9 C 261/2023-33 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 29. 3. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 23 471 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Žalobce uzavřel se žalovaným dne 14. 10. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 816103, na základě které byl žalovanému poskytnut standartní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč Částku 27 500 Kč převedl žalobce na účet určený žalovaným dne 16. 10. 2019. Zbytek peněžitých prostředků ve výši 2 500 Kč převedl žalobce v souladu s čl. II. písm. b) smlouvy o úvěru na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalovaný se zavázal, že žalobci celkem uhradí 37 500 Kč v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobce. První splátka byla splatná dne 20. 11. 2019. Žalovaný nesplácel řádně a včas, a proto v souladu s čl. IV. bod 1. písm. d) smlouvy došlo k zesplatnění úvěru dnem 28. 1. 2020. Z důvodu neplnění smlouvy o úvěru žalobce podal vůči žalovanému žalobu k příslušnému soudu, přičemž ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který vydal Okresní soud Trutnov dne 5. 3. 2020, č. j. EPR 59340/2020-5. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 26. 3. 2020. Pohledávka z tohoto exekučního titulu ve výši 31 563 Kč byla uhrazena ke dni 12. 10. 2022 ve splátkách, které žalobce doložil. Žalobci vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) smlouvy o úvěru a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) smlouvy o úvěru. Žalovaný na smluvní pokutě dosud neuhradil 23 471 Kč. Jedná se o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 31 563 Kč za dobu od 4. 3. 2020 do 12. 10. 2022, která byla vypočtena v závislosti na provedených úhradách dluhu žalovaným. Žalovaný v tomto řízení požadovanou smluvní pokutu ve výši 23 471 Kč neuhradil ani na základě předžalobní výzvy k plnění. Žalobce vzal v průběhu řízení žalobu částečně zpět a po částečném zastavení řízení požadoval částku 15 000 Kč. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti. 2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno do datové schránky dne 26. 9. 2023. Neúčast při jednání neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného. 3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 14. 10. 2019 smlouvu o podnikatelském úvěru. Na základě smlouvy poskytl žalobce žalovanému částku 30 000 Kč (částka 27 500 Kč byla poukázána na účet označený žalovaným, částka 2 500 Kč představovala provizi zprostředkovatele uhrazenou přímo zprostředkovateli). Žalovaný se zavázal žalobci vrátit celkem 37 500 Kč, a to 25 měsíčními splátkami po 1 500 Kč, z nichž první byla splatná dne 20. 11. 2019 a poslední byla splatná dne 20. 11. 2021. V článku IV. odst. 2 písm. a) smlouvy bylo dohodnuto, že se zákazník zavazuje zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru za každý den prodlení. V článku IV. odst. 2 písm. b) smlouvy pak bylo sjednáno pro případ, že se úvěr stane v důsledku prodlení zákazníka splatným, že zákazník zaplatí poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru za každý den prodlení. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy s úvěrovými podmínkami a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 4. Z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a z elektronického platebního rozkazu bylo zjištěno, že žalobce podal ke zdejšímu soudu proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 5. 3. 2020 bylo žalovanému uloženo, aby žalobci zaplatil částku 27 063 Kč s úrokem ve výši 22,55 % ročně od 29. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 29. 1. 2020 do zaplacení, dále částky 4 500 Kč, 300 Kč, 1 497 Kč a 1 104 Kč. Částka 1 104 Kč představovala smluvní pokutu dle článku IV. bodu 2 písm. a), b) smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky 31 563 Kč za dobu od 29. 1. 2020 do 3. 3. 2020 Tyto skutečnosti soud zjistil z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a z elektronického platebního rozkazu vydaného zdejším soudem dne 5. 3. 2020, č. j. EPR 59340/2020–5. 5. Celkovou dlužnou částku 31 563 žalovaný uhradil splátkami zaplacenými v době od 7. 4. 2021 do 12. 10. 2022 Smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně vypočítaná se zřetelem k jednotlivým zaplaceným splátkám celkem činila 23 471,05 Kč. Žalobce vyzval žalovaného o úhradě smluvní pokuty v této výši dopisem ze dne 22. 2. 2023. Uvedené skutečnosti soud zjistil z přehledu splátek dlužné částky 31 563 Kč, z listiny nazvané výpočet smluvní pokuty a z předžalobní upomínky. 6. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Dle § 122 odst. 1 až 3 zákona č. 257/2016, Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 8. V posuzované věci byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Ve smlouvě o úvěru byla určitým a srozumitelným způsobem sjednána povinnost dlužníka v případě prodlení se splácením úvěru zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Podle ust. § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru při celkové výši úvěru 30 000 Kč souhrn uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout polovinu výše úvěru, tj. částku 15 000 Kč. Soud musel vzít v úvahu, že elektronickým platebním rozkazem ze dne 5. 3. 2020, č. j. EPR 59340/2020–5, byla žalobci na smluvní pokutě přiznána částka 1 104 Kč. V tomto rozsahu tedy soud žalobu v této věci zamítl. Ve zbývající části má požadavek žalobce na přiznání smluvní pokuty oporu v článku IV. bodu 2 písm. a), b) smlouvy. Výše smluvní pokuty (0,1 % z dlužné částky denně) odpovídá zákonnému limitu dle výše citovaného § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Částka 13 896 Kč tak byla žalobci přiznána. 9. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 věty prvé o.s.ř. Předmětem sporu původně bylo zaplacení částky 23 471 Kč. Žalobce vzal žalobu co do částky 8 471 Kč zpět a v tomto rozsahu procesně zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Co do částky 1 104 Kč pak byla žaloba zamítnuta. Porovná-li se tedy původní hodnota předmětu sporu 23 471 Kč s částkou 13 896 Kč, která byla přisouzena, pak je zřejmé, že žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 59 % hodnoty předmětu sporu, neúspěšný v rozsahu 41 % hodnoty předmětu sporu. Žalobce tak má právo na 18 % z oprávněně účtovaných nákladů řízení. Ty spočívají v částce 800 Kč za zaplacený soudní poplatek (z částky 15 000 Kč, která zůstala předmětem sporu). Dále by měl žalobce při plném úspěchu ve věci právo na náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Z povahy věci je zřejmé, že žalobce vymáhá pohledávky z úvěrových smluv, které uzavírá, v řadě případů. To platí i pro vymáhání smluvních pokut. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Ustanovení § 14b vyhlášky ta