19 C 191/2020-61 — Okresní soud v Trutnově

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 25. 8. 2020 domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost uvedenou ve výroku rozsudku. K odůvodnění uvedla, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí nemovitostí: pozemek st.p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 568 m2, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, pozemku p. [číslo] trvalý travní porost o výměře 1473 m2, pozemku p. [číslo] zahrada o výměře 1160 m2, pozemku 109, trvalý travní porost o výměře 90 m2, pozemku p. [číslo] trvalý travní porost o výměře 175 m2, pozemku p. [číslo] trvalý travní porost o výměře 773 m2, pozemku [číslo], trvalý travní porost o výměře 2254 m2 a pozemku [číslo], orná půda o výměře 1175 m2 v obci [obec], katastrálním území Horní Staré [příjmení], část [územní celek] [příjmení]. Žalovaný byl vlastníkem předmětných nemovitostí do doby, než tyto byly kupní smlouvou ze dne 7.11.2018, uzavřenou mezi [anonymizováno 5 slov], jako insolvenční správkyní žalovaného a [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození] v rámci insolvenčního řízení vedeného na žalovaného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp.zn. [insolvenční spisová značka] převedeny do vlastnictví [jméno] [celé jméno žalobkyně]. [jméno] [celé jméno žalobkyně] předmětné nemovitosti smlouvou kupní č. NZ [číslo] ze dne 15.5.2019 převedla s právními účinky k 15.5.2019 do vlastnictví žalobkyně. Žalovaný jako předchozí vlastník předmětné nemovitosti nevyklidil a nadále je užívá bez právního důvodu a to tak, že budovu [adresa] užívá k vlastnímu bydlení a na pozemcích má uskladněné vlastní movité věci včetně chovu živých zvířat. Žalovaný poté, kdy mu přestalo svědčit právo vlastnické k nemovitým věcem, tyto nevyklidil a nepředal žalobkyni. K vyklizení byl žalovaný vyzván dopisem [jméno] [celé jméno žalobkyně] z 21.1.2019. Naposledy byl žalovaný k vyklizení vyzván dopisem ze dne 29.6.2020 odeslaným právním zástupcem žalobkyně dne 30.6.2020, avšak bezvýsledně. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně neuznává. Měl dohodu s právní předchůdkyní žalobkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] a jejím manželem, že dokud nebude ukončen incidenční spor vedený v rámci insolvenčního řízení na žalovaného u Krajského soudu v Hradci Králové, nemá povinnost nemovitosti vyklidit. S žalobkyní se chtěl mimosoudně dohodnout, ale k dohodě nedošlo. U jednání dne 11. 1. 2021 navrhl žalovaný přerušení řízení do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o žalobě žalovaného podané v rámci insolvenčního řízení na neplatnost kupní smlouvy na předmětné pozemky uzavřené mezi insolvenčním správcem žalovaného [anonymizováno 5 slov] a právní předchůdkyní žalobkyně paní [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Konečně žalovaný namítl, že právní předchůdkyně žalobkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] měla povinnost poskytnout mu náhradní bydlení. Soud z insolvenčního rejstříku zjistil, že u Krajského soudu v Hradci Králové je pod sp. zn. [spisová značka] vedeno řízení o žalobě, kterou se žalovaný domáhá určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 7. 11. 2018 uzavřené mezi [anonymizováno 5 slov], jako insolvenční správkyní žalovaného a [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození] coby právní předchůdkyní žalobkyně. V řízení bylo rozhodnuto rozsudkem KS HK č.j. [číslo jednací] ze dne 3. 6. 2020. Žalovaný se proti rozsudku řádně a včas odvolal. Věc proto byla předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání, o kterém nebylo k 11. 1. 2021 rozhodnuto. Soud proto řízení v souladu s § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. usnesením ze dne 11. 1. 2021 č.j. 19 C 191/2020-39 přerušil, neboť insolvenčním soudem byla v rámci incidenčního sporu řešena otázka, která zcela nepochybně má zásadní význam pro rozhodnutí soudu v této věci, a to otázka platnosti kupní smlouvy, na základě které pozbyl žalovaný své vlastnické právo k nemovitostem, jejichž vyklizení žalovaným je žalobou požadováno. Usnesením ze dne 12. 11. 2021 č.j. 19 C 191/2020-58 pak soud rozhodl o pokračování v řízení, neboť v předmětném incidenčním sporu bylo pravomocně rozhodnuto tak, že žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že kupní smlouva ze dne 7. 11. 