9 C 45/2023-63 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou soudu dne 6. 2. 2023 se žalobkyně domáhala vypořádání zaniklého společného jmění manželů s tím, že se účastníci po rozvodu manželství na tomto vypořádání nedokázali dohodnout. Žalobkyně navrhla, aby soud rozhodl o přikázání nemovitých věcí specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku do výlučného vlastnictví žalobkyně. Ve vztahu k nemovitým věcem specifikovaným ve výroku II. navrhla jejich přikázání do výlučného vlastnictví žalovaného. Tvrzení žalovaného, že se rozvádět nechtěl, je nepravdivé. Žalobkyně v návrhu na rozvod manželství popsala, jaké okolnosti ji k jeho podání vedly. Zcela nepravdivé je tvrzení žalovaného o tom, že se účastníci na rozdělení nemovitých věcí dohodli. Na straně žalobkyně pak jsou dány lepší důvody pro to, aby jí byl do vlastnictví přikázán rodinný dům. Žalovaný rodinný dům vůbec kupovat nechtěl, vše musela zařídit žalobkyně, včetně výběru nemovitosti. Žalobkyně společně s dětmi [jméno] [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [celé jméno žalovaného] museli žalovaného přemluvit, aby s koupí domu vůbec souhlasil ([jméno] [celé jméno žalobkyně] je dcerou obou účastníků řízení, [jméno] [celé jméno žalovaného] je synem pouze žalobkyně). Děti považovaly koupi domu za investici svých finančních prostředků do budoucna, jak jim také bylo ze strany obou rodičů přislíbeno a ústně ujednáno. Dům se měl stát po smrti účastníků řízení dědictvím obou dětí, a to rovným dílem. Na základě toho byla při koupi část ceny domu uhrazena ze stavebního spoření [jméno] [celé jméno žalovaného], a to ve výši 480 000 Kč. [jméno] [celé jméno žalobkyně] pak hradila ze svých finančních prostředků velkou část průběžných oprav a mnohé provozní náklady, také stavební materiál a některé opravy. Veškeré vydělané finanční prostředky [jméno] [celé jméno žalobkyně] od roku 2015 až do konce roku 2021 investovala do daného domu. Obě děti proto chtějí, aby dům připadl do vlastnictví žalobkyně, neboť jsou přesvědčeny, že celou nepříjemnou situaci vytvořil žalovaný, s nímž de facto nelze komunikovat. Obě děti aktuálně bydlí v [obec] (dcera [jméno] [celé jméno žalobkyně] se musela odstěhovat mj. i kvůli hrubému chování žalovaného k ní). [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného] jde o trvalou skutečnost, nicméně do [obec] jezdí a byl by rád, aby mohl při těchto návratech mít nadále zázemí v předmětném rodinném domě. Pokud by dům připadl do vlastnictví žalovaného, bylo by to de facto vyloučeno. Totéž platí u [jméno] [celé jméno žalobkyně], která má v [obec] startovací byt na 4 roky a jako s možnou variantou počítá s tím, že by se do [obec] vrátila natrvalo (samozřejmě za předpokladu, že dům připadne do vlastnictví žalobkyně). Dům byl kupován v roce 2013 za 1 670 000 Kč, jednalo se o starší rodinný dům v nedobrém stavebnětechnickém stavu, který vyžadoval řadu oprav a investic. Byla to výlučně žalobkyně a její děti, kdo se na opravách domu a terénních úpravách zahrady podílel, a to v rozsáhlé míře, zatímco žalovaný prací nepřispěl vůbec, vše pouze kritizoval, haněl a vysmíval se probíhající práci. Největší podíl na rekonstrukci měl bratr žalobkyně [příjmení] [příjmení], který dům uvedl do provozuschopného stavu a z velké části jej zrekonstruoval, to vše za cenu materiálu, neboť chtěl, aby jeho sestra měla konečně svůj vysněný dům, který si celý život přála. Rekonstrukce zahrnovala rekonstrukci celého prvního patra domu (vybudování nové koupelny + WC, vnitřní zateplení, bourání jedné vnitřní stěny, kompletní sádrokartony v ložnici, koupelně a WC, štukování zdí v těchto místnostech, usazení nových střešních oken, nivelace podlahy ložnice a položení plovoucí podlahy, výbrus dřevěné podlahy ložnice, nivelace podlahy koupelny, usazení vany do profilů YTONG, kompletní obložení koupelny a WC). Dále šlo o rekonstrukci celé chodby, tj. štukování zdí, opravu soklů podél schodů, opravu venkovní římsy. Rekonstrukce spodního patra domu obnášela kompletní štukování a perlinku ve všech místnostech (ložnice, obývací pokoj, kuchyně, spíž, předsíň, koupelna, WC), nivelaci podlahy v koupelně a na WC, obložení koupelny včetně vybudování nového sprchového koutu, obložení WC. Dále byly prováděny doprava stavebního materiálu a likvidace stavebního odpadu. Žalobkyně zařizovala veškerou komunikaci s řemeslníky, včetně organizace práce a návaznosti. Žalovaný se odmítal zapojit do jakékoliv správy domu, odmítal komunikaci s řemeslníky, s úřady, vše bylo pouze na žalobkyni. Stejně tak žalovaný odmítal jakoukoliv manuální i fyzickou práci na domě. Žalovaný byl toho názoru, že pořízení domu byl výmysl žalobkyně a dětí, takže ponechal na nich, ať se o vše postarají. Žalovaný dokonce záměrně ničil dům a jeho vybavení (např. vytržení kusu stropu z perlinky, osekávání hrany schodů sekerou, řezání do desky kuchyňské linky; rozlámání šamotové desky v krbových kamnech, zašpinění krbových kamen z pískovce mastnotou, olámání dlažby, ničení věcí patřících žalobkyni a dceři atd.). Žalobkyně je schopna žalovanému vyplatit vypořádací podíl. Dle zákona mají být při vypořádání SJM zohledněny zájmy nezaopatřených dětí, nicméně ani v tomto případě není zájem dětí, byť zaopatřených, bez významu. [příjmení] a údržba domu leží již delší domu na žalobkyni, proto v její prospěch svědčí i kritérium účelného využití. Alternativní návrh žalovaného, aby se rodinný dm stal předmětem podílového spoluvlastnictví, byl pro žalobkyni nepřijatelný. V domě nejsou prostory, které by bylo možné považovat za jednotky. Zřízením spoluvlastnictví by došlo k popření důvodu, proč žalobkyně vůbec zahájila řízení v této věci. Je věcí žalovaného, aby se pokusil obnovit vztahy s dětmi. 2. Žalovaný nerozporoval, že do zaniklého společného jmění patří žalobkyní označené nemovité věci. Žalovaný nesouhlasil se způsobem rozdělení nemovitostí, který navrhla žalobkyně. K rozvodu manželství došlo z výhradní iniciativy žalobkyně, žalovaný se rozvádět vůbec nechtěl. Žalobkyně mu ještě před rozvodem nabídla, aby si sám vybral, kterou ze společných nemovitostí bude chtít získat do svého výlučného vlastnictví, a ujistila ho, že jeho volbu bude respektovat. Žalovaný jí po obdržení této nabídky odpověděl, že má zájem právě o rodinný dům, žalobkyně tehdy souhlasila s tím, že si ponechá byt. Žalovaný trval na tomto způsobu vypořádání. Vypořádací podíl je schopen zaplatit z prostředků, které by mu zapůjčil bratr. Není pravdou, že žalovaný nesouhlasil s koupí domu. Ke koupi došlo po vzájemné dohodě účastníků po 20 letech manželství, kdy si chtěli zvýšit úroveň bydlení. Proto se rozhodli si pořídit dům. Žalovaný od počátku zdůrazňoval, že se nechce podílet na organizační stránce věci a že v tomto směru záležitosti ponechá na žalobkyni. Žalobkyně tedy sháněla konkrétní dům podle nabídek. Posléze se účastníci dohodli na koupi konkrétního domu, který je předmětem sporu. Dále bylo dohodnuto, že žalobkyně organizačně zařídí samotnou koupi a další zvelebování domu. Žalovaný naproti tomu uvedl, že se bude snažit více vydělávat, např. díky přesčasům, aby byly prostředky na zaplacení kupní ceny a na opravy domu. Žalovanému je líto, že se děti přiklonily na stranu žalobkyně a odvrátily se od něho. Žalovaný není biologickým otcem syna, nicméně ho vychovával od útlého věku a nečinil rozdíly mezi ním a společnou dcerou účastníků. Děti se podílely na pořízení a opravách domu. V době společného soužití bylo vedeno stavební spoření pro všechny členy rodiny. Pro děti spořili účastníci. Dohoda byla taková, že úspory ze stavebního spoření vedeného na jméno syna a na jméno žalobkyně budou použity na pořízení domu, zbytek pořizovací ceny byl uhrazen z hypotéky. Dále bylo dohodnuto, že prostředky ze stavebního spoření vedeného na jméno dcery si mezi sebe rozdělí obě děti, aby měly na start do života. Prostředky ze stavebního spoření na jméno žalovaného pak byly použity na opravu domu. Dohoda byla dále taková, že po úmrtí účastníků připadne dům dětem, každému ½. Na provádění oprav domu se podílel bratr žalobkyně [příjmení] [příjmení], ovšem účastníci mu platili stejně jako jiným řemeslníkům. Žalovaný pracoval na opravách domu stejně jako žalobkyně. Tvrzení, že snad něco ničil, je absurdní. Přání dětí není v této věci rozhodující, protože jde o vypořádání mezi účastníky. Žalovaný ve vztahu k rodinnému domu alternativně navrhl vznik podílového spoluvlastnictví o stejné výši podílu. Žalovaný by tak mohl v domě zůstat a přicházet do kontaktu s dětmi, aby mohlo dojít k obnovení vztahů. V přízemí i v patře se nacházejí prostory způsobilé k užívání, muselo by se řešit zřízení kuchyně v patře. Účastníci dům pořizovali s tím, že v něm stráví důchodové období. 3. Žalobkyně i po provedeném dokazování setrvala na navrženém způsobu vypořádání. Rovněž žalovaný trval na přikázání rodinného domu do svého vlastnictví, nicméně byl srozuměn i s tím, že dům bude přikázán žalobkyni oproti zaplacení vypořádacího podílu. 4. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 24. 4. 1992. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu návrh na rozvo