30 C 66/2022 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 28. 2. 2022 domáhá po žalované náhrady za ztrátu na výdělku jako následku nemoci z povolání. Nárok odůvodnila tím, že u žalované společnosti pracovala jako ošetřovatelka drůbeže v provozovně ve , Anonymizováno, , adresa, a pracovní poměr musela ukončit, protože onemocněla nemocí z povolání a podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb nemohla dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví. Náhrada za ztrátu na výdělku nebyla žalobkyni z titulu pojištění zaměstnavatele u společnosti , právnická osoba, uhrazena, žalobkyně je proto nucena požadovat odškodnění po žalované v soudním řízení.2. Soud o nároku žalobkyně rozhodl rozsudkem ze dne 7. 6. 2023 č.j. , spisová značka, , kterým pouze v minimální části tj. co do částky 3.384 Kč žalobě vyhověl. V převážném rozsahu soud rozhodl o zamítnutí žaloby a to v části 55.356 Kč z důvodu promlčení a v části 172.199 Kč proto, že žalobkyni, která byla v rozhodné době vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, nárok na náhradu na ztrátu na výdělku nevznikl.3. Žalobkyně napadla zamítavé výroky rozsudku odvoláním, o kterém rozhodoval Krajský soud v Hradci Králově rozsudkem ze dne 20. 11. 2023 č.j. , spisová značka, . Odvolací soud potvrdil částečné zamítnutí nároku žalobkyně z důvodu promlčení. Výrok, kterým soud zamítl nárok žalobkyně na zaplacení částky 172.199 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 1. 4. 2023 do zaplacení, odvolací soud zrušil a věc ve zrušeném rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K náhradě za ztrátu na výdělku za období od 23. 2. 2022 do 31. 3. 2023 vyjádřené v peněžní částce 172.199 Kč krajský soud uvedl, že okresní soud důvodně zvažoval užití ustanovení § 271b odst. 3 zákoníku práce a přiléhavě odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, . Žalobkyně byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, a proto je třeba za její výdělek po zjištění nemoci z povolání zásadně považovat výdělek ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Pokud totiž zaměstnanec, který nemůže pro nemoc z povolání konat dosavadní práci, nemůže nastoupit po zjištění nemoci z povolání jiné zaměstnání jen pro nedostatek vhodných pracovních příležitostí – tedy z důvodů způsobených situací na trhu práce, a nikoli nemocí z povolání – nemůže mu být hrazena újma spočívající v tom, že pro nedostatek vhodných pracovních příležitostí nemůže mít příjem z vlastní výdělečné činnosti buď vůbec, nebo jen v nižším rozsahu. Za výdělek po zjištění nemoci z povolání je tak nutno považovat pravděpodobný výdělek, kterého by žalobkyně s ohledem na svoji kvalifikaci a zachovaný pracovní potenciál dosáhla. Tento pravděpodobný výdělek však nemůže být nižší než minimální mzda stanovená pro příslušné období nařízením vlády. Okresní soud rovněž správně zvažoval i to, zda tu jsou podmínky pro zápočet minimální mzdy v plné výši. Krajský soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že žalobkyně dosud neprokázala, že by s ohledem na svůj zdravotní stav nebyla schopna konat žádnou práci či že by byla schopna pracovat jen na zkrácený úvazek. Odvolací soud poukázal na procesní předpisy (zjm. na § 118a odst. 3 o. s. ř) vyžadující, aby soud po zjištění, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzval při jednání účastníka, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučil jej o následcích nesplnění této výzvy. Okresní soud pochybil, pokud žalobkyni nevyzval k označení odpovídajících důkazů a žalobu v příslušné části zamítl. Žalobkyně pak vypracování znaleckého posudku z oboru posudkového lékařství navrhla až v podaném odvolání. Krajský soud shledal tento důkazní návrh žalobkyně důvodným, uložil proto okresnímu soudu ustanovit znalce k posouzení zdravotního stavu žalobkyně a jejích pracovních schopností a se zřetelem k výsledku tohoto posouzení pokračovat v řízení o zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v dotčeném období.4. Soud vycházel ze skutečností, které účastnice učinily nespornými, a které nebyly zpochybňovány ani v odvolacím řízení, tedy že žalobkyně musela jako ošetřovatelka drůbeže ukončit pracovní poměr u žalované dne 6. 8. 2018 kvůli pozbytí zdravotní způsobilosti k práci následkem nemoci z povolání. Lékařskými posudky č. 46/2018 a č. 47/2018 vydanými Fakultní nemocnicí , adresa, , Klinikou pracovního lékařství, byly žalobkyni ke dni 24. 11. 2017 a 2. 2. 