19 C 292/2022-47 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou doručenou soudu dne 20. 6. 2022 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení ve výroku rozsudku uvedených částek s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že účastnice uzavřely Smlouvu o bankovních službách č. 0238816616, v jejímž rámci byla sjednána Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách. Dle této Dispozice byl žalobkyní pro žalovanou veden běžný účet spojený se službou [anonymizováno], na jejímž základě mohla žalovaná běžný účet tzv. přečerpat, tedy mohla čerpat z běžného účtu úvěr. Úvěrový produkt není běžným úvěrem, ale jedná se o tzv. kontokorentní úvěr, tedy žalovaná měla stanovený rámec, kolik může čerpat, zde, když bylo na ní, kolik a kdy uhradí na svůj dluh, když existence vyčerpaného úvěru měla pouze vliv na výši přirostlého příslušenství. Žalovaná se smluvně zavázala dosahovat příjmu na účet ve výši alespoň 50 % povoleného úvěrového limitu. Vzhledem k tomu, že ze strany žalované docházelo k opakovanému porušování smluvních podmínek produktu [anonymizováno] (překročení povoleného rámce a nedodržení minimálního měsíčního kreditního příjmu), byla jí služba [anonymizováno] výpovědí zrušena a žalobkyně pro porušování smluvních podmínek ze strany žalované přistoupila k zesplatnění pohledávky a prohlásila dlužnou částku ve výši 17.189,18 Kč za splatnou ke dni 7. 9. 2021. Žalovaná pohledávka se skládá z načerpané neuhrazené jistiny úvěru v částce 15.389,18 Kč, kdy výše dlužné jistiny je dána jako rozdíl mezi čerpáním ze strany žalované a úhradami připadajícími na dlužnou jistinu. Dále je žalovaná pohledávka tvořena úrokem z prodlení počítaným z částky dlužné jistiny a kapitalizovaným, ke dni předání případu k vymáhání do advokátní kanceláře, tj. ke dni 25. 5. 2022 v částce 737,76 Kč. V částce 1.800 Kč je pohledávka tvořena dílčími poplatky předepsanými žalované, jedná se o poplatky uvedené v přiloženém sazebníku na str. 8,9 přiloženého sazebníku (část Kreditní karty ke spotřebitelskému revolvingovému úvěru), jako poplatek za prohlášení úvěru za splatný, poplatek za odeslání upomínky k úhradě dluhu. Žalobkyně řádně s odbornou péčí prověřila úvěruschopnost žalované, kdy tuto hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi žalobkyně a s principy obezřetného úvěrování. Žalobkyně přitom vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v Žádosti o [anonymizována dvě slova] ze dne 9. 11. 2019, které následně ověřovala kontrolou veškerých dostupných informací v interních a externích databázích, jako je zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Na základě zjištěné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 11. 7. 2019 Smlouvu o bankovních službách č. 0238816616, v jejímž rámci byla sjednána Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách. Dle této Dispozice byl žalobkyní pro žalovanou veden běžný účet spojený se službou [anonymizováno], na jejímž základě mohla žalovaná běžný účet tzv. přečerpat, tedy mohla čerpat z běžného účtu kontokorentní úvěr s povoleným limitem 12.000 Kč. Žalovaná se zavázala udržovat minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % povoleného limitu. Úroková sazba byla sjednána na 24 % ročně s tím, že v případě změny platí její oznámená výše. Úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku byla sjednána na 29 % s tím, že v případě změny platí její oznámená výše. Minimální zůstatek běžného účtu byl sjednán na 500 Kč. Dle článku III. odst. 11 a 12 zvláštních ujednání ke kontokorentnímu úvěru [anonymizováno] byla banka v případě prodlení klienta s úhradou pohledávek banky oprávněna prohlásit úvěr za ihned splatný. Žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy, když se dostala do nepovoleného debetního zůstatku. Dopisem ze dne 9. 9. 2021 oznámila žalobkyně žalované, že prohlašuje úvěr za splatný ke dni 7. 9. 2021 v důsledku opakovaného porušování smluvních povinností žalované. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky 17.189,18 Kč nejpozději do 23. 9. 2021. Výše dlužné jistiny a příslušenství byla doložena výpisy z úvěrového účtu za dobu trvání smluvního vztahu. Žalobkyně dále upomenula žalovanou o zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 27. 5. 2022. Výše uvedená skutková zjištění soud učinil ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 11. 7. 2019, zvláštního ujednání ke kontokorentnímu úvěru [anonymizováno], dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 11. 7. 2019, dispozice se sjednanými parametry kontokorentního úvěru [anonymizováno] a příloh (vysvětlení pojmů, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru [anonymizováno]), z oznámení o zesplatnění, z výpisů z úvěrového účtu, platební historie, tabulky amortizace a z předžalobní upomínky s dokladem o odeslání. <i>Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> Žalobkyně rovněž splnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka. Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. (…) Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu). V daném případě žalobkyně ověřila zejména výši příjmu a výdajů žalované z výpisů z běžného účtu žalované vedeného u žalobkyně, vycházela i z lustrace v Centrální evidenci exekucí a dále veřejně dostupných informací o částkách životního minima a normativních nákladů na bydlení a dospěla k závěru, že žalovaná je způsobilá úvěr splácet. S tímto závěrem se soud ztotožňuje. Soud na základě provedených důkazů dovodil, že žaloba je důvodná. Žalobkyně prokázala existenci smluvního vztahu mezi účastníky. Žalovaná byla v řízení nečinná. Netvrdila ani neprokázala, že v době trvání závazkového vztahu úvěr řádně splácela, případně že na úvěr zaplatila finanční částky, které žalobkyně nezohlednila. Žalobkyně vzhledem k neplnění závazků žalovanou prohlásila úvěr okamžitě splatným, jak ji k tomu opravňovala smlouva o úvěru. Za tohoto stavu žalobkyni vzniklo právo domáhat se jednorázového zaplacení nesplacené jistiny, úroků a sjednaných poplatků. Žalobkyně dále oprávněně požaduje úrok z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to až do doby zaplacení dluhu. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí vzniklo právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) Náklady spočívají v částce 800 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále soud žalobkyni přiznal náklady právního zastoupení ve výši odpovídající vyhlášce č 177/1996 Sb. Žalobci byla přiznána odměna za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby), která dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí 300 Kč za úkon, a náhrada hotových výloh za tytéž úkony, která činí 100 Kč za úkon. Soud dovodil, že v daném případě jsou podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b splněny. Žalobkyně je bankou, tedy subjektem, který vymáhá dluhy z úvěrových smluv soudní cestou v mnoha případech. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení úvěrových sml