30 C 325/2021-18 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se domáhal vydání rozsudku uvedeného ve výroku s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 14. 2. 2007 s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o půjčce č. 315622065. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 16.960 Kč (jistina ve výši 10.000 Kč, souhrnný poplatek 6.960 Kč) a to formou 53 týdenních splátek po 320 Kč Poslední splátka byla stanovena na 20. 2. 2008. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 1. 4. 2008. Dle smluvního ujednání měl žalovaný celkovou dlužnou částku zaplatit dne 20. 2. 2008, k uvedenému dni měl poskytovatel půjčky právo na uhrazení částky 8.0007,08 Kč na dlužné jistině a částky 6.572,92 Kč na dlužném poplatku. Po tomto datu do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek byla žalovaným na pohledávku uhrazena ještě částka 1.000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem, došlo s účinností ke dni 5. 1. 2021 k převedení pohledávky ze smlouvy o půjčce na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena. Za dobu od postoupení nebylo na pohledávku nic hrazeno, na předžalobní výzvy k plnění žalovaný nereagoval. Žalobce má nárok na zaplacení jistiny 8.007,08 Kč a poplatku 5.572,92 Kč, příslušenstvím dlužné částky 13.580 Kč jsou zákonné úroky z prodlení. 2. Žalovanému byla dne 17. 12. 2021 doručena podle § 49 odst. 4 o.s.ř. do vlastních rukou žaloba s výzvou ke sdělení, zda žalovaný souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud proto vycházel z toho, že žalovaný na nařízení jednání netrvá. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. 3. Z obsahu žalobcem předložených listin vzal soud za prokázaná skutková tvrzení žalobce uvedená výše, tedy že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, v níž byl sjednán způsob a podmínky jejího splácení. Předchůdce žalobce na základě uvedené smlouvy poskytl žalovanému peněžní prostředky, a žalovaný nesplatil část poskytnutých prostředků a poplatku, v němž byly zahrnuty smluvní úroky, náklady administrativní činnosti i náklady na hotovostí režim splácení). Souhrnný poplatek byl uveden přímo ve smlouvě, žalovanému bylo jednoznačně známo, jakou celkovou částku se zavázal poskytovateli půjčky vrátit. Pohledávka ze smlouvy o půjčce přešla postoupením na žalobce, který je ve věci aktivně legitimován. 4. Popsaný skutkový závěr se opírá o smlouvu o půjčce ze dne 14. 2. 2007 včetně smluvních podmínek, smlouvu o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, předžalobní výzvu ze dne 29. 7. 2021 a doklady potvrzující odeslání písemností žalovanému (podací lístky). 5. S ohledem na dobu uzavření smlouvy je třeba je věci aplikovat právní úpravu účinnou do 31. 12. 2013, tj. občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.). Dle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 6. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku, kterou se žalovaný zavázal vrátit zpět navýšenou o sjednané úroky a o cenu služeb poskytnutých původním věřitelem (souhrnný poplatek). Plnění bylo ve smlouvě srozumitelně sjednáno a žalovaný věděl, jakou částku se zavazuje věřiteli vrátit kromě půjčené jistiny. Žalovaný nesplnil své povinnosti ze smlouvy řádně a včas. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobci zaplatil požadovanou částku 13.580 Kč příslušenstvím. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu včetně úroků z prodlení dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., které bylo účinné v době vzniku prodlení žalovaného. 7. Při rozhodování o nákladech řízení soud v projednávaném případě soud dovodil, že jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobce vymáhá své pohledávky z titulu dlužných půjček v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení uzavřených smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění nároků ze smluv o půjčkách je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. 8. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, žalovaný je proto povinen nahradit mu vynaložené náklady řízení, a sice zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta dle § 14b vyhl. č. 177/1996 S. za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby žaloby) po 300 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč. Z odměny a paušálních náhrad přísluší navíc DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč Náklady řízení ve výši 2.252 Kč se podle § 149 odst. 1 o. s. ř. platí advokátovi žalobce. 9. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal důvod ke stanovení delší lhůty k plnění.