19 C 363/2021-12 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení byl závazek žalovaného ze smlouvy o krátkodobém spotřebitelském úvěru, kterou uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] dne 24. 10. 2019. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena do vlastních rukou v souladu s § 49 odst. 2,4 občanského soudního řádu (o.s.ř.) na adresu jeho bydliště dle evidence obyvatel dne 20. 1. 2022. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobce s navrhovaným postupem souhlasil již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Po provedeném dokazování obsahem listin, které předložil žalobce, vzal soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne 24. 10. 2019 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] [IČO], se sídlem [adresa], na základě níž poskytla [právnická osoba] žalovanému finanční prostředky ve výši 5.400 Kč. Krátkodobý úvěr měl být žalovaným jednorázově splacen dne 22. 11. 2019 společně s poplatkem, plnícím zčásti též funkci smluvních úroků. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů a po té následovalo ověření správnosti kontaktu na základě údajů uvedených žalovaným. Žalovaný odeslal žádost o finanční prostředky právě přes webové stránky předchůdce žalobce a následně byla posuzována schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný ve smlouvě výslovně potvrdil, že je schopen úvěr řádně a včas splatit. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky, když její text včetně všeobecných podmínek žalovaný na svém uživatelském účtu ve webové službě věřitele odsouhlasil (v opačném případě by úvěr nemohl být poskytnut). Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalovaný se dle smlouvy o úvěru zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5.768,28 Kč splatný v den splatnosti úvěru, tedy dne 22. 11. 2019. Žalovaný úvěr v plné výši 5.400 Kč čerpal, avšak k uvedenému datu splatnosti ani později poskytnuté peněžní prostředky navýšené o sjednaný poplatek nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 převedena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem postupitele ze dne 3. 4. 2021. Žalobce doložil, že se stal nabyvatelem pohledávky za žalovaným, a je tedy ve věci aktivně legitimován. Žalovaný na svůj dluh splatný dne 22. 11. 2019 neuhradil ničeho. Nereagoval ani na předžalobní upomínku zástupce žalobce. <i>Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v souladu s občanským zákoníkem a zákonem č. 257/2016 Sb. Převzaté prostředky se žalovaný zavázal vrátit zpět spolu se sjednaným poplatkem, věděl, jakou částku se zavazuje věřiteli vrátit kromě zapůjčené jistiny. Žalovaný nesplnil svou povinnost ze smlouvy splatit částku 11.168,28 Kč, v soudním řízení netvrdil ani neprokázal opak. Požadovaný úrok z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Při rozhodování o nákladech řízení soud v projednávaném případě soud dovodil, že jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobce vymáhá své pohledávky z titulu dlužných spotřebitelských úvěrů v řadě případů a jde o předmět jeho podnikatelské činnosti. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení uzavřených smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění nároků ze smluv o úvěrech je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, vznikl mu nárok na vynaložené náklady řízení. Ty tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení skládající se z odměny advokáta za tři úkony po 300 Kč (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní upomínka) a tří paušálních náhrad po 100 Kč dle §14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Náklady se navyšují o 252 Kč tj. DPH ve výši 21 %. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. jsou náklady řízení v celkové výši 2.252 Kč splatné k rukám advokáta žalobce. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud vzhledem k pasivitě žalovaného v řízení neshledal důvody pro delší lhůtu k plnění či k rozhodnutí o splátkách.