2018 uzavřená mezi [anonymizováno 5 slov], jako insolvenční správkyní dlužníka [celé jméno žalovaného] [datum narození] (žalovaného) a [jméno] [celé jméno žalobkyně] [datum narození] (právní předchůdkyní žalobkyně) v rámci insolvenčního řízení vedeného na dlužníka u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] je neplatná, se zamítá. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí nemovitostí uvedených ve výroku rozsudku, a to na základě smlouvy o koupi nemovité věci NZ [číslo] ze dne 15. 5. 2019 uzavřené s [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození] coby prodávající, a to s právními účinky k témuž dni (viz. notářský zápis NZ [číslo] ze dne 15. 5. 2019 a výpis katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], [územní celek] ve stavu ke dni 26. 6. 2020). Právní předchůdkyně žalobkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] se stala vlastnicí předmětných nemovitostí na základě platně uzavřené kupní smlouvy ze dne 7. 11. 2018 uzavřené mezi [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], jako insolvenční správkyní dlužníka [celé jméno žalovaného] [datum narození] (žalovaného) a paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] (viz. rozsudek KS v Hradci Králové č.j. [číslo jednací] ze dne 3. 6. 2020 a rozsudek VS v [obec] č.j. [číslo jednací], které nabyly právní moci dne 20. 10. 2021). Žalovaný v řízení nesporoval, že předmětné nemovitosti nevyklidil a nadále je užívá. <i>Dle § 1040 odst. 1 o.z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.</i> Soud na základě provedených důkazů dovodil, že žaloba je důvodná. Žalobkyně je výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí, když žalovaný pozbyl vlastnické právo k předmětným nemovitostem již na základě kupní smlouvy uzavřené mezi jeho insolvenčním správcem a právní předchůdkyní žalobkyně v rámci insolvenčního řízení vedeného na žalovaného. Žalovaný nemovitosti nadále užívá, tedy užívá nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalobkyně bez právního důvodu. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že nemovitosti vyklidil. Proto soud žalobě výrokem I. rozsudku vyhověl v plném rozsahu. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že v ustanovení § 285 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon je uvedeno, že byla-li zpeněžena nemovitost, kterou dlužník používá k bydlení své rodiny, anebo byt ve vlastnictví dlužníka, je dlužník povinen je vyklidit. Neučiní-li tak dobrovolně, může se nabyvatel domáhat vyklizení žalobou u soudu a dle odst. 3 téhož ustanovení při vyklizení podle odstavce 2 přísluší dlužníku stejná bytová náhrada jako při výpovědi nájmu bytu dané nájemci pro hrubé porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu. Avšak vzhledem k tomu, že nová úprava v občanském zákoníku účinná od 1. 1. 2014 poskytování bytových náhrad již neupravuje, je výše citované ustanovení insolvenčního zákona obsoletní a ani právní předchůdkyně žalobkyně tak neměla povinnost žalovanému bytovou náhradu poskytovat. Z tohoto důvodu soud neprováděl k důkazu pro nadbytečnost dopis žalovaného právní předchůdkyni žalobkyně. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně měla ve věci plný úspěch a náleží jí proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají z odměny zástupkyně žalobkyně ve výši 6.750 Kč dle § 7 bodu 4 ve spojení s § 9 odst. 1 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhl.), a to za 4 úkony právní služby (tj. převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, 2 x účast na jednání soudu) po 1.500 Kč a 1 úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) po 750 Kč. Dále náleží žalobkyni na náhradě nákladů řízení 5 x paušální náhrada hotových výdajů advokátky po 300 Kč za 5 úkonů právní služby dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. Zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH, proto náleží žalobkyni na náhradě nákladů řízení též 21 % DPH z odměny a paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř, tj. ve výši 1.732,50 Kč. Po připočtení soudního poplatku ve výši 5.000 Kč činí celkové náklady řízení 14.982,50 Kč. Soud žalovanému dle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby náklady zaplatil zástupkyni žalobkyně. Lhůty k plnění uložených povinností byly stanoveny dle § 160 odst. l o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.