19 C 261/2024-25 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 13. 8. 2024 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 18.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. za dobu od 16. 1. 2023 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 12. 2022 mezi společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, jako postupitelem a též původním věřitelem a žalobcem jako postupníkem. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Žalobce požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, jelikož mezi původním věřitelem a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, ale uzavřenou smlouvu není žalobce schopen doložit. Původní věřitel poskytl žalovanému celkem 18.000 Kč v platbách 15.000 Kč dne 9. 8. 2021 a 3.000 Kč dne 21. 9. 2021, a to bankovním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . V poznámkách k platbám byly uvedeny variabilní symboly 10112. Žalovanému byly poskytnuty výše uvedené platby, a to ze strany původního věřitele prostřednictvím bankovního převodu. Žalovaný se tak na úkor původního věřitele bez spravedlivého důvodu obohatil a musí tudíž žalobci vydat, oč se obohatil. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když mezi původním věřitelem a žalovaným nebyla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru týkající se poskytnutí předmětných finančních prostředků. Strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení požaduje žalobce od dne 16. 1. 2023. Žalobce určil datum splatnosti tak, že k datu odeslání předžalobní výzvy k plnění přičetl 10 dnů, jelikož se domnívá, že v tento den se již výzva k plnění dostala do sféry dispozice adresáta - žalovaného. Výzva k plnění byla žalovanému zaslána dne 5. 1. 2023. Žalovaný ke dni podání žaloby neuhradil žalobci ničeho.2. V podání ze dne 12. 11. 2024 vzal žalobce žalobu v části o zaplacení částky 688,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 688,50 Kč od 16. 1. 2023 do zaplacení zpět. Proto soud řízení v rozsahu zpětvzetí v souladu s § 96 občanského soudního řádu (o.s.ř.) výrokem II. rozsudku zastavil.3. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno do datové schránky dne 25. 9. 2024. Neúčast při jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se k jednání omluvil.4. Soud vzal na základě provedených důkazů výpisem z běžného účtu původního věřitele z 9. 8. 2021 a 21. 9. 2021 a sdělením , Anonymizováno, , a.s. ze dne 27. 9. 2024 za prokázané, že původní věřitel společnost , právnická osoba, poukázal žalovanému v srpnu 2021 částku 15.000 Kč a v září 2021 částku 3.000 Kč na jím určený účet č. , č. účtu, . Žalovaný na celkovou poskytnutou částku 18.000 Kč uhradil původnímu věřiteli celkem 688,50 Kč. Žalobce nabyl uvedenou pohledávku za žalovaným Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2022 uzavřenou mezi společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, coby postupitelem a žalobcem coby postupníkem. Společnost , právnická osoba, uvedenou pohledávku nabyla na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2022 uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, jako postupitelem a společností , právnická osoba, coby postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 5. 1. 2023, ve kterém byl vyzván k úhradě částky v celkové výši 37.551,50 Kč, která měla zahrnovat neuhrazenou jistinu, poplatek za zápůjčku, smluvní pokutu, úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady vymáhání. Žalovaný byla vyzván k úhradě výše uvedené částky ve lhůtě 3 dnů rovněž předžalobní upomínkou z téhož dne, která byla žalovanému odeslána dne 5. 1. 2023. Uvedené skutečnosti byly zjištěny z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek z 19. 12. 2022 a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2022 s přílohami, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky.5. Soud přezkoumal žalobou uplatněný nárok na základě výše citovaných ustanovení. Dospěl k závěru, že žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena společností , právnická osoba, , která pohledávku nabyla od původního věřitele (úvěrujícího).6. Žalobce netvrdil uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (podepsanou smlouvu neměl k dispozici). Žalobcem tak ani nemohlo být tvrzeno, že původní věřitel před uzavřením smlouvy náležitě posoudil úvěruschopnost žalované,ho jak mu to ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Není-li prokázáno, že úvěruschopnost klienta byla náležitě prověřena, ani že úvěr byl poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného klienta, pak je smlouva neplatná. Žalobce se proto na jejím základu nemůže domáhat sjednaného plnění, ale může se domáhat nároku z titulu bezdůvodného obohacení, konkrétně nároku na vrácení toho, co bylo plněno, aniž tu byl platný závazek ze smlouvy. Žalobce ostatně spornou částku požadoval právě z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný byl v řízení nečinný. Netvrdil ani neprokázal, že žalobci či jeho právním předchůdcům z částky 18.000 Kč, kterou obdržel od právního předchůdce žalobce, vrátil více, než zohlednil žalobce v částečném zpětvzetí. Proto soud žalobě vyhověl.7. Soud při svém rozhodování dále postupoval dle závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž se uvádí: Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s uvedenými závěry soud uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě 3 dnů běžící od právní moci tohoto rozsudku. Soud vzal v úvahu, že částka 18.000 Kč byla žalovanému poskytnuta již v roce 2021 a žalovaný měl dostatek času na její vrácení. V souladu s výše citovanými závěry vyjádřenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud nepřiznal žalobci úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši odpovídající vyhlášce č. 351/2013 Sb.. Žalovaný se v prodlení dosud neocitla V této části proto soud žalobu zamítl (výrok III).8. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný pouze částečně. Soud proto při rozhodování o nákladech řízení porovnal míru úspěchu a neúspěchu žalobce v tomto řízení. Porovná-li se původně vymáhaná 18.000 Kč s částkou, která byla žalobci přiznána (17.311,50 Kč), nelze než dovodit, že žalobce byl v řízení úspěšný cca v rozsahu 96,20 %, neúspěšný v rozsahu 3,80 % z hodnoty předmětu sporu. Žalobce tak má právo na 92,40 % oprávněně účtovaných nákladů řízení. Při plném úspěchu ve věci by měl žalobce právo na zaplacený soudní poplatek 800 Kč a na náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 300 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč. Tyto částky přísluší za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby, sepis částečného zpětvzetí). Na nákladech zastoupení by tak žalobci náleželo 1.600 Kč. Soud žalobci přiznal 92,40 % z uvedených částek, tj. na soudním poplatku 739,20 Kč a na nákladech zastoupení 1.478,40 Kč. K této částce pak náleží ještě DPH v základní sazbě 21 %, protože zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Daň činí 310,50 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 2.528,10 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud i v tomto případě podle § 160 odst. 1 o.s.ř.9. Soud postupoval při stanovení nákladů na zastoupení zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Z povahy věci je zřejmé, že žalobce kupuje pohledávky jiných subjektů a tyto vymáhá v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jedn