19 C 254/2023-25 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení je zaplacení částky celkem 21.787 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku rozsudku za dodávku elektřiny žalované do odběrného místa na adrese [adresa žalované] [číslo] ze dne 14. 12. 2022 na částku 14.416 Kč a jednak za období od 8. 12. 2022 do 27. 2. 2023 dle faktury č. 004107975952 ze dne 6. 3. 2023 na částku 7.371 Kč. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. doručena žalované uložením dne 25. 9. 2023 na adresu trvalého pobytu žalované dle evidence obyvatel. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané sedmidenní lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasil již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Soud vzal na základě předložených důkazů za prokázané, že žalobce na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí ze dne 11. 3. 2022 uzavřené mezi účastníky dodával jako dodavatel elektřinu ze sítě nízkého napětí žalované do odběrného místa na adrese [adresa žalované] 004107130248 ze dne 14. 12. 2022, splatnou dne 28. 12. 2022 v částce 14.416 Kč a za období od 8. 12. 2022 do 27. 2. 2023 vyúčtoval žalobce žalované dodanou elektřinu fakturou 004107975952 ze dne 6. 3. 2023, splatnou dne 20. 3. 2023 v částce 7.371 Kč. Na tato vyúčtování žalovaná ničeho neuhradila, ačkoli byla o zaplacení upomínána, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 5. 6. 2023. Dle § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Při rozhodování o věci samé soud na základě předložených listin dovodil, že je žaloba důvodná. Soud vycházel z toho, že mezi účastníky existuje smluvní vztah, v jehož rámci žalobce žalované dodával elektřinu a žalovaná měla platit cenu takto dodané energie. Žalovaná byla v řízení nečinná. Výši částky vyúčtované za dodanou elektřinu za uvedené období nezpochybňovala. Netvrdila ani neprokázala, že smluvní vztah zanikl přede dnem, do kterého žalobce cenu elektřiny účtoval. Obdobně žalovaná netvrdila a neprokázala, že z vyúčtovaných částek cokoli zaplatila. Žalovaná netvrdila a neprokázala ani jiné právně relevantní skutečnosti, které by mohly mít vliv na rozhodnutí ve věci. Proto soud žalobě vyhověl. Ve věci úspěšnému žalobci byl přiznán rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, a to ode dne následujícího po splatnosti ceny dodané elektřiny do zaplacení dle každého z vyúčtování. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšný žalobce zaslal žalované výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 872 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny a nákladů zastoupení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 300 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč. Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy). Celkem tedy byla přiznána odměna za zastupování ve výši 900 Kč a dále byla přiznána paušální náhrada hotových výloh dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. za 3 úkony právní služby po 100 Kč. Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH ve výši 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 1.200 Kč. Daň činí 252 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 2.324 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalovaná povinna nahradit žalobci náklady řízení v této výši, které jsou splatné dle § 149 odst. l o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. Žalobce se domáhal, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, nikoliv dle § 14b tohoto předpisu. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce vymáhá dlužné platby za elektřinu či plyn soudní cestou ve větším množství případů ročně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smlouvy, ve vymezení dlužného období a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. V případě, kdy by se žalovaný v konkrétním řízení bránil a žalobce na procesní obranu reagoval, bylo by již postavení obou účastníků v řízení z hlediska nákladů právního zastoupení shodné (viz § 14b odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv.„ formulářovou“ žalobu, když uvedl, že„ v takovém řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. I z výše uvedeného je zřejmé, že nárok žalobce na zaplacení dlužné platby za plyn a elektřinu dodávané do odběrného místa dle požadavku žalovaného za vymezené období, uplatněný formou vyplnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, je typicky nárokem, který má namysli ustanovení § 14b advokátního tarifu. Lhůta k zaplacení přisouzené částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly s ohledem na nečinnost žalované v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti a soud ani takové důvody neshledal.