15 C 236/2019-31 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení bylo zaplacení shora uvedené částky. Žalobce uvedl, že dne 2.8.2016 byla mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovanou, jako dlužníkem, uzavřena Smlouva o úvěru č. 22016-3658, na základě které byl žalované poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr v celkové výši 10 000 Kč, a to za úplatu. Celkové náklady tohoto spotřebitelského úvěru byly sjednány ve výši 6 900 Kč, přičemž se skládají z úroku ve výši 28% z jistiny, tedy z úroku ve výši 2 800 Kč a z úplaty ve výši 4 100 Kč Smlouvou o úvěru se žalovaná zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 16 900 Kč ve 13-ti pravidelných rovnoměrných měsíčních splátkách ve výši 1 300 Kč. Žalovaná na tuto částku uhradila pouze částku v celkové výši 3 700 Kč. Žalobce dále v souladu s čl. IV. odst. 2. smlouvy o úvěru požadoval smluvní pokutu ve výši 0,2 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení s úhradou dlužné částky, kterou omezil na částku 5 000 Kč (vzhledem tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena před účinností zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jenž zavedl omezení maximální možné výše uplatněných smluvních pokut). Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. <b>Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</b> <b>Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</b> <b>Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</b> <b>Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</b> Na základě provedených důkazů (smlouva o úvěru, zpráva klienta) dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení dlužné jistiny a poplatku za úvěr (po odečtení již uhrazené částky) je důvodný. Žalovaná přijala závazky ze smlouvy o úvěru s vědomím, jakou celkovou částku musí ve sjednané lhůtě věřiteli vrátit. Výše splátek byla ve smlouvě sjednána jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem. Bylo pouze věcí žalované, zda za těchto podmínek smlouvu uzavře. Nerespektování takto uzavřené smlouvy by bylo popřením zásady smluvní volnosti účastníků soukromoprávních vztahů. Žalovaná povinnosti vyplývající ze smlouvy porušila. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by žalobci uhradila více, než tento eviduje. Nárokovaná smluvní pokuta odpovídá právní úpravě platné a účinné v době uzavření smlouvy o úvěru a úpravě obsažené v přechodných ustanoveních zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když z dlužné jistiny přísluší žalobci úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.). Žalobce měl ve věci plný úspěch, žalovaná je proto povinna nahradit mu vynaložené náklady řízení, a sice zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta ve výši 900Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 S., a to za 3 úkony právní služby po 300 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč a náhradu DPH ve výši 21 % z odměny a paušálů. Náklady řízení, které je žalovaná povinna nahradit žalobci, tak činí celkem 2 252 Kč. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. jsou náklady řízení splatné k rukám advokáta. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.