16 C 131/2025-35 — Okresní soud v Trutnově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 53 473 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o úvěru č. 495836997, uzavřené dne 25. 7. 2022 mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , právní předchůdkyní žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že žalovanému byly na jeho žádost dne 25. 7. 2022 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, kdy se dále zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 38 583 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 33 744 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14, 75 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 21měsíčních splátkách po 3 504 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 30. 4. 2024. Nejpozději tohoto dne byl povinen zaplatit celkovou dlužnou částku, přičemž poslední příslušnou částku uhradil dne 24. 1. 2023. Ke dni 25. 6. 2023 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 29 886,34 Kč a dlužný poplatek částku 23 586,66 Kč. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 19 931 Kč. Pohledávka vyplývající z této Smlouvy pak byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobce se s ohledem na výše uvedené domáhá zaplacení celkové dlužné částky ve výši 53 473 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 29 886,34 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 23 586,66 Kč. Dále se domáhá zaplacení příslušenství, specifikovaného ve výroku II shora.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání dne 12. 11. 2025 se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl k jednání řádně a včas předvolán. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti žalovaného.3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost , právnická osoba, uzavřela dne 25. 7. 2022 se žalovaným smlouvu o úvěru č. 495836997, na jejímž základě žalovanému byla poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 35 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy se staly Smluvní podmínky. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky ve výši 35 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 35 583 Kč (sestávající ze součtu kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 33 744 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy a odměny za zpracování ve výši 1 500 Kč) ve 21měsíčních splátkách po 3 504 Kč. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne 24. 1. 2023, přičemž celá dlužná částka s příslušenstvím měla být uhrazena nejpozději do 30. 4. 2024. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2025.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:Žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru částku 35 000 Kč, přičemž dosud z této jistiny žalovaný neuhradil částku 15 069 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na poskytnutý úvěr vrátil více, než žalobkyně zohlednila již v podané žalobě, netvrdil, že by smlouvu neuzavřel nebo že by mu úvěr nebyl poskytnut.10. Žalobkyně ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala, avšak s vágním odkazem na shromáždění a kontrolu informací uvedených žalovaným, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků a ve vztahu k výdajům žalovaného tyto nebyly nijak ověřeny. Nicméně ani k výzvě soudu nedoplnila v tomto směru nedostatečná skutková tvrzení (ověření výdajů žalovaného) ani neoznačila žádné důkazy (a to k příjmům ani k výdajům) k tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného.11. Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 25. 7. 2022 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.12. Protože žalobkyně vyplatila žalovanému na základě neplatné smlouvy ze dne 25. 7. 2022 částku 35 000 Kč, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že na neplatnou smlouvu o úvěru žalovaný uhradil toliko 19 931 Kč, je tak povinen žalobkyni vrátit částku 15 069 Kč.13. Soud pak zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 38 404 Kč (sestávající z poplatků) a dále úroků z úvěru i zákonného úroku z prodlení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl a s ohledem na shora uvedené soud zamítl žalobu též v rozsahu zákonného úroku z prodlení.14. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ), rozhodl tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lh