19 C 245/2022 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou doručenou soudu dne 30. 5. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 5.129,20 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že uzavřel se žalovanou dne 14. 5. 2015 Dohodu o bezhotovostní úhradě cen poštovních služeb č. 982507-0589/2015 (dále také jen„ Dohoda“), jejímž předmětem je stanovení podmínek pro bezhotovostní úhradu cen [anonymizována dvě slova] a úprava vzájemných práv a povinností obou stran Dohody. Způsob úhrady ceny za služby byl sjednán na základě faktury převodem z účtu s tím, že fakturu je žalobce povinen vystavovat měsíčně se lhůtou splatnosti 14 dní od data jejího vystavení. Cena za poskytnutou poštovní službu je účtována dle [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] a ostatních služeb platných ke dni poskytnutí této služby. Dle bodu 3.5. Dohody, je-li uživatel v prodlení s placením ceny, je povinen uhradit úroky z prodlení ve výši stanovené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na základě výše uvedené Dohody poskytl žalobce žalované řádně a včas poštovní služby, jejichž cena měla být zaplacena na základě faktur převodem na účet žalobce. Žalobce poskytnuté služby vyúčtoval následujícími fakturami: faktura [variabilní symbol] ze dne 9. 7. 2015 na částku 1.992,60 Kč, splatná dne 23. 7. 2015 (k úhradě zbývá 1.692,60 Kč), faktura [variabilní symbol] ze dne 7. 8. 2015 na částku 3.436,60 Kč, splatná dne 21. 8. 2015. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky opakovaně vyzvána, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 26. 6. 2017. Žalobce požaduje též náklady spojené s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 1.200 Kč za každou fakturu, tj. ve výši 2.400 Kč. K námitce promlčení vznesené žalovanou se žalobce vyjádřil tak, že je nedůvodná. Není pravdou, že žalovaná mohla mít za to, že dlužné částky jsou uhrazeny, neboť v roce 2016 a 2017 poskytla opakované úhrady. Vzhledem k tomu, že žalovaná plnila dluh z části, má toto plnění účinky uznání zbytu dluhu v souladu s § 2054 odst. 2 občanského zákoníku, neboť žalovaná současně byla pasivní v tom smyslu, že žalobci nesdělila, že zbývající dluh neuznává. Promlčecí lhůta je pak dle § 639 občanského zákoníku desetiletá a běží ode dne, kdy dlužník svůj dluh uzná. Proto žaloba byla podána včas. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobce neuznává. Uvedla, že po opakovaném dotazu u žalobce v roce 2017 a následně i v roce 2019 jí bylo sděleno, že vůči žalobci již nemá žádný dluh. Současně vznesla námitku promlčení nároku žalobce. Uvedla, že z emailové komunikace z 27. 10. 2017 je zřejmé, že s žalobcem komunikovala a byla informována, že žádný dluh vůči žalobci nemá. Tutéž informaci žalovaná obdržela i po druhém dotazu následujícím po obdržení platebního rozkazu v prosinci 2018. Žalované byla od roku 2017 služba Online podání zpřístupněna a od jejího zpřístupnění žalobkyně platí faktury žalobce za služby v plné výši. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 14. 5. 2015 Dohodu o bezhotovostní úhradě cen [anonymizována dvě slova], na základě které bylo žalované umožněno hradit bezhotovostně převodem z účtu poskytnuté [anonymizována dvě slova] žalobcem na základě faktur žalobce vystavovaných měsíčně se lhůtou splatnosti 14 dní od jejich vystavení. Žalobce vyúčtoval tyto služby žalované fakturou [variabilní symbol] ze dne 9. 7. 2015 na částku 1.992,60 Kč splatnou dne 23. 7. 2015 a fakturou [variabilní symbol] ze dne 7. 8. 2015 na částku 3.436,60 Kč splatnou dne 21. 8. 2015. Oznámením o započtení pohledávky ze dne 24. 5. 2016 oznámil žalobce žalované dluh z faktury [variabilní symbol] ve výši 1.932,60 Kč. Žalovaná uhradila žalobci dne 24. 5. 2016 částku 60 Kč, dne 26. 5. 2016 částku 80 Kč, dne 3. 10. 2016 částku 100 Kč, dne 1. 2. 2017 částku 20 Kč a dne 1. 9. 2017 částku 40 Kč. Žalovaná byla emailovou zprávou žalobce ze dne 27. 10. 2017 informována, že všechny pohledávky žalobce vůči žalované byly zaplaceny a je jí s okamžitou platností povoleno podání na fakturu. <i>Dle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Dle § 746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.</i> <i>Dle § 2054 odst. 2 o.z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.</i> <i>Dle 619 odst. 1 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.</i> <i>Dle § 629 odst. 1o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.</i> <i>Dle § 639 o.z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.</i> Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že námitka promlčení nároku žalobce vznesená žalovanou je důvodná. Žaloba byla podána po promlčecí lhůtě dle § 629 odst. 1 o.z., když počátek promlčecí lhůty je třeba vztahovat k datu splatnosti předmětných faktur. Žalovaná sice hradila žalobci v období od května 2016 do září 2017 úhrady v řádu desítek korun, jak je uvedeno výše, které žalobce dle svého tvrzení přiřadil k faktuře [variabilní symbol], avšak z těchto plateb dle názoru soudu nevyplývá, že žalovaná hradila právě na předmětnou fakturu a že uznává celý dluh z této faktury. Současně nebylo tvrzeno ani prokazováno, že poskytla částečnou úhradu i na fakturu [variabilní symbol]. Z emailové komunikace žalované s pracovnicí žalobce ze dne 27. 10. 2017 je zřejmé, že žalovaná si nebyla vědoma toho, zda vůbec a případně jaký dluh u žalobce má, tedy z okolností nebylo možno usoudit, že poskytnutými platbami uznává předmětný dluh (k tomu viz. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 17 Co 62/2020-111). V dané věci tedy nelze vycházet ohledně promlčení z ustanovení § 639 o.z. Soud proto žalobu zamítl v plném rozsahu. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, a proto jí dle § 142 odst. 1 o.s.ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalované na nákladech řízení náleží paušální náhrada hotových výdajů za 2 úkony (2 x vyjádření ve věci samé) po 300 Kč dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. S ohledem na výsledek řízení byla žalobci uložena povinnost nahradit žalované náklady řízení v této výši. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.