30 C 152/2022-22 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se domáhal vydání rozsudku uvedeného ve výroku s odůvodněním, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 26. 7. 2017 smlouvu o úvěru č. 223524522, v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 400.000 Kč za účelem konsolidace dlužných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 120 měsíčních splátkách ve výši 6.149,73 Kč, a to počínaje dnem 25. 8. 2017, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 11,60 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník poplatků, produktové a všeobecné obchodní podmínky banky. Banka svůj závazek splnila a dne 26. 7. 2017 úvěr žalovanému poskytla bezhotovostním převodem prostředků na účty konsolidovaných závazků. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a prohlásila úvěr dopisem ze dne 28. 7. 2020 za okamžitě splatný. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021, která byla uzavřena mezi předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalobcem, nabyl žalobce pohledávku za žalovaným z úvěrové smlouvy. 2. Žalovaný ke dni podání žaloby dluží žalobci na jistině částku 335.865,61 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 16.558,18 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který měl žalovaný zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), smluvní poplatky ve výši 2.778,73 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 16. 9. 2021 ve výši 63,55 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 335.865,61 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 11,60 % ročně z částky 335.865,61 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a dluh nezaplatil ani poté, co jej žalobce vyzval k zaplacení a nabídl mu smírné řešení, spočívající v možnosti dluh splácet v pravidelných měsíčních splátkách. 3. Žalobce na základě výzvy soudu upřesnil žalobní petit v souladu se zněním § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Původní požadavek na zaplacení smluvního úroku ve výši 11,60 % ročně z částky 335.865,61 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení žalobce upravil na zákonem limitovanou výši úroku. 4. Soud vyzval žalovaného ke sdělení ve lhůtě 10 dnů, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s navrhovaným postupem souhlasí. Žalobce již v žalobě souhlasil s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 5. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, o nařízení jednání nepožádal. 6. Po provedeném řízení vzal soud za prokázaná skutková tvrzení žalobce uvedená výše, tedy že mezi žalovaným a [právnická osoba] byla uzavřena shora uvedená úvěrová smlouva, v níž byl sjednán způsob a podmínky splácení úvěru. Předchůdce žalobce na základě uvedené smlouvy poskytl žalovanému peněžní prostředky a žalovaný část poskytnutých prostředků, úroků a sjednaných poplatků nesplatil. Pohledávka ze smlouvy o konsolidaci úvěrů byla bankou postoupena na žalobce, který je tak ve věci aktivně legitimován. Popsaný skutkový závěr se opírá o smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček ze dne 26. 7. 2017, o sazebník poplatků, o výpisy z účtu žalovaného, o oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný v dopise z 30. 7. 2020, o smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 16. 9. 2021, o oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2021, o předžalobní výzvu ze dne 12. 11. 2021 a podací archy potvrzující odeslání oznámení a výzev žalovanému. 7. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě platně uzavřené smlouvy o úvěru peněžní prostředky určené ke konsolidaci konkretizovaných závazků žalovaného. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto banka využila svého oprávnění ze smluvních ujednání a úvěr zesplatnila. Žalovaný dluh ze smlouvy o úvěru neuhradil, jeho splatný závazek přešel postoupením na žalobce. Žalobce je proto oprávněn požadovat nesplacenou část poskytnutých prostředků včetně sjednaných úroků a poplatků. Žalobce má rovněž nárok na úhradu smluvních úroků a úroku z prodlení, které požaduje v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 10. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, žalovaný je proto povinen nahradit mu vynaložené náklady řízení, a sice zaplacený soudní poplatek ve výši 13.546 Kč, odměnu advokáta ve výši x 9.660 Kč za úkony převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby a 3 režijní paušály po 300 Kč. Z odměny a náhrad tj. z částky 29.880 Kč přísluší DPH ve výši 21 %, tedy 6.274,80 Kč Náklady řízení, které je žalovaný povinen nahradit žalobkyni, tak činí celkem 49.700,80 Kč. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. jsou náklady řízení splatné k rukám advokáta žalobce. 11. Lhůty k plnění byly v obou výrocích stanoveny v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.