6 C 211/2023-45 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 26. 5. 2023 domáhala proti žalovanému zaplacení celkem částky 18 240 Kč s příslušenstvím jako nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému, které je žalovaný povinen zaplatit poté, když se ve 12 případech při přepravní kontrole v dopravních prostředcích [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] neprokázal platným jízdním dokladem. 2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit předepsaným způsobem žalovanému. Žalobkyně v žalobě souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Přípisem doručeným se žalobou žalovanému do vlastních rukou postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 14. 8. 2023 byl žalovaný vyzván, aby do 7 dnů sdělil, zda souhlasí, aby soud ve věci rozhodl dle § 115a) o. s. ř. bez nařízení jednání s tím, že pokud vyjádření nebude soudu doručeno ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval, proto se předpokládá jeho souhlas. Protože byly splněny podmínky dle § 115a) o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně 23. 8. 2023. 3. Dle § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle § 2578 o.z. podrobnější úpravy přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství. 4. V průběhu řízení bylo provedeno dokazování listinami předloženými žalobkyní, konkrétně smluvními přepravními podmínkami [anonymizována dvě slova] [obec] platnými v letech 2014 – 2018, dohodami uzavřenými mezi [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] a žalovaným, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2021, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2023 a výzvou k zaplacení dlužných částek. Uvedenými listinami bylo prokázáno, že žalovaný cestoval linkami provozovanými [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] dne 23. 5. 2015 linkou [číslo] dne 16. 6. 2015 linkou [číslo] dne 27. 8. 2015 linkou [číslo] dne 1. 12. 2015 linkou [číslo] ve dnech 3. 12. 2015 a 8. 4. 2016 linkou [číslo] dne 27. 4. 2016 linkou [číslo] dne 12. 5. 2016 linkou [číslo] dne 18. 7. 2016 linkou [číslo] dne 9. 8. 2016 linkou [číslo] dne 5. 9. 2017 linkou [číslo] dne 23. 10. 2017 linkou [číslo] přičemž se při provedených přepravních kontrolách neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit vždy jízdné 20 Kč a přirážku ve výši 1 500 Kč. Žalovaný dlužné částky neuhradil a právní předchůdce žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2021 předmětnou pohledávku postoupil žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaný na dlužné částky nic neuhradil ani poté, kdy byl k zaplacení vyzván předžalobní výzvou ze dne 19. 2. 2023. V řízení zůstal žalovaný nečinný, proti nároku žalobkyně nevznesl žádné námitky, netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh něco uhradil. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že návrh byl podán důvodně, proto mu v celém rozsahu vyhověl a to včetně úroku z prodlení, který byl uplatněn v souladu s ustanovením § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. 5. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšné žalobkyni vznikl nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 2 000 Kč, z toho 900 Kč za 3 úkony právní pomoci (převzetí zastoupení, sepis návrhu, předžalobní výzva) po 300 Kč, 300 Kč za 3x režijní paušál po 100 Kč, vše dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů a 800 Kč za zaplacený soudní poplatek). Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně vymáhá dlužné jízdné s přirážkou soudní cestou ve větším množství případů ročně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, ve vymezení termínů přepravních kontrol a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalované strany, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Navíc se jedná o postoupené pohledávky, kde podklady i vyčíslení dlužných částek provádí již právní předchůdce žalobkyně. Nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv.„ formulářovou“ žalobu, když uvedl, že„ v takovém řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. I z výše uvedeného je zřejmé, že nárok žalobce na zaplacení dlužného jízdného a přirážek k jízdnému, uplatněný formou vyplnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, je typicky nárokem, který má na mysli § 14b advokátního tarifu. 6. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.