15 C 328/2023-47 — Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobce domáhal přiznání nároků uvedených výše. Uvedl, že žalovaná dne 3.2.2022 uzavřela s právním předchůdcem žalobce [příjmení] smlouvu pro poskytování bankovních produktů a služeb č. 1618177 (se [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [příjmení] [anonymizováno], [číslo] [anonymizováno]). Na základě uzavřené Smlouvy byla za žalovanou zprostředkovateli úvěru uhrazena kupní cena zboží či služby ve výši 31 990 Kč. Právní předchůdce žalobce využil svého smluvního oprávnění a úvěr na základě Odstoupení od úvěrové smlouvy č. 42414269170002 prohlásil ke dni 31.3.2023 za splatný. 2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalobce byl soudem vyzván k doplnění tvrzení, zda a jakým způsobem byla posuzována schopnost žalované splácet úvěr, a k označení a doložení důkazů k prokázání tohoto tvrzení. Žalobce byl poučen, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a bude ve věci částečně neúspěšný. 3. Na výzvu soudu žalobce reagoval doplněním žaloby ze dne 5.12. 2023, ve kterém uvedl, že schopnost žalované splácet byla ověřována jejím právním předchůdcem a to prověřením příjmů a výdajů, a to v interních i externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru SOLUS. Dodal, že žalovaná v době uzavření smlouvy pobírala mzdu ve výši 23 286 Kč, přičemž výše měsíčních výdajů činila 14 500 Kč. Při sjednané měsíční splátce úvěru ve výši 1 726 Kč tak činil disponibilní měsíční zůstatek žalovaného 7 060 Kč ( (23286 – 14500) – 1726 = 7060)). V rámci ověřování úvěruschopnosti žalované tedy právní předchůdce žalobce zjišťoval finanční poměry žalované a tyto vyhodnotil pozitivně, což vedlo k poskytnutí finančních prostředků žalované. 4. Ve věci bylo provedeno dokazování žádostí žalované úvěr, smlouvou o úvěru, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek a odstoupením od smlouvy. 5. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru 31 990 Kč, přičemž uvedla, že je zaměstnaná u společnosti x [právnická osoba] s příjmem ve výši 23 286 Kč Pracovní smlouva ani výplatní pásky soudu předloženy nebyly. 6. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru úvěr ve výši 31 990 Kč. Podle označení žalované ve smlouvě i odkazu na zákon č. 257/2016 Sb. v samotné smlouvě se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdce prověřil úvěruschopnost žalované. K prokázání tohoto tvrzení však pouze odkázal na údaje uvedené žalovanou v její žádosti o úvěr, pracovní smlouvu ani výplatní pásky nepředložil. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Právní předchůdce žalobce se spokojil s údaji o příjmech a výdajích, jak je žalovaná uvedla ve své žádosti. Tyto údaje však nebyly nijak doloženy ani ověřeny. 10. V aktuálním rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Nelze mít za to, že úvěr byl žalované poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalované. 11. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalované, je předmětná úvěrová smlouva dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě. 12. Protože právní předchůdce žalobce vyplatil žalované částku 31 990 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat. Žalobce je ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 31 990 Kč nebylo dosud vráceno 21 634 Kč, když žalovaná netvrdil ani neprokázala, že na smlouvu uhradila více, než tvrdí žalobce tj. více než 10 356 Kč. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaná je v řízení nečinná, nedoložila soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou její možnosti, byla lhůta k plnění stanovena s ohledem na dobu, kdy žalovaná částku převzala, s přihlédnutím k výši nesplacené částky na 15 dnů od právní moci rozsudku. Žalované proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 21 634 Kč ve výše uvedené lhůtě. 13. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jisti