14 C 68/2023-31 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou doručenou soudu 26. 10. 2022 se žalobce domáhal na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným dne 1. 12. 2019 po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 19.595,03 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9.135,84 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1.732,61 Kč, inkasního poplatku ve výši 3.356,03 Kč, smluvní pokuty ve výši 8.661 Kč, které jsou částečně v petitu žaloby označovány jako kapitalizovaný úrok. Dále požadoval kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1.957,62 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19.595,03 Kč od 7. 6. 2022 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedl, že dne 1. 12. 2019 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce smlouvy o úvěru č. 0311569, na základě které obdržel částku 45.000 Kč, kterou převzal hotově. Spolu s jistinou úvěru se zavázal uhradit příslušenství ve výši 38.664 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se zavázal uhradit částku ve výši 83.664 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 5.976 Kč, celková splatnost závazku připadla na 1. 2. 2021. Právní předchůdce žalobce s odbornou způsobilostí posuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, když žalovaný do žádosti o úvěr uvedl základní údaje o své osobě a finanční situaci. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, uhradil celkem 49.000 Kč, z toho na jistinu částku 25.404,97 Kč a na příslušenství částku 23.595,03 Kč a dostal se do prodlení s úhradou částky 34.664 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobci na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku. 2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit předepsaným způsobem žalovanému. Poté bylo řízení přerušeno s ohledem na zjištění úpadku žalovaného a povolení řešení úpadku oddlužením. Dne 26. 9. 2023 nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v Hradci Králové o neschválení oddlužení, proto bylo v řízení pokračováno. 3. Žalobce byl soudem vyzván, aby označil a doložil důkazy k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně prověřena a byl poučen, že jinak neunese důkazní břemeno ohledně tohoto tvrzení a bude ve věci neúspěšný. Na výzvu reagoval žalobce podáním ze dne 27. 10. 2023, ve kterém uvedl, že vzhledem k výši příjmů a výdajů žalovaného původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. Dle údajů žalovaného mu měsíčně zbývalo na úhradu závazků 8.636 Kč. Žalobce doložil pracovní smlouvu a výplatní lístky žalovaného. 4. K jednání dne 4. 12. 2023 se žalobce omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ač mu předvolání se žalobou bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 13. 11. 2023. Dle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Žalovaný se tak k věci nevyjádřil. 5. Ve věci byly provedeny listinné důkazy žádostí o úvěr ze dne 1. 12. 2019, smlouvou o úvěru ze dne 1. 12. 2019, formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, pracovní smlouvou žalovaného, výplatními lístky za srpen až říjen 2019, rámcovou smlouvou o postupování pohledávek ze dne 4. 4. 2022, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 6. 2022, včetně podacího archu a předžalobní výzvou ze dne 3. 10. 2022, včetně podacího archu z 5. 10. 2022. 6. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 1. 12. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou, číslem OP a rodným číslem. Ke smlouvě jsou připojeny standartní informace o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému hotově částku ve výši 45.000 Kč. Žalovaný se zavázal celkem vrátit částku 83.664 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 5.976 Kč. Žalovaný byl dle pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 2016 zaměstnán jako stavební dělník, zedník u společnosti [právnická osoba] Podle výplatních lístků měl v srpnu 2019 čistou mzdu se stravným 15.021 Kč, v září 15.010 Kč a říjnu 15.109 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobci na základě shora uvedených smluv o postoupení pohledávek, postoupení bylo žalovanému oznámeno písemně. Dle žalobce žalovaný na smlouvu zaplatil částku 49.000 Kč. Žalobce nepředložil soudu žádné důkazy ohledně ověřování výdajů žalovaného. <i>7. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 8. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru hotově částku ve výši 45.000 Kč. Nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení předložil pouze pracovní smlouvu žalovaného a výplatní lístky za 3 měsíce. Podle nich žalovaný dosahoval čisté mzdy, včetně stravného, ve výši cca 15.000 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného nebyly žádným způsobem doloženy. Při takto nízkém příjmu byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 45.000 Kč (tj. ve výši trojnásobku jeho měsíčního příjmu), který se zavázal splácet po téměř 6.000 Kč měsíčně, takže splátka činila cca 40 % jeho měsíčního příjmu. Úvěruschopnost žalovaného byla dle názoru soudu prověřována zcela formálně. 10. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Příjmy žalovaného byly velmi nízké, výdaje žalovaného nebyly žádným způsobem ověřovány. Sjednané splátky neodpovídaly možnostem žalovaného dle zjištěné výše příjmu. Nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného, o čemž svědčí i to, že se následně ocitl žalovaný v insolvenčním řízení. 11. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 1. 12. 2019 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě. 12. Protože žalobce vyplatil žalovanému částku 45.000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení. Žalovaný dle žalobce do podání žaloby zaplatil částku 49.000 Kč, tj. vyšší částku, než kterou převzal. Bezdůvodné obohacení žalovaného tak zaniklo ještě před podáním žaloby, která proto byla v celém rozsahu zamítnuta. 13. Výrok o nákla