30 C 174/2022-23 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se domáhal vydání rozsudku uvedeného ve výroku s odůvodněním, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 16. 2. 2010 smlouvu o bankovních produktech s službách, v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému sjednané bankovní produkty a služby. Banka se mimo jiné zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet], provádět na tomto účtu vklady a výplaty dle pokynů žalovaného a úročit aktuální zůstatek na účtu v souladu proměnlivou úrokovou sazbou uveřejněnou v aktuálním sazebníku. Žalovaný se zavázal svěřit bance peněžní prostředky, dodržovat podmínky sjednané v dispozicích smlouvy, udržovat na běžném účtu dostatek peněžních prostředků, nejméně ve výši minimálního zůstatku, a platit za vedení běžného účtu a platební styk poplatky dle platného sazebníku. Banka se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno], který umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 5.000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a převedla dne 27. 5. 2020 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 10.750,56 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet], a to za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách, což banka písemně oznámila žalovanému, včetně výše a počtu pravidelných splátek. Žalovaný však ani přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nesplatil. Z tohoto důvodu využila banka svého práva a prohlásila v souladu s produktovými podmínkami úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni 29. 9. 2020, neboť žalovaný porušil svoji stanovenou splátkovou povinnost. 2. Aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021, kterou byla pohledávka banky za žalovaným převedena na žalobce. Žalovaný po změně věřitele neuhradil žalobci žádnou částku a nadále dluží na jistině částku 10.136,47 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 16. 9. 2021 ve výši 556,47 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny od 17. 9. 2021 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 21,99 % z dlužné jistiny od 17. 9. 2021 do zaplacení. Žalovaný nereagoval na předžalobní upomínku zástupce žalobce. 3. Soud vyzval žalovaného ke sdělení ve lhůtě 10 dnů, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s navrhovaným postupem souhlasí. Žalobce již v žalobě souhlasil s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, o nařízení jednání nepožádal. 5. Po provedeném řízení vzal soud za prokázaná skutková tvrzení žalobce uvedená výše, tedy že mezi žalovaným a [právnická osoba] byla uzavřena shora uvedená smlouva, v níž byl sjednán způsob a podmínky splácení kontokorentního úvěru. Předchůdce žalobce na základě uvedené smlouvy poskytl žalovanému peněžní prostředky a žalovaný část poskytnutých prostředků, úroků a sjednaných poplatků nesplatil. Pohledávka ze smlouvy o úvěru [anonymizováno] byla bankou postoupena na žalobce, který je tak ve věci aktivně legitimován. Popsaný skutkový závěr se opírá o smlouvu ze dne 16. 2. 2010, dispozice ke smlouvě z 23. 12. 2016, o sazebník poplatků, o výpisy z účtu žalovaného, o oznámení banky o vyčíslení dluhu v dopise z 30. 9. 2020, o smlouvu o postoupení pohledávky včetně oznámení změny věřitele dopisem z 29. 9. 2021, o předžalobní výzvu ze dne 12. 11. 2021 a podací archy potvrzující odeslání oznámení a výzev žalovanému. 6. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě platně uzavřené smlouvy o úvěru peněžní prostředky formou kontokorentního úvěru. Žalovaný porušil závazek nepřekročit sjednaný úvěrový limit, proto banka využila svého oprávnění ze smluvních ujednání a úvěr zesplatnila. Žalovaný dluh ze smlouvy o úvěru neuhradil, jeho splatný závazek přešel postoupením na žalobce. Žalobce je proto oprávněn požadovat nesplacenou část poskytnutých prostředků včetně sjednaných úroků. Žalobce má rovněž nárok na úhradu smluvních úroků a úroku z prodlení, které požaduje v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 9. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci úspěšný, vznikl mu nárok na náhradu nákladů řízení. Ty tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení skládající se z odměny advokáta za tři úkony po 300 Kč (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní upomínka) a tří paušálních náhrad po 100 Kč dle §14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Náklady se navyšují o 252 Kč tj. DPH ve výši 21 %. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. jsou náklady řízení v celkové výši 2.252 Kč splatné k rukám advokáta žalobce. 10. Lhůty k plnění byly v obou výrocích stanoveny v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.