15 C 275/2023-39 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení bylo zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s jednalo o nesplacený úvěr. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru č. 0231986022 se stanoveným úvěrovým rámcem ve výši 22 000,00 Kč. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně hodnotila individuálně. Protože ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání (prodlení s úhradou měsíčních splátek ze strany žalovaného, zaslala mu žalobkyně v souladu s čl. 31 písm. d) ve spojení s čl. 32 písm. a) Všeobecných obchodních podmínek Oznámení o prohlášení úvěru za splatný, kde žalovaného informovala o prohlášení jeho úvěru za splatný ke dni 23.01.2023, a současně ho vyzvala k úhradě již splatné částky. Žalovaná pohledávka se tedy skládá z: načerpané neuhrazené jistiny úvěru v částce 17 814,80 Kč, z obchodního úroku, úroku z prodlení a dílčími poplatky předepsanými žalovanému dle str. 8,9 přiloženého sazebníku (část V. Spotřebitelské kontokorentní a splátkové úvěry), jako poplatek za prohlášení úvěru za splatný, poplatek za odeslání upomínky k úhradě dluhu, případně též dlužné pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr, bylo-li toto v úvěrové smlouvě sjednáno. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 14. 10. 2019 smlouvu o úvěru ([anonymizována dvě slova]). Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit celkem 86 anuitními splátkami splatnými vždy k 20. dni v měsíci; Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit činila 45 850,24 Kč. Protože ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání (prodlení s úhradou měsíčních splátek ze strany žalovaného, zaslala mu žalobkyně v souladu s čl. 31 písm. d) ve spojení s čl. 32 písm. a) Všeobecných obchodních podmínek Oznámení o prohlášení úvěru za splatný, kde žalovaného informovala o prohlášení jeho úvěru za splatný ke dni 23.01.2023, a současně ho vyzvala k úhradě již splatné částky. Výše dlužné jistiny a příslušenství byla doložena výpisy z úvěrového účtu za dobu trvání smluvního vztahu. Výše uvedená skutková zjištění soud učinil ze smlouvy o úvěru s přílohami, z oznámení o zesplatnění, z výpisů z úvěrového účtu a z předžalobní upomínky. <i>Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> Žalobkyně rovněž splnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka. Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. (…) Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu). Soud na základě provedených důkazů dovodil, že žaloba je důvodná. Žalobkyně prokázala existenci smluvního vztahu mezi účastníky. Žalovaný byl v řízení nečinný. Netvrdil ani neprokázal, že v době trvání závazkového vztahu úvěr řádně splácel, případně že na úvěr zaplatil finanční částky, které žalobkyně nezohlednila. Žalobkyně vzhledem k neplnění závazků žalovanou prohlásila úvěr okamžitě splatným, jak ji k tomu opravňovala smlouva o úvěru. Za tohoto stavu žalobkyni vzniklo právo domáhat se jednorázového zaplacení nesplacené jistiny, úroků a sjednaných poplatků. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí vzniklo právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) Náklady spočívají v částce 800 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále soud žalobkyni přiznal náklady právního zastoupení ve výši odpovídající vyhlášce č 177/1996 Sb. Žalobci byla přiznána odměna za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby), která dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí 300 Kč za úkon, a náhrada hotových výloh za tytéž úkony, která činí 100 Kč za úkon. Soud dovodil, že v daném případě jsou podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b splněny. Žalobkyně je bankou, tedy subjektem, který vymáhá dluhy z úvěrových smluv soudní cestou v mnoha případech. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení úvěrových smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. je-li zástupcem v řízení advokát, patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu. Proto k odměně a nákladům zastoupení přísluší rovněž daň z přidané hodnoty. Právní služby jsou službami podléhajícími základní sazbě daně. Základní sazba DPH činí 21 %. Základem daně je částka 1 200 Kč, daň činí 252 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení včetně soudního poplatku přiznáno 2 252 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.