19 C 148/2024 — Okresní soud v Trutnově

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 16.348 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16.348 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení z titulu nesplaceného úvěru s poplatky dle Smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, a žalovaným dne 12. 1. 2023 pod č. 512830002, na základě které byl žalovanému poskytnut téhož dne úvěr ve výši 2.900 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet, přičemž žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 13.400 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 12. 6. 2023. Žalovaný se zavázal vrátit poskytovateli úvěru jistinu ve výši 13.400 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 2.120 Kč. Žalovaný však úvěr nesplatil, dostal se do prodlení s úhradou celého úvěru dne 13. 6. 2023. Žalobce proto požaduje nesplacenou jistinu ve výši 13.400 Kč, smluvní úrok, který v době zesplatnění činil 2.120 Kč a smluvní pokutu, která v době zesplatnění činila 828 Kč.2. Žalobce omluvil neúčast při jednání dne 6. 8. 2024 a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba mu byla zaslána společně s předvoláním k jednání nařízenému na den 6. 8. 2024 postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 na adresu trvalého pobytu dle evidence obyvatel dne 22. 7. 2024. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal, soud proto projednal věc v nepřítomnosti účastníků řízení.4. V tomto řízení vzal soud na základě provedených důkazů za prokázané, že dne 12. 1. 2023 byla mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČ , IČO, a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému téhož dne poskytnuta bezhotovostním převodem částka 2.900 Kč. Následně byla na žádost žalovaného úvěrová částka postupně navýšena na 13.400 Kč, když byla bezhotovostním převodem dne 2. 2. 2023 poskytnuta další částka 2.600 Kč, dne 3. 2. 2023 částka 600 Kč, dne 4. 2. 2013 částka 2.300 Kč, dne 6. 2. 2023 částka 800 Kč, dne 8. 2. 2023 částka 3.200 Kč a dne 11. 2. 2023 částka 1.000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr ve výši 13.400 Kč navýšený o smluvní úrok do 12. 6. 2023. Žalovaný však nesplatil sjednanou částku řádně a včas, na úvěr neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 postoupena na žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 17. 11. 2023.5. Uvedená skutková zjištění soud učinil ze smlouvy o úvěru s dodatky, výpisů z účtu, Smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní výzvy s podacím lístkem.6. Podle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1, 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.8. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.10. Soud na základě předložených důkazů dovodil, že žaloba je zčásti důvodná. Žalobce je v řízení aktivně legitimován, protože sporná pohledávka mu byla písemnou smlouvou postoupena původním věřitelem, společností , právnická osoba, Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru postupně celkovou částku ve výši 13.400 Kč, a to bezhotovostním převodem. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou, číslem OP, telefonu, e-mailovou adresou a rodným číslem a nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce k prověřování úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že tato byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie a žalobce nedisponuje dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích.11. Soud proto dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Nelze mít tedy za to, že úvěr byl poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného.12. Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 12. 1. 2023 ve spojení s dodatky smlouvy dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.Protože právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 13.400 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 13.400 Kč nebylo vráceno ničeho, když žalovaný neprokázal (a ani netvrdil), že by na poskytnutou jistinu cokoli zaplatil. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému celkem částku 13.400 Kč, ze které žalovaný do podání žaloby nezaplatil ničeho. Žalovanému byla proto uložena povinnost zaplatit žalobci částku 13.400 Kč. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ), rozhodl tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.13. V části, v níž se žalobce domáhal zaplacení smluvního úroku a smluvní pokuty, byla žaloba zamítnuta, protože tento nárok měl základ v neplatné smlouvě o úvěru, přičemž žalobce se nemůže domáhat (nad rámec vydání shora uvedeného bezdůvodného obohacení) plnění, které bylo sjednáno v neplatné smlouvě.14. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, pak soud v tomto rozsahu žalobu zamítl s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje ur