30 C 260/2022-56 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se návrhem podaným k místně nepříslušnému soudu dne 13. 5. 2020 domáhal vydání rozsudku uvedeného ve výroku s odůvodněním, že jeho předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě níž se banka zavázala poskytnout žalované bankovní produkty a služby. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky banky, produktové podmínky kontokorentního úvěru a produktové podmínky běžného účtu a platebního styku, s jejichž obsahem se žalovaná seznámila a souhlasila, stejně tak jako s obsahem úrokového lístku a sazebníku poplatků. Banka se zavázala zřídit a vést pro žalovanou bankovní účet č. [bankovní účet], specifikovaný v dispozicích ke smlouvě, jež jsou její nedílnou součástí. Dále se banka zavázala provádět na tomto účtu vklady a výplaty dle pokynů žalované a úročit aktuální zůstatek na účtu v souladu proměnlivou úrokovou sazbou uveřejněnou v aktuálním sazebníku. Žalovaná se zavázala svěřit bance peněžní prostředky, dodržovat podmínky sjednané v dispozicích smlouvy, udržovat na běžném účtu dostatek peněžních prostředků, nejméně ve výši minimálního zůstatku, a platit za vedení běžného účtu a platební styk poplatky dle platného sazebníku. Banka se zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr [anonymizováno], kterým umožnila žalované přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu sjednaného v aktuálních dispozicích ke smlouvě. Žalovaná se zavázala dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaná svou povinnost nesplnila, zejména tím, že překročila sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácela úvěr řádně a včas. Banka využila svého práva a dne 4. 12. 2017 převedla aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 25.989,55 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet], a to za účelem jeho uhrazení žalovanou v pravidelných splátkách. Žalovaná svoji povinnost splácení nesplnila a dlužnou částku neuhradila, banka proto prohlásila úvěr za splatný ke dni 10. 4. 2018. 2. Aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020, kterou byla pohledávka banky za žalovanou převedena na žalobce. Žalovaná po změně věřitele neuhradila žalobci žádnou částku a nadále dluží žalobci na jistině částku 25.989,55 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 25. 2. 2020 ve výši 1.337,05 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny od 26. 2. 2020 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 21,99 % ročně z dlužné jistiny od 26. 2. 2020 do zaplacení. Žalovaná nereagovala na předžalobní upomínku zástupce žalobce. 3. Soud vyzval žalovanou ke sdělení ve lhůtě 10 dnů, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s navrhovaným postupem souhlasí. Žalovaná obdržela žalobu s výzvou k vyjádření do vlastních rukou dne 12. 8. 2022, ve stanovené lhůtě na výzvu nereagovala, nevyjádřila se ani k uplatněnému nároku. Žalobce již v žalobě souhlasil s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Po provedeném řízení vzal soud za prokázaná skutková tvrzení žalobce uvedená výše, tedy že mezi žalovanou a [právnická osoba] byla uzavřena shora uvedená smlouva pro vedení bankovního styku. [příjmení] na základě smlouvy poskytla žalované za sjednaných podmínek spotřebitelský kontokorentní úvěr povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu. Žalovaná přestala dodržovat své smluvní závazky, úvěr byl proto zesplatněn a nadále úročen sazbou pro nepovolený debetní zůstatek. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla bankou postoupena na žalobce, který je tak ve věci aktivně legitimován. Popsaný skutkový závěr se opírá o smlouvu dne 21. 2. 2017 včetně dispozic ke smlouvě, o sazebník poplatků, o transakční výpis z úvěrového účtu žalované, o oznámení banky o zesplatnění v dopise z 10. 4. 2018, o smlouvu o postoupení pohledávky včetně oznámení změny věřitele žalované dopisem z 28. 2. 2020, o předžalobní výzvu ze dne 31. 3. 2020 a o podací archy potvrzující odeslání oznámení a výzev žalované. 5. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobce poskytl žalované na základě platně uzavřené smlouvy o úvěru peněžní prostředky formou kontokorentního úvěru. Žalovaná porušila podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období, banka využila oprávnění ze smluvních ujednání a úvěr zesplatnila. Žalovaná dluh ze smlouvy o úvěru neuhradila, její splatný závazek přešel postoupením na žalobce. Žalobce je proto oprávněn požadovat nesplacenou část poskytnutých prostředků včetně sjednaných úroků. Žalobce má rovněž nárok na úhradu úroku z prodlení, které požaduje v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 8. Při rozhodování o nákladech řízení soud v projednávaném případě soud dovodil, že jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobce vymáhá své pohledávky z titulu postoupených závazků z úvěrových smluv v řadě případů, je to náplní jeho podnikatelské činnosti. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení uzavřených smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění nároků ze smluv o úvěrech je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. 9. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci úspěšný, vznikl mu nárok na náhradu nákladů řízení. Ty tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení skládající se z odměny advokáta za tři úkony po 300 Kč (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní upomínka) a tří paušálních náhrad po 100 Kč dle §14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Náklady se navyšují o 252 Kč tj. DPH ve výši 21 %. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. jsou náklady řízení v celkové výši 2.252 Kč splatné k rukám advokáta žalobce. 10. Lhůty k plnění byly v obou výrocích stanoveny v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud vzhledem k pasivitě žalované v řízení neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.