16 C 156/2021 — Okresní soud v Trutnově

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 13.836,31 Kč s příslušenstvím z nesplacené úvěrové smlouvy, uzavřené dne 08.12.2020, uzavřené mezi žalovaným jako fyzickou osobou a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Na základě takto uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr s limitem až do výše 80.000 Kč, který žalobce čerpal ve výši 13.836,31 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že bude úvěr splacen nejpozději do 08.04.2021 Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27.01.2020 byla pohledávka postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalovaný byl o zaplacení opakovaně upomínán, avšak poskytnutou částku předchůdci žalobce ani žalobci neuhradil. 2. Žalovaný se k jednání dne 10.03.2022 nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání společně se žalobou doručeno postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 10.02.2022. Žalovaný se z jednání neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Žalobce omluvil neúčast při jednání a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti účastníků řízení. 3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli prostřednictvím elektronické komunikace (přes webové stránky úvěrujícího) dne 08.12.2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 13.836,31 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 08.04.2021. Úvěr byl poskytnut bezhotovostním převodem na účet žalovaného v částce 10.000 Kč, kdy věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.01.2020 původní věřitel postupoval pohledávky na žalobce a takto postoupil následně i pohledávku za žalovaným, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 10.000 Kč čerpané dne 08.12.2020, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč a kapitalizovaných úroků v souladu se smlouvou ke dni splatnosti úvěru, tj. ke dni 08.04.2021, ve výši 3.586,31 Kč. Naposledy byl k úhradě vyzván předžalobní výzvou ze dne 28.05.2021. 4. Shora uvedené skutečnosti soud zjistil z obchodních podmínek společnosti [právnická osoba], ze smlouvy o revolvingovém úvěru, ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, z potvrzení o platbě, z platebních informací, ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní výzvy s podacím lístkem. <i>5. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 6. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Předloženými listinami bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce se žalovaným uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit jednorázově do 08.04.2021. Žalovaný byl v řízení nečinný. Netvrdil ani neprokázal, že závazek ze smlouvy řádně a včas splnil, netvrdil ani neprokázal, že zaplatil dlužnou jistinu s příslušenstvím. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobce má právo rovněž na úrok z prodlení z dlužné částky v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. 7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 800 Kč za zaplacený soudní poplatek. Žalobce v tomto řízení učinil 3 úkony právní služby, a to převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní upomínky. Žalobci proto byla přiznána paušální odměna za zastupování v tomto řízení, která podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění činí 900 Kč (odměna za jeden úkon právní služby činí 300 Kč) a dále byla přiznána paušální náhrada hotových výloh dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. za 3 úkony právní služby po 100 Kč. Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. je-li zástupcem v řízení advokát, patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu. Proto k odměně přísluší rovněž daň z přidané hodnoty. Právní služby jsou službami podléhajícími základní sazbě daně. Základní sazba DPH činí 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 1.200 Kč. Daň činí 252 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 2.252 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 8. Žalobce se domáhal, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, nikoliv dle § 14b tohoto předpisu. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce vymáhá zaplacení dlužných částek z postoupených pohledávek ve větším množství případů ročně, kdy se jedná zpravidla o smlouvy o spotřebitelském úvěru. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení úvěrové smlouvy a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. V případě, kdy by se žalovaný v konkrétním řízení bránil a žalobce na procesní obranu reagoval, bylo by již postavení obou účastníků v řízení z hlediska nákladů právního zastoupení shodné (viz § 14b odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) Ministerstvo spravedlnosti přistoupilo k novelizaci vyhlášky č. 177/1996 Sb. na základě zákonného zmocnění obsaženého v zákoně o advokacii (§ 22 odst. 3). V této souvislosti nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností ust. § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29.3.2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv.„ formulářovou“ žalobu, když uvedl, že„ v takovém řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. I z výše uvedeného je zřejmé, že nárok žalobce na zaplacení pohledávky z úvěru uplatněný formou vyplnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, je typicky nárokem, který má namysli ust. § 14b advokátního tarifu. 9. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.