6 C 194/2023-37 — Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 13. 4. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení. K odůvodnění návrhu uvedla, že původní věřitel společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [ulice a číslo], [obec a číslo] – [část obce] jednal se žalovanou o uzavření smlouvy o půjčce a dne 18. 6. 2020 prostřednictvím bankovního převodu poskytl žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Protože není možné doložit, že k uzavření smlouvy o půjčce skutečně došlo, jedná se na straně žalované o bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat. Předmětná pohledávka byla původním věřitelem postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 17. 1. 2023 společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], která jí následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 1. 2023 postoupila žalobkyni. Žalobkyně přípisem ze dne 8. 2. 2023 zaslala žalované předžalobní upomínku, na kterou však žalovaná nereagovala a na dlužnou částku ničeho nezaplatila. 2. Žalobkyně se z účasti na jednání omluva a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila, proti uplatněnému nároku nevznesla žádné námitky. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto dle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.) věc projednal v nepřítomnosti účastníků. 3. V průběhu řízení bylo provedeno dokazování návrhem smlouvy o spotřebitelském úvěru, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzením ze dne 18. 6. 2020 o provedené platbě 20 000 Kč, smlouvami o postoupení pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou k úhradě. Uvedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. Ve smlouvě je žalovaná označena jménem a příjmením, rodným číslem, bydlištěm, telefonním číslem a e-mailovou adresou. Jedná se tak nepochybně o spotřebitelskou smlouvu, kterou je třeba podřadit pod zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle uvedené smlouvy byl věřitel zavázán poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč na bankovní účet žalované č. [bankovní účet], což dle potvrzení o platbě učinil dne 18. 6. 2020 Smlouva není opatřena podpisem žalované. Původní věřitel svou pohledávku za žalovanou postoupil smlouvou ze dne 17. 1. 2023 společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], která ji téhož dne postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno 8. 2. 2023. Žalovaná na dlužnou částku nic nezaplatila a to ani poté, kdy jí byla zaslána předžalobní výzva k úhradě. 4. Dle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. <i>Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.</i> Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. <i>Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, který byl žalované poskytnut dne 18. 6. 2020 ve výši 20 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované označený ve smlouvě. Na tom nic nemění skutečnost, že smlouva předložená žalobkyní není opatřena podpisem žalované. Absence písemné formy smlouvy nemá ve smyslu § 104 ZSÚ za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Současně však žalobkyně nepředložila ani neoznačila důkazy, zda a jakým způsobem původní věřitel před poskytnutím úvěru posuzoval úvěruschopnost žalované. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože žalobkyně neprokázala řádné prověření úvěruschopnosti žalované, je smlouva o poskytnutí úvěru 20 000 Kč žalované dle § 87 ZSÚ neplatná. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě, ale pouze vydání bezdůvodného obohacení, jak sama v žalobě uvedla. 6. Protože původní věřitel vyplatil žalované částku 20 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 přitom plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté ebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud neocitla v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. S ohledem na výše uvedené proto soud žalobě vyhověl co do částky 20 000 Kč a současně zamítl žalobkyní požadovaný úrok z prodlení. 7. O nákladech řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná v převážné části svého nároku, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů v plném rozsahu. Při rozhodování o výši nákladů rozhodoval dle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, přičemž dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci § 14b cit. vyhlášky. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně vymáhá dlužné částky z postoupených smluv o úvěru (zápůjčce) soudní cestou ve větším množství případů ročně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smlouvy, ve vymezení dlužného období a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalované strany, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv.„ formulářovou“ žalobu, když uvedl, že„ v takovém řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. Na těchto závěrech dle názoru soudu nic nemění ani skutečnost, že v daném případě žalobkyně svůj žalobní návrh opírala o nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalované však vzniklo z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, na kterou osta