19 C 66/2024 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou původně k Okresnímu soudu v Příbrami dne 26. 9. 2023 po částečném zpětvzetí a částečném pravomocném zastavení řízení se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 51.000 Kč s úrokem z prodlení z částky 51.000 Kč ve výši 8 % ročně od 1. 5. 2019 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný vylákal z žalobce, jeho maminky , jméno FO, a jeho přítelkyně , jméno FO, v období od 12. 6. 2018 do 6. 6. 2019 postupně částku 91.000 Kč. Žalobce žalovanému osobně poslal na účet určený žalovaným č. , č. účtu, dne 12. 6. 2018 částku 5.000 Kč poštovní složenkou, dne 3. 7. 2018 částku 5.000 Kč poštovní složenkou, dne 11. 3. 2019 částku 20.000 Kč vkladem na účet, dne 14. 3. 2019 částku 5.000 Kč vkladem na účet, dne 24. 4. 2019 částku 2.000 Kč vkladem na účet, dne 25. 4. 2019 částku , právnická osoba, Kč vkladem na účet. Přítelkyně žalobce , jméno FO, poskytla žalovanému převodem na uvedený účet dne 9. 4. 2019 částku 5.000 Kč a dne 6. 6. 2019 dalších 5.000 Kč. Další částku 16.000 Kč žalovaný získal od maminky žalobce paní , jméno FO, , kterou osobně spolu s žalobcem a pí , jméno FO, odvezl dne 9. 4. 2019 do pobočky , právnická osoba, . , jméno FO, vybrala ze svého účtu 15.000 Kč a přidala dalších 1.000 Kč, které měla doma v hotovosti. Takto celkem půjčila žalovanému 16.000 Kč. V únoru 2019 žalobce půjčil žalovanému v hotovosti dalších 18.000 Kč a v březnu 2019 dalších 8.000 Kč, vždy za přítomnosti paní , jméno FO, a paní , jméno FO, jako svědkyň půjčky. Celkovou zapůjčenou částku 86.000 Kč se žalovaný zavázal splatit do 30. 4. 2019, což neučinil a následně navíc od paní , jméno FO, vylákal výše uvedených 5.000 Kč dne 6. 6. 2019. Žalobce uhradil za žalovaného v průběhu léta 2019 své matce paní , jméno FO, částku 16.000 Kč a paní , jméno FO, částku 10.000 Kč, aby nebyly jednáním žalovaného poškozeny, proto podal předmětnou žalobu pouze on. Přes opětovné výzvy žalobce žalovaný půjčku v plné výši nesplatil. Pouze v období od cca října 2019 do října 2022 poslal v několika splátkách celkem 40.000 Kč na účet č. , č. účtu, , který je veden na matku žalobce , jméno FO, , avšak žalobce s ním je oprávněn disponovat a přicházely na něj i finanční prostředky žalobce, např. od zaměstnavatele nebo z Úřadu práce. Následně žalovaný přestal peníze posílat a už z jeho strany přicházely pouze výmluvy a s nimi odklady plateb. Žalobce opakovaně dával žalovanému možnost dluh uhradit ve splátkách, několikrát se domluvili, ale žalovaný dohodu nikdy nedodržel a opět přišly výmluvy. Ještě na počátku roku 2023 žalovaný sliboval žalobci, že zbytek dluhu uhradí z půjčky, kterou si vezme od zaměstnavatele, ale následovaly opět výmluvy a žalovaný na dluh už nic neuhradil, proto se žalobce obrátil s žalobou na soud.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že s žalobou tak, jak mu byla doručena, nesouhlasí. Dále uvedl, že žalovaný nepopírá, že v minulosti byly žalobcem žalovanému určité prostředky zapůjčeny. Nicméně vše bylo žalovaným vráceno. Žalobce též časově lokalizuje údajné zápůjčky v časovém rozmezí od 12. 6. 2018 do 6. 6. 2019. Dle ustanovení § 609 občanského zákoníku nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Dle ustanovení § 619 odst. 1 občanského zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dále žalovaný v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ve ze dne 27. 11. 2002, sp.zn. 33 Odo 665/2002, dle kterého: „Za okamžik rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby v případě, že doba splnění nebyla dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí je třeba považovat den bezprostředně následující po dni, ve kterém dluh vznikl; nikoliv den, kdy došlo ke splatnosti dluhu.“ „V souladu s ustálenou soudní praxí nese možnost vyvolání splatnosti závazku s sebou současně i právo věřitele vymáhat splnění závazku; pak (objektivně posuzováno) může své právo také vykonat. První objektivní možnost výkonu práva je dána okamžikem, kdy věřitel nejdříve mohl o splnění požádat. V těchto případech je třeba považovat za okamžik rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby den bezprostředně následující po dni, ve kterém dluh vznikl, a nikoliv až den, kdy došlo ke splatnosti dluhu.