2018 zjištěny nemoci z povolání a určen zákaz práce v riziku přetěžování horních končetin a případnému riziku vibrací přenášených na horní končetiny. V souvislosti s nemocí z povolání byl žalobkyni s platností od 1. 7. 2018 přiznán invalidní důchod I. stupně. Výše pravděpodobného hrubého měsíčního výdělku ke dni ukončení pracovního poměru za 2. čtvrtletí 2018 byla stanovena na 16.975 Kč. Sdělením Úřadu práce České republiky, kontaktního pracoviště , adresa, má soud za potvrzené, že žalobkyně byla po celou dobu vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. Počátek evidence žalobkyně nastal dne 24. 3. 2021 po skončení předchozího pracovního poměru žalobkyně. Podpora v nezaměstnanosti byla žalobkyni poskytována v době od 24. 3. 2021 do 23. 2. 2022. Z potvrzení České správy sociálního zabezpečení má soud za zjištěné, že žalobkyni byl vyplácen v období od února do srpna 2022 invalidní důchod 7.671 Kč a v období od září 2022 do března 2023 8.194 Kč.5. Na základě pokynu odvolacího soudu doplnil soud dokazování zkoumáním zdravotního stavu žalobkyně a jejích pracovních schopností, kdy posouzení zachovaného pracovního potenciálu žalobkyně po prodělání nemoci z povolání bylo nezbytné pro závěr o výši jejího pravděpodobného výdělku. K zodpovězení otázek ustanovil soud , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce v oboru zdravotnictví se specializací posudkové lékařství. Znalec v posudku potvrdil, že žalobkyně nebyla v důsledku dvou nemocí z povolání se vznikem 24. 11. 2017 a 2. 2. 2018 schopna v období od 6. 8. 2018 do okamžiku nástupu do starobního důchodu vykonávat práci ošetřovatelky drůbeže. Obě nemoci z povolání zcela vylučovaly žalobkyni k práci s rizikovým faktorem celkové fyzické zátěže i lokální zátěže horních končetin a k práci s případným rizikem vibraci přenášených na horní končetiny. Žalobkyně z důvodu nemocí z povolání podle znalce dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost k práci ošetřovatelky drůbeže. Z hlediska jiného druhu práce, který by žalobkyně ve stanoveném období (tj. od 6. 8. 2018 do 30. 5. 2023) mohla vykonávat, jsou obecně vyjádřeno s ohledem i bez ohledu na její kvalifikaci administrativní nebo kancelářské práce ve volném tempu a v klidném pracovním režimu, s možností změny tělesné polohy, bez nucených poloh a bez dlouhého stání. Vhodné by byly práce z domova v režimu home-office, kde by si žalobkyně mohla sama diktovat tempo a korigovat zátěže pohybového a opěrného aparátu dle potřeby (horních končetin, páteře a nohou). Konkrétně by s ohledem na svou kvalifikaci mohla vykonávat například práce charakteru obchodního zástupce veterinárních produktů a služeb, práce v oblasti kontroly kvality veterinárních nebo potravinářských činností, referentské práce asistentky Státní veterinární správy. Pro žalobkyni by byly vhodné práce typu ostrahy objektů, práce v recepci firmy, nebo v call centru. Zbytkového pracovního potenciálu osoby invalidní by mohla žalobkyně využít k práci v šetřícím pracovním režimu v chráněné dílně. Žalobkyně je také schopna práce řidiče referentského motorového vozidla na krátké vzdálenosti s možností relaxačních přestávek (znalec zdůraznil, že zmínil pouze ilustrativní příklady prací, které by mohla žalobkyně vykonávat, není v možnostech posudku vyjmenovat všechny pro ni vhodné pracovní pozice).6. Z hlediska pracovní doby není podle znalce žalobkyně bezpodmínečně limitována nezbytností zkráceného pracovního úvazku. I přes veškerá její zdravotní omezení existuje dostatek pracovních pozic, pro které by byla žalobkyně zdravotně způsobilá i na plný pracovní úvazek 40 hodin týdně. Období dekompenzace zdravotních obtíží by bylo řešitelné dočasnou pracovní neschopností. Soudem požadovanou odpověď na otázku, zda by byla žalobkyně schopna jiné druhy práce vykonávat v plném pracovním úvazku nebo pouze v omezeném, částečném pracovním úvazku, podmínil znalec znalostí toho, o jakou konkrétní práci v jaké kategorii by se jednalo a jaké by byly reálné a definované faktory rizikových pracovních podmínek. Pokud by u jiné konkrétní práce byly rizikové fyzikální faktory a faktory fyzické zátěže v prvním (nízkém) stupni zátěže, tak by žalobkyně mohla takovou práci vykonávat v plném pracovní úvazku 40 hodin týdně. Pokud by rizikové faktory byly ve 2. (vyšším) stupni, jejich negativní působení na zdraví žalobkyně by se dalo kompenzovat zkrácením pracovního úvazku nebo stanovením podmínek zdravotní způsobilosti vyjádřené v lékařském posudku na základě vstupní pracovnělékařské prohlídky před nástu