19 C 276/2022-10 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení je zaplacení částky 9.951 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9.451 Kč od 24. 7. 2019 do zaplacení za dodávku elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného] [číslo] ve výši 9.451 Kč, na které žalovaný neuhradil ničeho; a dále dluh na sjednaném poplatku za upomínání 5 x 100 Kč. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 17. 8. 2022. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení vyjádřila souhlas již v žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že dne 3. 5. 2018 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo na adrese [adresa žalovaného]. Fakturou č. 6190180878 žalobkyně vyúčtovala dodávky elektřiny z období od 24. 10. 2018 do 4. 7. 2019 na částku 9.451 Kč splatnou dne 23. 7. 2019. Podle čl. IV bodu 9 písm. d) všeobecných podmínek poskytování služeb, které jsou nedílnou součástí smlouvy, je zákazník povinen v případě porušení specifikovaných smluvních povinností (mj. i v případě neplacení faktur za dodávky) uhradit smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každou písemnou upomínku. Žalovaný byl v tomto případě upomínán o zaplacení celkem pětkrát. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho. <i>Podle § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), dále jen„ energetický zákon“, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.</i> Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil tak, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o dodávkách elektřiny. Na základě této smlouvy má žalobkyně právo na zaplacení ceny uskutečněné dodávky spolu se sjednanými poplatky za prokazatelně odeslané upomínky. Kromě toho je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné dodávky ode dne následujícího po její splatnosti. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil a ani neprokázal, že dlužnou částku, která je žalobou uplatněna, zaplatil, ani nezpochybnil množství odebrané komodity. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná (a zaslala žalovanému před podáním žaloby výzvu k plnění podle § 142a o. s. ř.) právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 200 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady výdajů. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Při určení nákladů řízení soud vycházel z toho, že žalobce uplatňuje nároky na zaplacení dlužných dodávek elektřiny opakovaně. Jednotlivé žaloby se liší pouze označením žalovaného, konkrétní smlouvy, odběrného místa a specifikací výše dluhu. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Dle soudu tak ust. § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. na žalobcem uplatňované nároky výstižně dopadá. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.