30 C 191/2025-30 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 30. 6. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 12 754 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že jde o pohledávku ze smlouvy o revolvingovém úvěru sjednané mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , kterou žalobce nabyl smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 20. 5. 2024 smlouvu o úvěru č. 9980569001, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 7. 12. 2024. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 8. 12. 2024. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč, ze smluvního úroku, který v době zesplatnění činil 5 754 Kč, spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru z jistiny úvěru.2. Žalobce popsal způsob poskytnutí úvěru žalovanému na webových stránkách svého předchůdce www., Anonymizováno, .cz. Úvěruschopnost zájemce o úvěr vyhodnotil původní věřitel na základě tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, SOLUS. Žalobce uvedl, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace žalovaného v databázích a ohledně údajů o jeho příjmech a výdajích. V případě, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, žalobce požádal, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla původním věřitelem dlužná částka převedena. Žalovaný byly prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce odeslané dne 15. 1. 2025.3. Podáním ze dne 19. 8. 2025 vzal žalobce žalobu zčásti zpět co do částky 5 754 Kč, která odpovídá smluvnímu úroku. Žalobce nadále trval na přiznání částky 7 000 Kč jako dlužné jistiny a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení. Soud na základě částečného zpětvzetí řízení zčásti zastavil podle § 96 o.s.ř. výrokem I. rozsudku.4. Žalovanému byla uložením s účinností dne 19. 9. 2025 doručena žaloba s výzvou ke sdělení, zda žalovaný souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud proto vycházel z toho, že žalovaný na nařízení jednání netrvá.5. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 21. 10. 2025.6. Na základě předložených důkazů (zjm. výpis ze dne 20. 5. 2024 potvrzující platbu částky 7 000 Kč ve prospěch účtu žalovaného, smlouva o postoupení a oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva) vzal soud za zjištěné, že žalovanému byla ze strany původního věřitele prostřednictvím bankovní transakce poskytnuta na jeho účet č. , č. účtu, částka 7 000 Kč. Žalobce nedoložil, že by před zapůjčením peněžních prostředků jeho právní předchůdce řádně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Z ustálené judikatury vyplývá, že k ověření úvěruschopnosti nepostačuje nahlížení do dlužnických registrů. Žalobce nebyl schopen tvrzení o majetkové situaci žalovaného blíže konkretizovat ani doložit doklady o skutečně ověřovaných příjmech a výdajích žalovaného. Žalobci se tedy nepodařilo prokázat, že by mezi jeho předchůdcem a žalovaným došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, který je ve věci aktivně legitimován.7. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.9. Žalovaný se na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatil, neboť od předchůdce žalobce získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 7 000 Kč, kterou převedl bezhotovostně na jeho účet. Žalobce sdělil, že žalovaný nevrátil žádnou částku. Žalovaný byl v řízení nečinný, tedy netvrdil ani neprokázal opak. Soud proto žalobě o zaplacení částky 7 000 Kč vyhověl.10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. , spisová značka, ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu je nutno mít za to, že žalovaný se doposud nedostal do prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí.11. Dobu přiměřenou možnostem spotřebitele k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru stanovuje soud na základě tvrzení a důkazů označených žalovaným (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025). Vzhledem k pasivitě žalovaného v řízení neměl soud žádné podklady k určení přiměřené lhůty k plnění. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů.12. Výrokem III. soud žalobu zamítl v části neoprávněně a předčasně uplatněných úroků z prodlení, neboť prodlení žalovaného nenastane dříve než marným uplynutím soudem stanovené lhůty k zaplacení částky 7 000 Kč.13. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokáta dle § 14b AT za 3 úkony ve výši 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), náhradou hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 6 AT ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a dále 21 % DPH (315 Kč), tj. celkovou částkou 2 615 Kč.14. V projednávaném případě soud dovodil, že jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobce vymáhá své pohledávky z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení uzavřených smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění nároků z úvěrových smluv (či souvisejících nároků - např. z bezdůvodného obohacení) je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti.15. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobci byla z původně požadované částky 12 754 Kč přiznána částka 7 000 Kč, což představuje úspěch žalobce v rozsahu 55 %, neúspěch pak co do 45 %. Míra úspěchu žalobce v řízení činí 10 % (55 % - 45 %). Žalobci vznikl nárok na náklady řízení v rozsahu 10 % z částky 2 615 Kč, což odpovídá nákladům řízení ve výši 261,50 Kč. Náklady řízení se podle § 149 odst. 1 o. s. ř. platí advokátovi žalobce.