9 C 69/2022-74 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 2. 3. 2022 se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemků p. [číslo] k. ú. [obec], zapsaných na [list vlastnictví] katastru nemovitostí vedeného pro k. ú. [obec]. Na tomto listu vlastnictví je veden duplicitní zápis vlastnictví k předmětným pozemkům, a to pro žalobce s podílem 1/1 a pro žalovaného s podílem ½. K nabytí svého vlastnictví žalobce uvedl: Dne 24. 8. 1950 byla Národním pozemkovým fondem vyhotovena přídělová listina, kterou byl do vlastnictví [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] (každému ½) přidělen příděl [číslo] který sestával z usedlosti a pozemků. Dne 3. 7. 1958 byla uzavřena kupní smlouva, kterou [anonymizováno] [obec] koupilo od [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] stodolu, která náležela k usedlosti [číslo] v [obec]. Následně byl dne 23. 10. 1958 zemědělským odborem ONV v [obec] pořízen zápis, ve kterém bylo uvedeno, jakou částku zbývalo přídělcům doplatit z ceny přidělených nemovitostí. Dne 29. 3. 1963 učinili [jméno] [celé jméno žalovaného] [příjmení] [příjmení] nabídku bezplatného odevzdání zbývajícího majetku získaného jako příděl do vlastnictví československého státu. Tato nabídka se týkala celku pozemků přidělených jim jako příděl [číslo] tj. pozemků [číslo] k. ú. [obec]. Ve svém vlastnictví [jméno] [celé jméno žalovaného] [příjmení] [příjmení] ponechali stavební parcelu [číslo] s domem [adresa] a [parcelní číslo] v k. ú. [obec]. Přijetím nabídky přešel majetek do státního socialistického vlastnictví a do prozatímní správy okresního národního výboru podle § 65 odst. 3 hospodářského zákoníku. Rozhodnutí o přijetí nabídky zn. Fin 37 /72-, 766/93 bylo ONV v [obec] vydáno dne 30. 3. 1963. S ohledem na uvedené skutečnosti měl žalobce za prokázané, že se stal dne 30. 3. 1963 vlastníkem sporných pozemků, a to na základě přijetí nabídky bezplatného odevzdání státu a akceptací této nabídky. Pozemky byly následně přečíslovány, jak je patrné i z výpisu z katastru nemovitostí, na základě obnovy katastrálního operátu v roce 2005. Dne 3. 3. 1966 byla vyhotovena kopie předběžné knihovní vložky [číslo] pozemkové knihy pro k. ú. [obec], ve které jsou uvedeny všechny původně přidělené pozemky. Jsou uvedeny jak pozemky, které byly odevzdací listinou převedeny na stát, tak pozemky, které si [jméno] [celé jméno žalovaného] [příjmení] [příjmení] (každý v podílu ½ k celku) ponechali ve svém vlastnictví. Tato kopie byla vyhotovena na základě žádosti Státního notářství v [obec] sp. zn. D 144/66. V rozhodnutí byly vyjmenovány pozemky, které byly podle notáře v bezplatném užívání socialistického sektoru, mezi nimi mimo jiné i pozemky [anonymizována dvě slova], [číslo], [číslo], [anonymizováno], [číslo], [anonymizováno], [číslo], [anonymizováno], [číslo], [číslo]. U pozemků, které již nebyly ve vlastnictví [jméno] [celé jméno žalovaného], je tato skutečnost v předběžné knihovní vložce vyznačena. Ke dni úmrtí [jméno] [celé jméno žalovaného] nebyly pozemky, které stát nabyl na základě bezplatné nabídky v roce 1963, v jeho vlastnictví, a proto je nemohl nabýt [jméno] [příjmení] další dědicové. Vlastnictví k uvedeným pozemkům nemohlo proto [jméno] [celé jméno žalovaného] platně vzniknout. Přesto bylo vlastnické právo [jméno] [celé jméno žalovaného] k podílu na dotčených pozemcích zapsáno do evidence nemovitostí. Žalobce tak považuje [jméno] [celé jméno žalovaného] za nepravého dědice. Stejně tak jsou nepravými dědici jeho právní nástupci. Zápis o vlastnictví do evidence nemovitostí byl chybný. Většina pozemků je v současné době užívána společností [právnická osoba] Vzhledem k tomu, že žalovaný odmítl uznat, že žalobce je vlastníkem pozemků na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], je dán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o.s.ř. na určení vlastnického práva žalobce, protože jedině tak může být odstraněna pochybnost o vlastnictví pozemků. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Předně poukázal na skutečnost, že v žalobě ani nejsou uvedeny všechny pozemky evidované na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí]. Žaloba se proto nejeví být efektivním nástrojem pro celkové vyřešení souvisejícího duplicitního zápisu vlastnictví. V řešené věci považoval žalovaný za stěžejní rozhodnutí Státního notářství v [obec] č.j. D 144/66-15, jež nabylo právní moci dne 23. 4. 