15 C 240/2025-30 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výrocích I. a II. shora, představující nesplacený úvěr s příslušenstvím, poskytnutý žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně společností , Anonymizováno, s. na základě Smlouvy o úvěru č. 00400833 ze dne 12.6.2023 nazvané „, Anonymizováno, “. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalovanému úvěr ve výši 21 500 Kč, jenž se žalovaný zavázal splatit včetně veškerého příslušenství v 60 pravidelných měsíčních splátkách se splatností vždy k 18. dni kalendářního měsíce. Původní věřitel poskytl žalovanému úvěr převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , Anonymizováno, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, ohledně čehož byl původním věřitelem opakovaně upomínán. V upomínce ze dne 14.3.2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzván k jeho úhradě. Předmětem žaloby byla pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 21500 Kč a smluvního úroku ve výši 1 464,44 Kč a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6.6.2024 mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , jako postupitelem a žalobkyní , Jméno žalobkyně, ., IČO , IČO žalobkyně, , sídlem , adresa, , jako postupníkem.Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který však nebyl řádně doručen žalovanému, proto byl soudem zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 až 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Žalobkyně je v tomto řízení aktivně legitimována, protože jí vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem.Soud se dále zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy splnil povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu je třeba uvést, že původní věřitel dále získával informace o úvěruschopnosti žalovaného z registrů Sdružení SOLUS (Pozitivní registru a Registr FO), Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací. V posuzovaném případě nebylo doloženo, že by právní předchůdce žalobkyně ověřil výši příjmů a výdajů žalované například z dokladů o mzdě či jiném příjmu apod. Žádné takové doklady ani nebyly pro potřeby tohoto řízení doloženy. Podle již ustálené judikatury věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.Vzhledem k uvedenému závěru nelze než dovodit, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla neplatným právním jednáním. Žalobkyně tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalovanému poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Konkrétně jde o částku 21 500 Kč. Žalovaný byl v řízení nečinný, tudíž netvrdil ani neprokázal, že z poskytnuté jistiny cokoliv splatil. Částku 21 500 Kč proto soud žalobkyni přiznal.Výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se pak projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se mj. uvádí: „Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“Žalovaný ke svým možnostem stran vrácení poskytnuté jistiny nic neuvedl. Proto soud uložil povinnost zaplatit dluh jednorázově. Lhůtu k plnění stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Úrok z prodlení z přisouzené částky pak nebyl přiznán, protože žalovaný se v prodlení ocitne až v případě, že dlužnou jistinu nezaplatí v soudem stanovené lhůtě. Soud proto výrokem II. zamítnul jednak nárok žalobkyně na smluvní úrok z úvěru, který s ohledem na neplatnost dané smlouvy nemá smluvní podklad a dále úrok z prodlení s ohledem na výše popsané okolnosti.Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení téměř zcela úspěšná, její neúspěch se týkal pouze úroku a úroku z prodlení. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Konkrétně jde o částku 860 Kč za zaplacený soudní poplatek a o náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z povahy věci je zřejmé, že žalobkyně kupuje pohledávky jiných subjektů a tyto vymáhá v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno s