15 C 125/2023-47 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení bylo zaplacení shora uvedené částky. Žalobce uvedl, že se žalovaným uzavřel dne 08.06.2021 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet č. 239223388,, v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000,00 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 2 774,50 Kč, a to počínaje dnem 20.07.2021. Žalobce svůj závazek splnil a dne 08.06.2021 úvěr žalovanému poskytl, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, a to bezhotovostním převodem prostředků na účet žalovaného. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobce využil svého práva a v souladu s odst. 13 a 14 Produktových podmínek žalobce, jež jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru, prohlásil úvěr dopisem ze dne 23.08.2022 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení se splátkou, čímž porušil svoji splátkovou povinnost dle smlouvy o úvěru. Žalovaný doposud svoji povinnost nesplnil a nadále dluží žalobci: na jistině částku 94 250,34 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 8 892,73 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), smluvní poplatky ve výši 2 750,00 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28.02.2023 ve výši 6 037,23 Kč, úrok z prodlení ve výši 15,00 % p.a. z částky 103 143,07 Kč od 01.03.2023 do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobce řádně s odbornou péčí prověřil úvěruschopnost žalovaného, kdy tuto hodnotil individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi žalobce a s principy obezřetného úvěrování. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázaný výše popsaný skutkový stav. Výše dlužné jistiny a příslušenství byla doložena výpisy z úvěrového účtu za dobu trvání smluvního vztahu. Výše uvedená skutková zjištění soud učinil ze smlouvy o úvěru, z oznámení o zesplatnění, z výpisu z úvěrového účtu žalovaného a z předžalobní upomínky. <i>Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> Žalobce rovněž splnil povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka. Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. (…) Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu). Soud na základě provedených důkazů dovodil, že žaloba je důvodná. Žalobce prokázal existenci smluvního vztahu mezi účastníky. Žalovaný byl v řízení nečinný. Netvrdil ani neprokázal, že v době trvání závazkového vztahu úvěr řádně splácel, případně že na úvěr zaplatil finanční částky, které žalobce nezohlednil. Žalobce vzhledem k neplnění závazků žalovanou prohlásil úvěr okamžitě splatným, jak ji k tomu opravňovala smlouva o úvěru. Za tohoto stavu žalobci vzniklo právo domáhat se jednorázového zaplacení nesplacené jistiny, úroků a sjednaných poplatků. Žalobce dále oprávněně požaduje úrok z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to až do doby zaplacení dluhu. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) Náklady spočívají v částce 3881 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále soud žalobci přiznal náklady právního zastoupení ve výši odpovídající vyhlášce č 177/1996 Sb. Žalobci byla přiznána odměna za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby), která dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí 5 020 Kč za úkon, a náhrada hotových výloh za tytéž úkony, která činí 300 Kč za úkon. Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. je-li zástupcem v řízení advokát, patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu. Proto k odměně a nákladům zastoupení přísluší rovněž daň z přidané hodnoty. Právní služby jsou službami podléhajícími základní sazbě daně. Základní sazba DPH činí 21 %. Celkově bylo na nákladech řízení včetně soudního poplatku přiznáno 23 192,60 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.