9 C 378/2022-26 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 10. 11. 2002 a upřesněnou podáním ze dne 15. 11. 2022 se žalobce domáhal určení, že žalovaný je od 1. 9. 2021 vlastníkem ve výroku označeného vozidla. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 1. 9. 2021 žalobce žalovanému prodal předmětný automobil za kupní cenu ve výši 6 500 Kč. V souvislosti s prodejem a koupí převzal žalovaný od žalobce velký technický průkaz č. [anonymizováno] a osvědčení o registraci vozidla č. [anonymizováno] [číslo]. Žalovaný se zavázal zajistit přepis vozidla na svoji osobu do 10 pracovních dnů. Pro daný účel udělil žalobce žalovanému dne 2. 9. 2021 písemnou plnou moc, kterou žalovanému předal. Žalobce následně na Městském úřadě v [obec], který vede registr vozidel, zjistil, že žalovaný povinnost registrovat vozidlo na svoji osobu nesplnil. Dne 18. 10. 2021 žalobce písemně vyzval žalovaného k poskytnutí součinnosti a k oznámení změny vlastníka vozidla na Městském úřadě v [obec]. Žalovaný však změnu údajů v registru vozidel ani po této výzvě nezajistil. V listopadu 2021 žalobce [stát. instituce] oznámil změnu v osobě vlastníka vozidla. Změna v registru vozidel však nemohla být provedena bez účasti a součinnosti žalovaného. Další výzvou ze dne 12. 8. 2022 proto žalobce opakovaně vyzval žalovaného k podání žádosti o změnu vlastníka vozidla v registru vozidel. Poštovní zásilka obsahující tuto výzvu se žalobci vrátila nedoručená zpět. Žalobce za žalovaného nadále hradil pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ze smlouvy č. 6135041090, kterou má dosud uzavřenou s pojišťovnou [právnická osoba]. Žalobce z tohoto důvodu, konkrétně zaplatil dvakrát částku 1 629 Kč, celkem tedy 3 258 Kč. Dne 10. 10. 2022 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva ke splnění povinnosti, tj. k oznámení změny vlastníka vozidla v registru vozidel a k úhradě částky 3 258 Kč. Pro splnění těchto povinností byla určena lhůta sedmi dnů. Po odeslání předžalobní výzvy sdělil žalovaný zástupci žalobce, že sám vozidlo již nevlastní, protože ho následně prodal, a že nemá žádnou možnost, jak docílit nápravu vadného stavu v registru vozidel. Žalobce požadoval částku 3 258 Kč z titulu náhrady škody, která mu byla žalovaným způsobena porušením jeho zákonných povinností. Žalobce má naléhavý právní zájem na určení, že vlastníkem vozidla je žalovaný, a to bez ohledu na to, jakým způsobem žalovaný s vozidlem následně nakládal. V této souvislosti žalobce odkázal na ustálenou judikaturu, zejména pak na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 114/20 ze dne 9. 11. 2021. 2. Žalovaný připustil, že od žalobce dané vozidlo dne 1. 9. 2021 koupil. Vozidlo ale mělo vady a bylo zřejmé, že buď bude nutné ho opravit, anebo bude možné ho použít pouze na náhradní díly. Sám z tohoto důvodu vozidlo v listopadu 2021 prodal [jméno] [příjmení] ze [obec]. Byli dohodnuti, že [jméno] [příjmení] buď zajistí opravu vozidla a jeho registraci na své jméno, anebo zajistí vyřazení vozidla z registru. Z těchto důvodů jí dal doklady k vozidlu, udělil jí rovněž plnou moc k provedení uvedených úkonů. Slíbila mu, že až přeregistraci nebo vyřazení vozidla zajistí, pošle mu o tom doklad. Žádný doklad však neobdržel a v současnosti s [jméno] [příjmení] ani není v kontaktu. Pokud se tedy žalobce domáhal určení, že od něho žalovaný dne 1. 9. 2021 dané vozidlo koupil, pak k tomu žalovaný žádné námitky neměl. Žalovaný však nesouhlasil se zaplacením žalobcem požadované částky. Jestliže měl žalobce k dispozici kupní smlouvu, kterou vozidlo prodal žalovanému, pak mu nic nebránilo v tom, aby s touto kupní smlouvou u dané pojišťovny zajistil ukončení pojištění a nemusel pojistné dále platit. V této části proto žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobce jako prodávající prodal žalovanému jako kupujícímu smlouvou ze dne 1. 9. 2021 osobní automobil tov. zn. Renault červené barvy, rok výroby 2003, rzv [anonymizováno] [číslo], [VIN kód], číslo velkého technického průkaz [anonymizováno], číslo osvědčení o registraci vozidla [anonymizováno] [číslo]. Byla dohodnuta kupní cena 6 500 Kč. V článku VI. smlouvy bylo uvedeno:„ Kupující bere na vědomí, že prodávající po podpisu smlouvy zruší pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla a kupující je tedy povinen bezodkladně vozidlo pojistit.