“ Dále žalovaný odkázal na rozsudek ze dne 29.07.2003, sp.zn. 33 Odo 345/2002: „Pokud jde o počátek běhu promlčecí doby, vychází se zásadně z toho, že možnost uplatnit nárok u soudu nastává právě splatností dluhu, avšak v případě, že splatnost dluhu nebyla dohodnuta ani jinak určena, začíná promlčecí doba plynout dnem následujícím poté, kdy vznikl dluh. Vyplývá to z toho, že věřitel může již následujícího dne po vzniku dluhu vyvolat splatnost dluhu, a tedy své právo i vykonat.“ Žalovaný tedy vznesl námitku promlčení uplatněného nároku a navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Dále se žalovaný k uplatněnému nároku žalobce nevyjádřil, pouze obecně sporoval nárokovanou částku, když zástupce žalovaného opakovaně uváděl nedostatečnou komunikaci a neposkytování informací ze strany žalovaného.3. K námitkám žalovaného se žalobce vyjádřil tak, že žalovaný je zcela nekonkrétní ve svém tvrzení, že půjčku vrátil. K námitce promlčení pak uvedl, že žalovaný částečným plněním dluh vůči žalobci uznal a uplatní se tedy § 2054 občanského zákoníku a promlčecí doba se prodloužila na deset let. Žalovaný na dluh částečně plnil v průběhu let 2019 až 2021, k čemuž žalobce předloží výpisy z účtu.4. Žalobce v podání ze dne 20. 6. 2024 vzal žalobu zpět v části o zaplacení částky 2.000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že z výpisů z účtu zjistil, že ještě před podáním žaloby žalovaný tuto částku žalobci uhradil nad rámec toho, co bylo zohledněno v podané žalobě. Žalovaný s částečným zpětvzetím vyslovil souhlas. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí v souladu s § 96 odst. 1,2 o.s.ř. výrokem I. rozsudku zastavil.5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce k žádosti žalovaného zapůjčil žalovanému dne 12. 6. 2018 částku 5.000 Kč, a to prostřednictvím poštovní složenky, dne 3. 7. 2018 částku 5.000 Kč taktéž prostřednictvím poštovní složenky, dne 11. 3. 2019 částku 20.000 Kč vkladem na účet, dne 14. 3. 2019 částku 5.000 Kč vkladem na účet, dne 24. 4. 2019 částku , právnická osoba, Kč vkladem na účet, dne 25. 4. 2019 částku 2.000 Kč vkladem na účet, ve všech případech na účet č. , č. účtu, určený žalovaným. Tato skutková zjištění se opírají o poštovní poukázky A ze dne 12. 6. 2018 a 3. 8. 2018, doklady o vkladu na účet ze dne 11. 3. 2019, ze dne 14. 3. 2019, ze dne 24. 4. 2019 a ze dne 25. 4. 2019. Dále žalobce na žádost žalovaného zapůjčil žalovanému v hotovosti v únoru 2019 částku 18.000 Kč a březnu 2019 částku 8.000 Kč, vždy za přítomnosti přítelkyně žalobce , jméno FO, , což bylo prokázáno její svědeckou výpovědí. , jméno FO, ve své svědecké výpovědi uvedla, že byla přítomna opakovaně situaci, kdy žalobce žalovanému poskytl půjčku v hotovosti kolem 20.000 Kč, a to jednou v hospodě, kde pracoval, ve výplatní den, předtím v „přípravně“. Dle názoru svědkyně žalobce žalovanému půjčil více, než je předmětem žaloby, neboť ten nežaluje některé půjčky, které nemá, jak prokázat a doložit. Žalovaného svědkyně poznala coby kamaráda žalobce, se kterým se znal již od dětství a dospívání. Žalobce započal se zápůjčkami žalovanému již v únoru 2018. Žalovaný vždy sliboval, že zapůjčenou částku splatí v krátké době (do 14 dnů), ale naopak žádal o další půjčky z různých důvodů, aniž tu předchozí splatil. Nakonec měl zapůjčené peníze vrátit během léta 2019, ale neučinil tak. Neustále se vymlouval, nedodržoval ústně sjednané dohody, proto žalobce nakonec v roce 2023 vyzval žalovaného k vrácení peněz písemnou výzvou. Dle vědomostí svědkyně žalovaný pár splátek od roku 2019 na zápůjčku uhradil, naposledy v roce 2022. Svědkyně osobně půjčila žalovanému 2 x 5.000 Kč, vždy převodem na účet. Byla přítomna tomu, kdy poté, co žalovaný oslovil maminku žalobce, ji odvezli do Spořitelny na náměstí a ona tam vybrala 15.000 Kč z účtu, přidala 1.000 Kč, které měla již u sebe a půjčila je žalovanému. Žalovaný svědkyni ani paní , jméno FO, nic nesplatil, i když ho paní , jméno FO, telefonicky a přes SMS upomínala. Jak svědkyni, tak své mamince žalobce tyto částky vrátil namísto žalovaného s tím, že je bude požadovat po žalovaném osobně. To napsal žalovanému v SMS, kterou svědkyně četla. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, na majitele , jméno FO, vyplývá dne 9. 4. 2019 výběr hotovosti „ČS, Náměstí Arnoš , adresa, “ ve výši 15.000 Kč. Z výpisů z účtu č. , č. účtu, na majitele , jméno FO, soud zjistil, že dne 23. 12. 2019, dne 24. 8. 2020, dne 14. 9. 2020, dne 9. 12. 2020 a dne 21. 6. 2022 na něj byl vložen vklad v hotovosti vždy ve výši 5.000 Kč s popisem „, Jméno zainteresované osoby 1/0, “ nebo „, jméno FO, “. Dne 8. 12. 2021 na něj byl vložen