30 C 91/2023-25 — Okresní soud v Trutnově

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 13.170 Kč příslušenstvím. Žalobce k odůvodnění nároku uvedl, že účastníci uzavřeli dne 16. 8. 2021 smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které byly žalovanému zaslány na jeho účet č. [bankovní účet] dne 16. 8. 2021. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 5.700 Kč. Jistina a poplatek byly splatné ve 3 měsíčních splátkách dle smlouvy o zápůjčce s datem poslední splátky dne 23. 10. 2021, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalovaný zaplatil pouze částku 9.460 Kč, kterou byla umořena smluvní pokuta, náklady spojené s uplatněním pohledávky a zčásti rovněž sjednaný poplatek. 2. Žalobce dále uvedl, že před uzavřením smlouvy ověřil totožnost klienta, a to tak, že žalovaný byl povinen žalobci v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena (podmínkou pro výplatu je, že jméno a příjmení majitele účtu je shodné se jménem a příjmením klienta). 3. Žalovanému byla uložením s účinností dne 21. 4. 2023 doručena do vlastních rukou žaloba s výzvou ke sdělení, zda žalovaný souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud proto vycházel z toho, že žalovaný na nařízení jednání netrvá. Žalobce již v žalobě souhlasil s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. 4. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 31. 5. 2023. 5. Žalobce byl soudem vyzván k označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, kdy splnění této povinnosti věřitele je podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne 25. 4. 2023, ve kterém uvedl, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. Navrhl, aby žalovanému byla uložena povinnost k vrácení všeho, co od žalobce dostal, tj. povinnost vydat bezdůvodné obohacení, dále uhradit úroky z prodlení v zákonné výši a náklady řízení. 6. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o zápůjčce ze dne 16. 8. 2021, potvrzením o převodu částky 10.000 Kč na účet příjemce č. [bankovní účet] a upomínkami žalobce. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 16. 8. 2021 byla mezi účastníky podepsána smlouva o zápůjčce. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou, číslem telefonu, e-mailovou adresou a rodným číslem. Žalobce poskytl žalovanému převodem na jeho účet, jehož číslo je uvedeno ve smlouvě, téhož dne částku ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 15.700 Kč ve třech splátkách, poslední splátka připadala na 23. 10. 2021. <i>7. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>8. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 10. Žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 10.000 Kč, kterou převedl bezhotovostně na účet žalovaného, a kterou se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 23. 10. 2021. Cílem jednání účastníků bylo uzavřít smlouvu o zápůjčce, jde o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout zákon o spotřebitelském úvěru. Žalobce v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdil, že před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení neoznačil důkazy, ač byl soudem vyzván k jejich předložení a byl poučen o následcích, pokud se tak nestane. Soud uzavřel, že nebylo prokázáno, že by žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Nelze mít za to, že zápůjčka byla žalovanému poskytnuta v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného. 11. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 16. 8. 2021 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě. 12. Protože žalobce vyplatil žalovanému částku 10.000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že mu žalovaný vrátil částku 9.460 Kč, obohacení na straně žalovaného tedy zůstává v rozsahu částky 540 Kč. Úrok z prodlení byl uplatněn v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud vzhledem k nízké výši dluhu považuje třídenní lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o.s.ř. za přiměřenou možnostem žalovaného. 13. Žalobce se nemohl domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě, tedy nebyl oprávněn započítávat platby žalovaného na poplatek za poskytnutí zápůjčky 5.700 Kč, na poplatky za upomínky 2.500 Kč a na smluvní pokutu 4.430 Kč. Soud proto soud výrokem II. žalobu co do částky 12.630 Kč se zákonným úrokem z prodlení zamítl. 14. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce měl ve věci větší neúspěch než úspěch, proto mu soud nepřiznal žádnou náhradu nákladů řízení. Úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku III.