“ Pod textem smlouvy je rukou psaný dodatek:„ Kupující se zavazuje, že vozidlo přepíše na své jméno do 10-ti pracovních dnů.“ Tyto skutečnosti soud zjistil z kupní smlouvy ze dne 1. 9. 2021. 4. Dopisy ze dne 18. 10. 2021 a 12. 8. 2022 vyzýval žalobce žalovaného, aby splnil svůj závazek ze smlouvy zajistit přepis vozidla do 10 dnů ode dne koupě. Tyto skutečnosti byly zjištěny z dopisů žalobce s doklady o odeslání. 5. [právnická osoba] zaslala žalobci dne 16. 8. 2002 dopis nazvaný informace o placení na další období k pojistné smlouvě sdružené pojištění vozidla. Informace se vztahovala k pojistné smlouvě číslo 6135041090 Smlouva se týkala vozidla [příjmení] [příjmení] rzv [anonymizováno] [číslo]. Žalobce byl vyzván k zaplacení částky 1 629 Kč. Žalobce zaplatil částky po 1 629 Kč na účet [anonymizováno] [obec] pojišťovny jednak dne 20. 9. 2021, jednak dne 17. 3. 2022. Uvedené skutečnosti byly zjištěny z dopisu pojišťovny a z potvrzení o provedené platbě. 6. Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k zajištění změny v registru vozidel a k zaplacení částky 3 258 Kč dopisem ze dne 10. 10. 2022. Pro splnění této povinnosti byla stanovena lhůta sedmi kalendářních dnů. Žalovanému bylo sděleno, že pokud povinnosti nesplní, bude ve věci podána žaloba. Tyto skutečnosti soud zjistil z předžalobní výzvy k plnění. 7. Dle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 8. Dle § 2079 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 9. Dle § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. 10. Soud předně dovodil, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Žalovaný nijak nerozporoval, že vozidlo [příjmení] [příjmení] rzv [anonymizováno] [číslo] od žalobce dne 1. 9. 2021 koupil. Vozidlo však během krátké doby převedl další osobě. Žalovaný tak v současné době nemá v držení doklady k vozidlu, které od žalobce převzal. Za tohoto stavu aktuálně není možné dosáhnout změny údajů v registru vozidel, konkrétně zápisu žalovaného jako osoby, která se dne 1. 9. 2021 stala vlastníkem a provozovatelem vozidla. Žaloba o určení vlastnictví k vozidlu jako k movité věci tak je v podstatě jediným prostředkem, jak dosáhnout uvedení údajů v registru vozidel do souladu s faktickým stavem. 11. V nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20, se k možnosti určení vlastnictví k vozidlu v občanském soudním řízení mj. uvádí:„ ... 51. Konečně je třeba se zaměřit na navrhovatelem tvrzený rozpor napadeného ustanovení s právem každého domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu (čl. 36 odst. 1 Listiny). Jak se podává ze shora uvedeného, právní řád v situaci předvídané v § 8a zákona č. 56/2001 Sb. poskytuje dosavadnímu i novému vlastníkovi při nesoučinnosti druhé osoby prostředky, jak změny nebo odstranění zápisu vlastníka vozidla dosáhnout, byť nikoli přímo v daném správním řízení. Ústavní soud přitom neshledává nepřiměřeným, že případné negativní důsledky nesouladu údajů zapsaných v registru vozidel se skutečným stavem nelze odstranit přímo ve správním řízení podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb. 52. Zaprvé, napadené ustanovení zákona nelze vykládat izolovaně, nýbrž v návaznosti na právní řád jako celek (srov. obdobně bod 46 nálezu ze dne 16. 5. 2018 sp. zn. Pl. ÚS 15/16 (N 95/89 SbNU 409; 116/2018 Sb.) či bod 75 nálezu ze dne 26. 1. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 22/17 (124/ 2021 Sb.)). Zadruhé, právě zde je nutné přihlédnout k tomu, že řízení podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb. je koncipováno jako řešení situace, do které se dosavadní či nový vlastník dostal v důsledku porušení své původní povinnosti podat společnou žádost ve stanovené lhůtě podle § 8 odst. 2 téhož zákona, a to včetně požadovaných dokumentů. 53. Shora uvedené právní prostředky civilního soudnictví lze považovat za účinné, neboť se z ničeho nepodává zájem na mimořádně rychlém vyřešení dané situace. Vždy je sice zájem na co nejrychlejším řešení určité záležitosti před orgánem veřejné moci, zde je však jistá komplikovanost a možná zdlouhavost řešení kompenzována právě tím, že nový nebo dosavadní vlastník se dostal do posuzované situace vlastním přičiněním (porušením zákonné povinnosti). Nadto, nesoučinnost jedné z osob je věcí nastavení vzájemných práv a povinností nového a dosavadního vlastníka. Je proto legitimní, ponechává-li právní řád řeše