19 C 129/2024 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou podanou dne 11. 3. 2024 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 12.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 25. 1. 2024 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že jde o pohledávku ze smlouvy o úvěru sjednané mezi žalovanou se společností , právnická osoba, (původně , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , , Anonymizováno, .), IČO , IČO, . Pohledávka od původního věřitele byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2023 na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 12. 2023 mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jako postupitelem a žalobcem. Původní věřitel je společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce požadoval žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, jelikož mezi původním věřitelem a žalovanou probíhala jednání o uzavření smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobce schopen doložit. Původní věřitel poskytl žalované dne 1. 11. 2022 částku celkem ve výši 12.000 Kč, a to prostřednictvím platby z bankovního účtu původní věřitele na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . V poznámce k platbě bylo uvedeno 9554054653. Žalovaná se tak na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatila, musí tudíž žalobci vydat, oč se obohatila. Žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva týkající se poskytnutí předmětné částky. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 14. 1. 2024, tudíž žalobce požadoval rovněž úrok z prodlení od 25. 1. 2024 do zaplacení. Žalobce určil datum splatnosti tak, že k datu odeslání předžalobní upomínky přičetl 10 dnů. Žalovaná žalobci nic nezaplatila.Žalovaná se k nařízenému jednání soudu nedostavila, i když předvolání k jednání jí bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 23. 5. 2024 na adresu jejího trvalého bydliště dle evidence obyvatel. Neúčast při jednání neomluvila, o odročení jednání nepožádala. Žalobce se z jednání omluvil. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti účastníků.Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO , IČO, , jako věřitelem a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, o čemž svědčí žalobcem předložený návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě jednání byla žalované poskytnuta částka 12.000 Kč. Předmětná částka byla poukázána na účet označený žalovanou dne 1. 11. 2022. Uvedené skutečnosti soud zjistil z návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, a z výpisu z účtu dokladujícího poukázání částky 12.000 Kč na účet č. , č. účtu, .Společnost , právnická osoba, pohledávku vzniklou na základě výše uvedené smlouvy postoupila společnosti , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČO , IČO, , smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2023. Tato společnost pak pohledávku postoupila žalobci smlouvou ze dne 19. 12. 2023. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 14. 1. 2024, současně byla vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě 3 dnů. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smluv o postoupení pohledávek se seznamem pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky s dokladem o odeslání.Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Soud předně dovodil, že žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena společností , Anonymizováno, ., která ji nabyla od původního věřitele společnosti , právnická osoba, . Žalovaná se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Mohla by se bránit tím, že namísto žalobci plnila původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla.Žalobce netvrdil uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (podepsanou smlouvu neměl k dispozici). Žalobcem tak ani nemohlo být tvrzeno, že původní věřitel před uzavřením smlouvy náležitě posoudil úvěruschopnost žalované, jak mu to ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Není-li prokázáno, že úvěruschopnost klienta byla náležitě prověřena, ani že úvěr byl poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného klienta, pak je smlouva neplatná. Žalobce se proto na jejím základu nemůže domáhat sjednaného plnění, ale může se domáhat nároku z titulu bezdůvodného obohacení, konkrétně nároku na vrácení toho, co bylo plněno, aniž tu byl platný závazek ze smlouvy. Žalobce ostatně spornou částku požadoval právě z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná byla v řízení nečinná. Netvrdila ani neprokázala, že žalobci či jeho právním předchůdcům z částky 12.000 Kč, kterou obdržela od právního předchůdce žalobce, cokoliv vrátila. Proto soud žalobě vyhověl.Soud při svém rozhodování dále postupoval dle závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž se uvádí: Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s uvedenými závěry soud uložil žalované povinnost zaplatit dlužnou jistinu až ve lhůtě 30 dnů běžící od právní moci tohoto rozsudku. Soud vzal v úvahu, že částka 12.000 Kč byla žalované poskytnuta již v roce 2022 a žalovaná měla dostatek času na její vrácení. V souladu s výše citovanými závěry vyjádřenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud nepřiznal žalobci úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši odpovídající vyhlášce č. 351/2013 Sb.. Žalovaná se v prodlení dosud neocitla. V této části proto soud žalobu zamítl (výrok II).O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce měl ve věci převážně úspěch, neúspěch měl pouze v poměrně nepatrné části (příslušenství), proto má právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 800 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále byly přiznány náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Z povahy věci je zřejmé, že žalobce kupuje pohledávky jiných subjektů a tyto vymáhá v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Ustanovení § 14b vyhlášky tak na posuzovan