16 C 69/2024-50 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 237 761,12 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrocích shora s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., s žalovaným uzavřela dne 18. 10. 2015 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, /, tel. číslo, /, Anonymizováno, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet úvěr s úvěrovým limitem 300 000 Kč, a žalovaný se zavázal jej splácet ve 120 měsíčních splátkách ve výši 5 006,74 Kč. Pohledávka žalobkyně, na níž byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 201 173,22 Kč, poplatků ve výši 1 330 Kč, smluvního úroku ve výši 33 339,90 Kč a úroku z prodlení ve výši 1 138,70 Kč a ve výroku uvedeného běžícího úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně rovněž tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru její právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Kromě toho právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 15. 12. 2015 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na kterém měl žalovaný nepovolený záporný zůstatek ve výši 1 918 Kč. Rovněž tato pohledávka byla postoupena na žalobkyni.2. Žalovaný se k jednání ve věci samé bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Ve věci se nevyjádřil ani písemně.3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb soud zjistil, že dne 15. 12. 2015 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., s žalovaným uvedenou smlouvu, na základě které se žalovanému zavázala poskytovat služby běžného účtu č. , č. účtu, , přímého bankovnictví a debetní karty. Součástí této smlouvy bylo i ujednání elektronického klíče, a to k telefonnímu číslu, tel. číslo, , který sloužil jako prostředek ověření autora pokynu či pokynu ke smlouvě.4. Ze smlouvy o Půjčce na kliknutí soud zjistil, že dne 18. 10. 2016 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., s žalovaným uvedenou smlouvou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaným byla smlouva uzavřena z čísla mobilního telefonu, tel. číslo, . Touto smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 300 000 Kč na účet č. , č. účtu, , žalovaný se pak zavázal úvěr splatit nejpozději do 15. 11. 2026.5. Z odstoupení od smlouvy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., odstoupila ke dni 10. 5. 2023 od smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb uzavřené mezi účastníky dne 15. 12. 2015, a to z důvodu vzniku nepovoleného záporného zůstatku na účtu č. , č. účtu, .6. Z mimořádného výpisu z účtu soud zjistil, že žalovaný měl na účtu č. , č. účtu, zůstatek – 1918 Kč. Z tohoto výpisu soud rovněž zjistil, že žalovaný obdržel dne 18. 10. 2016 úvěr ve výši 300 000 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a přiloženého seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 30. 5. 2023.8. Z vyrozumění o postoupení pohledávky a přiloženého podacího archu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni dopisem ze dne 13. 6. 2023.9. Z předžalobní výzvy a přiloženého podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl k úhradě žalobou uplatňovaných pohledávek vyzván dopisem z 30. 10. 2023.10. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nezjistil pro posouzení věci žádná významná skutková zjištění.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.13. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.15. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je částečně důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o úvěru, neboť pohledávka za žalovaným byla žalobkyni její právní předchůdkyní postoupena. Žalobkyně tak je v řízení aktivně legitimována. Žalovaný nesplatil jistinu úvěru ve výši 201 173,22 Kč a měl nepovolený záporný zůstatek na účtu ve výši 1 918 Kč. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil a ani neprokázal, že by jistinu úvěru nebo záporný zůstatek na účtu zaplatil.16. Žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Jak vyplývá ze současné judikatury k „novému“ zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., nebude každé dílčí pochybení v procesu posuzování úvěruschopnosti způsobovat neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, 33 Cdo 1819/2023). Avšak i posledně citované rozhodnutí 33 Cdo 1819/2023 předpokládá náležité zjištění příjmů úvěrovaného, což je nezbytnou a výchozí podmínkou pro řádné posouzení, zda je spotřebitel schopen úvěr splácet (viz bod 33. odůvodnění citovaného rozhodnutí). Nutno dodat, že ani poskytovací skóringové modely používané bankovními společnostmi (jejichž relevanci a význam pro posouzení schopnosti spotřebitele úvěr splácet soud nikterak nezpochybňuje) se bez věrohodného zjištění příjmů úvěrovaného neobejdou.17. Doklady o tom, že úvěruschopnost žalovaného byla náležitě ověřena, tj. ve smyslu výše uvedeného alespoň doklady prokazující výši příjmu žalovaného však označeny k důkazu ani soudu předloženy nebyly. Za těchto okolností je nutno uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla náležitě posouzena. Protože žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného (resp. tato skutečnost nebyla soudu prokázána), je smlouva o úvěru dle § 9 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.18. Protože právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatné smlouvy o úvěru, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Bezdůvodné obohacení pak na straně žalovaného vzniklo i tím, že měl na účtu záporný zůstatek, který neuhradil. Výše bezdůvodného obohacení se pak rovná výši nesplacené jistiny úvěru ve výši 201 173,22 Kč a záporného zůstatku na účtu ve výši 1 918 Kč, které je žalov