15 C 357/2021-20 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení bylo zaplacení shora uvedených částek. Žalobce uvedl, že tuto pohledávku nabyl na základě smlouvy ze dne 03.03.2021 uzavřené mezi ním a společností [právnická osoba] Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 2020 -05-20 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 5000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2020 -06-19. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, resp. na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V průběhu řízení bylo smlouvou o úvěru, potvrzením o poskytnutí úvěru, upomínkami, prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr, žalovaný na tento ničeho nezaplatil. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, netvrdil ani neprokazoval, že by na dlužnou částku něco zaplatil. Soud proto žalobě vyhověl a to včetně úroku z prodlení, který byl požadován v souladu s ustanovením § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, má proto nárok na náhradu nákladů řízení. Při rozhodování o výši nákladů soud dovodil, že jsou splněny podmínky pro postup dle § 14b vyhl.č. 177/1996 Sb. Žalobce vymáhá dluhy z úvěrových smluv opakovaně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých případech prováděno shodným způsobem; žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení úvěrových smluv a jejich podmínek, v uvedení údajů o skončení smluvního vztahu a ve vyčíslení dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Ze všech uvedených důvodů soud žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení celkem ve výši 1 489 Kč, z toho 600 Kč za 3 úkony právní pomoci po 200 Kč (převzetí zastoupení, sepis návrhu, předžalobní výzva), 300 Kč za 3x režijní paušál po 100 Kč, 189 Kč za 21% DPH z nákladů právního zastoupení a 400 Kč za zaplacený soudní poplatek. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.