19 C 277/2024-49 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou podanou dne 13. 8. 2024 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 84.084,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 28. 5. 2024 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností , Anonymizováno, .), sídlem , Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno, , jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 28. 7. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 84.084,35 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 27. 5. 2024. Žalovaná úvěr nesplatila. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.ferratum.cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. Po dokončení registrace na webových stránkách www.ferratum.cz zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – smlouva o revolvingovém úvěru. Žalovaná čerpala celkem 84.084,35 Kč. Úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaná byla upomínána o úhradu dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce.Žalovaná se k nařízenému jednání soudu nedostavila, i když předvolání k jednání jí bylo doručeno do vlastních rukou dne 4. 11. 2024. Neúčast při jednání žalovaná neomluvila, o odročení jednání nepožádala. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se k jednání omluvil.Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost , Anonymizováno, .), uzavřela se žalovanou dne 28. 7. 2023 za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěrový limit 40.000 Kč, který byl následně navýšen na základě dodatku z 20. 2. 2024 na částku 45.000 Kč. Byl sjednán úrok 0,4026 % denně. Úvěr měl být čerpán na základě žádostí žalované prostřednictvím webové stránky věřitele. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 13 % z nesplaceného úvěru nebo ve výši 1 000 Kč, podle toho, která z uvedených částek je vyšší. Pro případ prodlení se splacením jakékoliv částky se žalovaná zavázala zaplatit náklady vzniklé věřiteli ve výši 250 Kč. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky a standardní informace o spotřebitelském úvěru. Rámcovou Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovanou žalobci. K výši čerpaných a splacených částek byl předložen přehled, z něhož vyplývá, že žalovaná po dobu trvání smluvního vztahu celkem vybrala částku 59.400 Kč (dne 28. 7. 2023 částku 40.000 Kč, dne 21. 11. 2023 částku 7.000 kč a dne 20. 2. 2024 částku 12.400 Kč) a na úvěr uhradila celkem 25.100,06 Kč. Žalobcem uplatněná částka 84.084,35 Kč zahrnovala i náhradu účelně vynaložených nákladů a úroky za dobu čerpání. Měla být splacena do 27. 5. 2024. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze smlouvy o revolvingovém úvěru s obchodními podmínkami a standardním informacemi o spotřebitelském úvěru, z dodatku ke smlouvě o navýšení úvěrového limitu ze dne 20. 2. 2024, výpisem z účtu dokládajícím poskytnutí tvrzených částek, z transakční historie, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, z dodatku č. 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek se seznamem postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 6. 2024.Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem. Postoupení pohledávky bylo osvědčeno smlouvou o postoupení pohledávek se seznamem postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky.Soud se dále zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy splnil povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Dle soudu právní předchůdce žalobce zákonným povinnostem poskytovatele úvěru nedostál. Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, jako je tomu v případě § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít (srov. Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. V posuzovaném případě nebylo doloženo, že by právní předchůdce žalobce ověřil výši příjmů a výdajů žalované například z dokladů o mzdě či jiném příjmu apod. Žádné takové doklady ani nebyly pro potřeby tohoto řízení doloženy. Vzhledem k uvedenému závěru nelze než dovodit, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla neplatným právním jednáním. Žalobce tak může požadovat pouze vrác