19 C 349/2022-50 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou doručenou soudu dne 22. 8. 2022 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení ve výroku rozsudku uvedených částek s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že účastnice uzavřely Smlouvu o úvěru [anonymizována dvě slova] č. 0231962397, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20.000 Kč. V čl. II. odst. 4 Smlouvy o úvěru bylo sjednáno splacení úvěru v počtu pevně stanovených měsíčních anuitních splátek ve výši 560,37 Kč. Roční úroková sazba smluvního úroku byla stanovena v čl. II odst. 5 Smlouvy o úvěru na 22,70 %. Úvěr ve výši 20.000 Kč žalovaná čerpala bezhotovostně převodem na účet specifikovaný v čl. III Smlouvy o úvěru. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, proto žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvu o úvěru k zesplatnění pohledávky ke dni 28. 2. 2022 a současně vyzvala žalovanou k úhradě již splatné dlužné částky, avšak bezvýsledně. Žalovaná pohledávka se skládá z načerpané neuhrazené jistiny úvěru v částce 14.836,08 Kč, dále z obchodního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění pohledávky ve výši 1.305,21 Kč. Byť by měla žalobkyně nárok na úhradu obchodního úroku i po datu zesplatnění pohledávky, požaduje jej přiznat toliko ve výši kapitalizované ke dni zesplatnění pohledávky. Přirůstání kapitalizovaného úroku k dlužné jistině je upraveno v čl. 43 Všeobecných obchodních podmínek, jejichž závaznost byla sjednána v úvěrové smlouvě. Žalobkyně proto dále požaduje přiznat zákonný rok z prodlení jak z nesplacené jistiny úvěru, tak z částky kapitalizovaného obchodního úroku. Úrok z prodlení z dlužné jistiny žalobkyně kapitalizovala ke dni 26. 7. 2022 na částku 479,29 Kč a z kapitalizovaného obchodního úroku na částku 62,78 Kč. Dále žalobkyně požaduje částku 1.500 Kč představující sjednané poplatky. Žalovaná na dlužné částky neuhradila ničeho ani na předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně řádně s odbornou péčí prověřila úvěruschopnost žalované, kdy tuto hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi žalobkyně a s principy obezřetného úvěrování. Žalobkyně přitom vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v Žádosti o úvěr ze dne 11. 10. 2019, které následně ověřovala kontrolou veškerých dostupných informací v interních a externích databázích, jako je zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Na základě zjištěné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 11. 10. 2019 smlouvu o úvěru ([anonymizována dvě slova]). Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit celkem 60 anuitními splátkami splatnými vždy k 25. dni v měsíci po 560,37 Kč s tím, že poslední měsíční anuitní splátka při řádném splácení bude činit 1.093,50 Kč. První splátka byla splatná dne 25. 11. 2019. Úvěr měl být splacen společně s úrokem, přičemž byla dohodnuta úroková sazba ve výši 22,70 % p. a. Dle článku III. odst. 6 smlouvy byla banka v případě prodlení klienta s úhradou pohledávek banky oprávněna prohlásit úvěr za ihned splatný. Dopisem ze dne 2. 3. 2022 oznámila žalobkyně žalované, že prohlašuje úvěr za splatný ke dni 28. 2. 2022 v důsledku opakovaného porušování smluvních povinností žalované. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky 17.680,86 Kč nejpozději do 16. 3. 2022. Výše dlužné jistiny a příslušenství byla doložena výpisy z úvěrového účtu za dobu trvání smluvního vztahu. Žalobkyně dále upomenula žalovanou o zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 1. 8. 2022. Výše uvedená skutková zjištění soud učinil ze smlouvy o úvěru s přílohami (vysvětlení pojmů, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru), z oznámení o zesplatnění, z výpisu z běžného účtu žalované, z výpisů z úvěrového účtu a z předžalobní upomínky. <i>Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> Žalobkyně rovněž splnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka. Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. (…) Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu). V daném případě žalobkyně ověřila zejména výši příjmu a výdajů žalované z běžného účtu žalované vedeného u žalobkyně a z dokladu o zaměstnání žalované u [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], vycházela i z lustrace v Centrální evidenci exekucí a dále veřejně dostupných informací o částkách životního minima a normativních nákladů na bydlení a dospěla k závěru, že žalovaná je způsobilá úvěr splácet. S tímto závěrem se soud ztotožňuje. Soud na základě provedených důkazů dovodil, že žaloba je důvodná. Žalobkyně prokázala existenci smluvního vztahu mezi účastníky. Žalovaná byla v řízení nečinná. Netvrdila ani neprokázala, že v době trvání závazkového vztahu úvěr řádně splácela, případně že na úvěr zaplatila finanční částky, které žalobkyně nezohlednila. Žalobkyně vzhledem k neplnění závazků žalovanou prohlásila úvěr okamžitě splatným, jak ji k tomu opravňovala smlouva o úvěru. Za tohoto stavu žalobkyni vzniklo právo domáhat se jednorázového zaplacení nesplacené jistiny, úroků a sjednaných poplatků. Žalobkyně dále oprávněně požaduje úrok z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to až do doby zaplacení dluhu. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí vzniklo právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) Náklady spočívají v částce 800 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále soud žalobkyni přiznal náklady právního zastoupení ve výši odpovídající vyhlášce č 177/1996 Sb. Žalobci byla přiznána odměna za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby), která dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí 300 Kč za úkon, a náhrada hotových výloh za tytéž úkony, která činí 100 Kč za úkon. Soud dovodil, že v daném případě jsou podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b splněny. Žalobkyně je bankou, tedy subjektem, který vymáhá dluhy z úvěrových smluv soudní cestou v mnoha případech. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení úvěrových smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. je-li zástupcem v řízení advokát, patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu. Proto k odměně a nákladům zastoupení přísluší rovněž daň z přidané hodnoty. Právní služby jsou službami podléhajícími základní sazbě daně. Základní sazba DPH činí 21 %. Základem daně je částka 1.200 Kč, daň činí 252 Kč. Celkově bylo na