30 C 237/2022-20 — Okresní soud v Trutnově

1. Předmětem řízení byl závazek žalované ze smlouvy ze dne 13. 11. 2007, smluvní vztah žalované a poskytovatele peněžních prostředků byl označen jako smlouva o půjčce. 2. Po provedeném dokazování obsahem listin, které předložil žalobce, vzal soud za prokázaný tento skutkový stav. Dne 13. 11. 2007 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o půjčce č. 318854380, na základě níž obdržela žalovaná půjčku ve výši 12.000 Kč. Půjčená částka byla žalované vyplacena při podepsání smlouvy a žalovaná svým podpisem stvrdila převzetí finančního obnosu. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli částku 20.352 Kč (půjčka 12.000 Kč, souhrnný poplatek 8.352 Kč) v 53 týdenních splátkách po 384 Kč. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána tj. 18. 11. 2008. Právnímu předchůdci žalobce byla žalovanou na její závazek uhrazena pouze částka 11.200 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem spol. [anonymizována dvě slova] a žalobcem došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Žalovaná byla o změně věřitele v obou případech písemně informována. Žalobce tak v řízení prokázal svou aktivní legitimaci. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení na žalobce 9.152 Kč, což je částka nesplacené jistiny. Ode dne postoupení pohledávky žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. 3. S ohledem na dobu uzavření smlouvy je třeba je věci aplikovat právní úpravu účinnou do 31. 12. 2013, tj. občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.). Dle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 4. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky, které se žalovaná zavázala vrátit zpět spolu s tzv. souhrnným poplatkem, jenž plnil funkci úroků, které nebyly ve smlouvě sjednány. Žalovaná nesplnila své povinnosti ze smlouvy řádně a včas. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by žalobci zaplatila požadovanou částku. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu včetně úroku z prodlení podle nařízení vlády, které platilo v době vzniku prodlení žalované 5. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, žalovaná je proto povinna nahradit mu vynaložené náklady řízení, a sice zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta dle § 14b vyhl. č. 177/1996 S. za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby) po 200 Kč, a 3 režijní paušály po 100 Kč. Z odměny a paušálních náhrad přísluší navíc DPH ve výši 21 % tj. 189 Kč Náklady řízení v celkové výši 1.489 Kč, se podle § 149 odst. 1 o.s.ř. platí advokátovi žalobce. 6. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.