30 C 139/2023-199 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení odstupného v částce 195 600 Kč a částky 1 500 000 Kč jako náhrady utrpěné nemajetkové újmy. Žalobu odůvodnil tím, že byl zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 4. 10. 2016 jako řidič nákladních vozidel. Dne 14. 5. 2019 byl při výkonu pracovních povinností účasten na dálnici A7 u města , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , autonehody, při níž utrpěl závažné zdravotní následky. Žalobce byl nárazem uvězněn v kabině řidiče, z níž musel být vystříhán. Největší zdravotní poškození utrpěly dolní končetiny, kvůli jejichž léčení byl žalobce několik měsíců hospitalizován a teprve dne 1. 6. 2022 podstoupil prozatím poslední operaci k extrakci podpůrného fixačního materiálu. Jeho léčení tak trvalo více jak tři roky. Větší část léčby byl žalobce upoután na lůžko či invalidní vozík, nyní se jeho stav zlepšil alespoň natolik, že se dokáže pohybovat s pomocí holí. Žalobce se musel po utrpěném pracovním úrazu podrobit více jak 20 operacím, které následovaly v rychlém sledu po úrazu, neboť narkózu vyžadoval dokonce i každý převaz silně poraněných nohou. V průběhu léčení se žalobce neobešel bez pomoci třetí osoby, neboť nebyl soběstačný ani v základních potřebách. O jak vážný pracovní úraz jde, vyplývá i z posudku o bolestném zpracovaném , tituly před jménem, , jméno FO, dne 30. 4. 2020, který v rámci předmětného posudku o bolestném dospěl k celkovému počtu bodů 4.635, tedy jen na bolestném byl vyčíslen nárok ve výši 1 158 750 Kč. Od data úrazu do 29. 1. 2020 byl žalobce v pracovní neschopnosti. Od 29. 1. 2020 mu pak byl přiznán invalidní důchod kvůli invaliditě III. stupně, tento stav je prozatím nezměněn. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 12. 11. 2022 k vyčíslení ztížení společenského uplatnění vyplývá, že žalobce trpí závažnými trvalými následky. Jeho zdravotní stav tak zřejmě nikdy nebude natolik zlepšen, aby nebyl doživotně invalidní.2. Žalobce se prostřednictvím advokáta s uplatněním svých nároků na žalovanou obrátil poté, co byl schopen vzhledem ke svému zdravotnímu stavu řešit právní aspekty svého pracovního úrazu. Žalobce popsal průběh jednání o odškodnění s tím, že v rámci snahy o smírné vyřešení věci komunikoval žalobce téměř výhradně s pojišťovnou. Žalobci a pojišťovně se nakonec podařilo smírně vyřešit téměř všechny vznesené nároky, mezi něž patří plnění za bolestné, trvalé následky (ztížení společenského uplatnění), náhrada mzdy po dobu pracovní neschopnosti do 29. 1. 2020, náklady spojené s péčí o zdraví a plnění za snížení původního příjmu z důvodu pobírání invalidního důchodu (renta) a to od 29. 1. 2020 po dobu trvání invalidního důchodu. Poslední z těchto nároků byl dořešen teprve v březnu 2023. Žalobce i pojišťovna museli na přelomu let 2022 a 2023 několikrát žalovanou vyzývat ke spolupráci s tím, že ze strany žalobce bude jinak podána žaloba a ze strany pojišťovny bude odmítnuto pojistné krytí pro neplnění povinností pojištěnce. V průběhu této doby také pojišťovna vyzvala žalovanou, aby s žalobcem ukončila pracovní poměr, který i přes trvalou pracovní neschopnost žalobce následovanou uznáním invalidity III. stupně žalovaná neukončila. Ukončení pracovního poměru pojišťovna vyžadovala, aby mohla provést výpočet renty pro žalobce. Dne 10. 1. 2023 byl žalobce překvapivě bez předchozího ohlášení navštíven jednatelem žalované za účelem podpisů dokumentů pro pojišťovnu. Mezi dokumenty, které pojišťovna dlouhodobě po žalované požadovala, však byla i dohoda o ukončení pracovního poměru žalobce k 31. 1. 2023, a to v jednom vyhotovení. Žalobce ji bez většího zkoumání podepsal, neboť mu bylo řečeno, že jde jen o formalitu, aby mu mohla být vyplácena renta. Po podpisu mu však všechny dokumenty byly opět odebrány a jednatel žalované si je odnesl. Žalobci si dohodu o ukončení nestihl ani důkladně přečíst, a nebylo mu poskytnuto druhé vyhotovení. Žalobce ihned po obdržení dohody o rozvázání pracovního poměru od žalované rozporoval ustanovení o tom, že se údajně vzdává odstupného z důvodu plného zavinění dopravní nehody, která byla příčinou jeho pracovního úrazu. S tím žalobce naprosto nesouhlasí, protože i s pojišťovnou se v rámci smírného řešení nároků dohodl pouze na krácení z důvodu spoluúčasti. Policejní vyšetřování nehody uzavřelo, že nebyla dodržena bezpečná vzdálenost, detailními příčinami případu (např. možné oslnění sluncem, špatná viditelnost, brzdné dráhy okolních účastníků silničního provozu) se nicméně nezabývalo a vzhledem k dohodě žalobce s pojišťovnou na kompromisu ani nebylo potřebné dále závěry doplňovat. Žalobce zcela odmítá tvrzení žalované obsažené v dohodě o ukončení pracovního poměru, že by mělo dojít ke zproštění povinnosti platit odstupné z důvodů uvedených v § 270 zákoníku práce. Žalobce tak souhlasil s ukončením pracovního poměru k 31. 