 2021 včetně dokladu o odeslání, rámcové smlouvy a smlouvy o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a žalobcem, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 1. 2022, předžalobní výzvy ze dne 24. 3. 2022 a dokladu o odeslání. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že na základě smlouvy ze dne 10. 6. 2019 o poskytování bankovních a dalších služeb právní předchůdce žalobce [právnická osoba] vedl pro žalovaného běžný účet. Žalovaný se ve smlouvě mj. zavázal hradit bance náklady dle platného ceníku, nezajistil však na účtu dostatek finančních prostředků. S ohledem na vznik nepovoleného debetu na účtu banka od smlouvy přípisem ze dne 25. 11. 2021 odstoupila. Podle výpisu z osobního účtu byly žalovanému předepisovány bankovní poplatky dle ceníku, ze kterých nebyla do doby odstoupení od smlouvy zaplacena částka 2.703,77 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a žalobcem byla pohledávka vůči žalovanému z tohoto titulu postoupena žalobci, žalovanému bylo odesláno písemné oznámení o postoupení pohledávek. <i>Dle § 2662 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.</i> Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo ve smyslu § 2662 o. z. dne 10. 6. 2019 k uzavření smlouvy o účtu, na základě které banka splnila své povinnosti a zřídila a vedla pro žalovaného účet. Žalovaný se mj. zavázal platit bance poplatky dle ceníku. Výše poplatků byla prokázána výpisem z osobního účtu. Žalovaný netvrdil a nepokazoval, že by poplatky zaplatil, neprokázal tak splnění povinnosti dle smlouvy o účtu. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně. S ohledem na shora uvedené bylo žalobě vyhověno a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2.703,77 Kč. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšný žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny a nákladů zastoupení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 200 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby). Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH ve výši 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 900 Kč. Daň činí 189 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 1.489 Kč S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady řízení v této výši, které jsou splatné dle § 149 odst. l o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. Žalobce se domáhal, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, nikoliv dle § 14b tohoto předpisu. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce vymáhá postoupené pohledávky soudní cestou ve větším množství případů. Skutkové vymezení a právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv.„ formulářovou“ žalobu, když uvedl, že„ v takovém řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. Nárok žalobce na zaplacení bankovních poplatků na běžném účtu, uplatněný formou vyplnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, je typicky nárokem, který má namysli § 14b advokátního tarifu. Lhůta k zaplacení přisouzené částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly s ohledem na nečinnost žalovaného v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti a soud ani takové důvody neshledal.