9 C 251/2022-31 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou podanou dne 12. 5. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 19. 7. 2019 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Na základě smlouvy dodávala [právnická osoba] žalovanému energie a související služby ve sjednaném odběrném místě. Žalovaný se zavázal hradit cenu poskytnutých služeb. Za fakturační období od 21. 7. 2019 do 14. 10. 2019 bylo účtováno celkem 2 539 Kč fakturou č. 1932326295, která obsahovala detailní rozpis vyúčtování za sdružené služby dodávky elektřiny (po zohlednění zaplacených záloh ve výši 1 500 Kč činila účtovaná částka 1 039 Kč). Cena služeb byla splatná dne 29. 10. 2019. Za fakturační období od 15. 10. 2019 do 26. 11. 2019 bylo účtováno celkem 1 912,20 Kč fakturou č. 1940785461, která obsahovala detailní rozpis vyúčtování za sdružené služby dodávky elektřiny. Dluh se stal splatným dne 2. 1. 2020. Žalovaný z účtovaných částek neuhradil nic. Dne 13. 10. 2017 uzavřela [právnická osoba] [anonymizováno] se žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek. Na základě této smlouvy přešly mj. i výše uvedené pohledávky na žalobce ke dni 25. 3. 2022. Postoupení pohledávek bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 5. 4. 2022. Žalovaný přes upomínky nic nezaplatil. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř. Dle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dovodil, že ve věci lze rozhodnout na základě žalobcem předložených listin bez nařízení jednání. Účastníci se v soudem stanovené lhůtě k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nevyjádřili, i když jim výzva k vyjádření byla doručena dne 1. 8. 2022 (žalobci) respektive dne 8. 8. 2022 (žalovanému doručeno společně se žalobou na adresu uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř.). Souhlas účastníků s rozhodnutím věci bez nařízení jednání se tudíž předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne 19. 7. 2019 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí [anonymizováno]. Dodávka elektřiny měla být prováděna do odběrného místa [obec], [ulice a číslo]. Žalovaný se zavázal platit cenu dodané elektřiny a souvisejících služeb. Cenu elektřiny vyúčtoval právní předchůdce žalobce fakturou, kterou bylo účtováno za dobu od 21. 7. 2019 do 14. 10. 2019 celkem 1 039 Kč (po zohlednění zaplacených záloh ve výši 1 500 Kč). Částka byla splatná dne 29. 10. 2019. Dále bylo účtováno konečným vyúčtováním za dobu od 15. 10. 2019 do 26. 11. 2019 celkem 1 912,20 Kč. Částka byla splatná dne 2. 1. 2020. Společnost [anonymizována dvě slova] žalovaného o zaplacení dlužných částek opakovaně upomínala. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 s dodatky byly mj. i uvedené pohledávky za žalovaným postoupeny žalobci. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 5. 4. 2022. Žalobce upomenul žalovaného o zaplacení dlužné částky rovněž předžalobní upomínkou ze dne 5. 4. 2022. Tato skutková zjištění soud učinil ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, z obchodních podmínek s ceníkem, z faktur, z upomínek o zaplacení, ze smlouvy o postoupení pohledávek s dodatky, z oznámení o postoupení pohledávek a z předžalobní upomínky. Dle § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Při rozhodování o věci samé vycházel soud z toho, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným existoval smluvní vztah, v jehož rámci právní předchůdce žalobce žalovanému dodával elektřinu a žalovaný měl platit cenu dodané elektřiny a souvisejících služeb. Žalovaný byl v řízení nečinný. Výši částek vyúčtovaných za dodanou elektřinu a související služby nesporoval. Netvrdil ani neprokázal, že smluvní vztah zanikl přede dnem 26. 11. 2019, do kterého byla cena elektřiny účtována. Obdobně žalovaný netvrdil a neprokázal, že na vyúčtované částky zaplatil jakékoliv žalobcem nezohledněné platby. Žalobce je v řízení aktivně legitimován, protože mu pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny. Postoupení pohledávek bylo osvědčeno smlouvou o postoupení pohledávek s dodatky, oznámením o postoupení pohledávek a předžalobní upomínkou, v níž byl žalovaný o postoupení pohledávek rovněž informován. Žalovaný se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Mohl by se bránit tím, že namísto žalobci plnil původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla. Žalobci byl přiznán rovněž úrok z prodlení, a to vždy ode dne následujícího po splatnosti účtovaných částek. Soud žalobci přiznal úrok z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 400 Kč za zaplacený soudní poplatek. Soud postupoval při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Žalobce vymáhá ceny komodit dodaných [právnická osoba] [anonymizováno], od které pohledávky kupuje, ve vícero případech. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, ve vymezení dlužného období a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Dle soudu tak ust. § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. na žalobcem uplatňované nároky výstižně dopadá. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 200 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby). Zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a nákladům zastoupení přísluší rovněž DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 900 Kč, daň činí 189 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 1 489 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.