1. 2023, jak bylo obsahem dohody. Nadále nicméně požadoval po žalované odstupné v celkové částce 195 600 Kč jako dvanáctinásobek průměrné měsíční mzdy ve výši 16 300 Kč.3. Vedle odstupného žalobce dále nárokoval další nemajetkovou újmu, tedy poslední z nároků, které nebyly v souvislosti s jeho úrazem vyřešeny. Nyní je žalobcův stav ustálen a může již učinit rekapitulaci za proběhlým léčením i zhodnocení současného stavu a svého budoucího života. Ze závažnosti úrazu je zřejmé, že žalobcův život ovlivnila utrpěná zranění zcela zásadně. V době dopravní nehody bylo žalobci 31 let. Byl tedy v produktivním věku, kdy mohl založit rodinu a žít aktivním životem. Ze dne na den přitom zůstal odkázán na pomoc druhých a po léta se také pohyboval pouze na invalidním vozíku. Do dneška chůze bez opory není možná. Žalobce proto zažívá každodenní útrapy, nemá děti ani partnerku a vyhlídky na založení rodiny při nynějším zdravotním stavu nejsou nadějné. Jeho duševní útrapy se tedy váží nejen k samotnému průběhu léčby a s ním spojenou extrémní psychickou zátěží, ale také k odnětí možností v budoucím životě. Strach o život a léta strávená v nejistotě dalšího vývoje zdravotního stavu nemohou být přitom zahrnuty do bolestného, které vyvažuje pouze utrpení za samotné prodělané zákroky a vytrpěnou bolest. Žalobce v letech 2019-2021 objektivně nemohl kvůli svému zdravotnímu stavu absolvovat žádné dovolené, oslavy, setkání s rodinou či přáteli, prakticky mu unikly veškeré možnosti volnočasových a sportovních aktivit. Doživotní omezení v chůzi, kdy žalobce pravidelně chodil patnáctikilometrové úseky v okolí Hronova a dalších měst, je pro něj velkým zásahem do dřívějšího aktivního životního stylu. Co se týče chůze jako pravidelné sportovní aktivity, nemohla být přitom v daném případě plně odčiněna v rámci trvalých následků. Při hodnocení ztížení společenského uplatnění jsou zohledňována budoucí omezení pouze tabulkově, avšak nikoliv s přihlédnutím k oblíbenosti či četnosti dané aktivity v životě konkrétního člověka. Uvedená omezení spadají do kategorie další nemajetkové újmy a nebyla odčiněna v rámci jiného nároku. Totéž platí pro duševní strádání žalobce týkající se „ztraceného života“, zejména v podobě nemožnosti založit rodinu, vykonávat plnohodnotnou práci, či dokonce budovat kariéru nebo aktivně sportovat. Veškerý průběh onemocnění a léčby může žalobce doložit detailními lékařskými zprávami, své duševní strádání a ušlé příležitosti pak osobní účastnickou výpovědí a výpověďmi svých blízkých. Žalobce ohodnotil svou další nemajetkovou újmu na částku 1 500 000 Kč, kterou požaduje uhradit po žalované.4. Přes všechny nepříznivé okolnosti měl žalobce vždy zájem jednat o uplatněných nárocích smírně a neměl problém dohodnout se v rámci mimosoudních jednání na kompromisu. Nyní pro něj není možné domoci se zbylých nároků, neboť žalovaná nereaguje ani nespolupracuje na řešení s pojišťovnou. Žalobce proto zaslal žalované poslední předžalobní výzvu ze dne 3. 5. 2023 k úhradě odstupného a další nemajetkové újmy. Ani na tuto výzvu však nebylo ze strany žalované reagováno.5. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že uplatněný nárok neuznává. Předmětná dopravní nehoda byla způsobena výlučným zaviněním žalobce, který se řádně nevěnoval řízení, neboť v době dopravní nehody se věnoval mobilnímu telefonu. Těsně před nárazem vozidla řízeného žalobcem došla žalované od žalobce SMS zpráva, čímž došlo k naplnění porušení povinnosti zaměstnance. V rámci vyšetřování nehody byla žalobci kladena vina za její způsobení, mimo jiné mu též byla udělena pokuta policejním orgánem v Německu. Žalovaná obdržela od německé policie emailovou zprávu, z jejíhož obsahu vyplývá, že zavinění dopravní nehody způsobil výlučně žalobce. Žalované je velmi líto nepříznivých následků nehody v dalším životě žalobce, je však třeba vzít v potaz, že kdyby se žalobce řádně věnoval při řízení vozidla plnění pracovních povinností, k nehodě by nedošlo a žalobce by újmu neutrpěl. Žalovaná jednání žalobce, který se domáhá dalšího odškodnění, označila za účelové, neboť žalobci již byly nároky, které mu dle platných předpisů náleží, plně vyplaceny. Další námitky žalované směřovaly