1966 a kterým bylo potvrzeno nabytí vlastnického práva [jméno] [celé jméno žalovaného] po zůstaviteli [jméno] [celé jméno žalovaného] ke spoluvlastnickému podílu ½ na pozemcích zapsaných v knize vlastnictví [anonymizováno]. Následně byly předmětné pozemky zapsány na nově založený list vlastnictví (podíl ½ [jméno] [celé jméno žalovaného] ½ [jméno] [příjmení]) a zapsány do evidence nemovitostí v POLVZ 18/ 1966. [jméno] [celé jméno žalovaného], otec žalovaného, i na základě daného rozhodnutí s pozemky, které jsou nyní evidovány též na [list vlastnictví], od roku 1966 nakládal v odpovídajícím rozsahu v dobré víře, že tak činí plně po právu. Měl totiž větší hospodářství, kdy choval vícehlavé stádo ovcí a vyšší desítky králíků. Pozemky tak využíval mj. pro pastvu a zajištění krmiva pro hospodářská zvířata. I pokud snad došlo při potvrzení nabytí dědického práva ze strany státního notářství k nějakému pochybení, nic to na dosud uvedeném nemění. Jen stěží mohl [jméno] [celé jméno žalovaného] v tehdejší době dovozovat, že postup státního notářství byl vadný a že mu dané právo nenáleží. Z hlediska právní úpravy je namístě vycházet ze zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dle něhož bylo vydržení vlastnického práva k pozemkům umožněno s účinností k 1. 1. 1992 Nejvyšší soud se k problematice vydržení vlastnického práva k pozemkům v návaznosti na související novelu vyslovil například v rozhodnutí ze dne 25. 1. 1999, sp. zn. 22 Cdo 506/98, takto:„ Vznik právního vztahu, v daném případě absolutního právního vztahu vlastnického, totiž spadá jednoznačně do doby po 1. lednu 1992; do dřívější doby spadá jen naplňování právní skutečnosti (oprávněné držby), na kterou hypotéza § 134 odst. 1 obč. zák. váže vznik vlastnického práva a která zde ovšem musela být ke dni nabytí účinnosti zák. č. 509/1991 Sb. Je tedy třeba zabývat se otázkou, zda v době, kdy žalobkyně pozbyla dobré víry, že jí pozemek patří... splňovala podmínky vydržení, uvedené v § 134 obč. zák. …. Do doby, po kterou měl oprávněný držitel věc v držbě, je třeba započíst i držbu, vykonávanou před 1. lednem 1992. Opačný názor nelze ze zákona dovodit.“ V řešeném případě tak byl [jméno] [celé jméno žalovaného] po řadu let přinejmenším oprávněným držitelem pozemků (minimálně spoluvlastnického podílu), čímž byly naplňovány předpoklady vydržení vlastnického práva stanovené právní úpravou. Dle všeho tedy k 1. 1. 1992 [jméno] [celé jméno žalovaného] vydržel vlastnické právo k předmětným pozemkům přinejmenším v rozsahu spoluvlastnického podílu. Po úmrtí [jméno] [celé jméno žalovaného] dne 27. 8. 1992 přešlo vlastnické právo na dědice, což bylo potvrzeno rozhodnutím Okresního soudu v Trutnově ze dne 24. 1. 2007, č.j. 18 D 1572/2004-114, a to konkrétně ve prospěch žalovaného. Jelikož žalovaný není v otázkách práva či obecně v úředních záležitostech podrobněji zorientován, nepovažoval pozdější rozhodnutí dědického soudu za nikterak zvláštní. Vždy vycházel z faktického stavu, kdy pozemky v dotčeném místě v [obec] jeho rodina obhospodařovala jako vlastní, což měl plnohodnotně potvrzeno i ze strany orgánů státu, resp. dokumenty z dědických řízení. Ani argumentace žalobce ohledně samotného (údajného) nabytí vlastnictví státem v roce 1963 není přesvědčivá. Žalobce totiž uvádí, že stát měl přijmout pozemky spoluvlastněné právním předchůdcem žalovaného k 30. 3. 1963 na základě vyhlášky ministerstva financí č. 104/1966 Sb., o správě národního majetku. Tato vyhláška však byla vydána dne 20. 12. 1966 a nabyla účinnosti až 1. 1. 1967. Veškeré okolnosti žalobcem odkazované nabídky bezplatného odevzdání majetku státu jsou přitom nanejvýš pochybné a lze spíše usuzovat, že daná nabídka mohla být v předmětné době učiněna leda pod nátlakem. 3. Žalobce i po provedeném dokazování na žalobě setrval. Dědickým řízením nemohl dědic nabýt majetek, který již nebyl ke dni smrti ve vlastnictví zůstavitele. Dědic nemůže nabýt více, než vlastnil zůstavitel ke dni své smrti. Z bezplatné nabídky majetku, která byla učiněna a přijata v roce 1963, je zřejmé, jaký majetek byl předmětem této nabídky, a proto tento majetek již nemohl být předmětem dědictví. Otec žalovaného s pozemky nenakládal, když od roku 1963 s nimi nenakládal ani zůstavitel. V předběžné knihovní vložce je u každého pozemku poznámka, kdo je oprávněn s věcí nakládat, jaký subjekt. Pokud byla nabídka bezplatného odevzdání majetku státu učiněna pod nátlakem, měla se tato skutečnost řešit v rámci restitučního zákonodárství na žádost žalovaného nebo spíše jeho právního předchůdce. Žalobce zpochybňoval, že by právní předchůdce žalovaného s pozemky nakládal, a pokud ano, určitě to nebylo v dobré víře, že pozemky jsou jeho, když o bezplatné nabídce ji