30 C 199/2025-31 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 118 167,12 Kč s konkretizovaným úrokem a úrokem z prodlení s odůvodněním, že účastníci uzavřeli v souladu s ustanovením § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dne 21. 5. 2018 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. 6805046783. Uvedl, že svoji zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnosti spotřebitele naplnil před uzavřením smlouvy několika způsoby, a to zejména kontrolou v konkrétních registrech nebo dostupných databázích vyjmenovaných v příloze karta klienta, výpočtem tzv. MLS tedy částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru, a důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta.2. Žalovaná byla v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněna čerpat revolvingový úvěr a to vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobce se zavázal ve prospěch žalované poskytovat peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaná se zavázala poskytnutý revolvingový úvěr společnosti vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 120 000 Kč. Výše pravidelné měsíční splátky, k jejímuž splácení se žalovaná zavázala, byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla ve smlouvě a úvěrových podmínkách dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 276 459 Kč a na poskytnutý úvěr uhradila částku 210 634 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění a úvěr zesplatnil ke dni 13. 11. 2024, jak vyplývá z dopisu z téhož dne. Žalobce po zohlednění částečné úhrady žalované po zesplatnění ve výši 8 500 Kč eviduje za žalovanou pohledávku sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 116 420,12 Kč, poplatků ve výši 98 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1 049 Kč. Příslušenství představuje úrok ve výši 26,28 % (posléze limitovaný podle zákona o spotřebitelském úvěru) kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 13 035,56 Kč, úrok od 1. 4. 2025 do zaplacení, dále úrok z prodlení z jistiny, poplatků a smluvních pokut kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 5 118,41 Kč, a úrok z prodlení od 1. 4. 2025 do zaplacení. Žalovaná nereagovala na předžalobní upomínku zástupce žalobce.3. K otázce ověření úvěruschopnosti žalované žalobce v návrhu a k následné výzvě soudu uvedl, že způsob získání informací o schopnosti žalované splácet poskytnuté úvěry je podrobně popsán v Metodice posouzení úvěruschopnosti klienta. Konkrétní informace, ze kterých žalobce vycházel při posouzení schopnosti žalované úvěry splácet, jsou uvedeny v Kartě klienta. V návaznosti na předloženou Metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta a Kartu klienta doplnil žalobce soudu výpočty limitu nejvyšší měsíční splátky pro smlouvu žalované č. 6805046783 ze dne 21. 5. 2018. Před poskytnutím úvěru žalobce vycházel z toho, že žalovaná je svobodná, bydlí u rodičů, nemá děti, její čistý příjem ze zaměstnání činí 16 000 Kč. Žalobce zdůraznil, že k ověřování tvrzení klientů a jejich pravdivosti využívá mimo jiné tzv. automatizované modely, kdy pomocí výpočtu (tzv. credit scoringu) dokáže velmi přesně určit pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Žalobce posuzuje příjmovou a výdajovou stránku spotřebitele na základě statistických modelů, v nichž jsou využívány a přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Žalobce sdělil, že v rámci uzavírání smlouvy č. 6805046783 provedl lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Žalobce poukázal na skutečnost, že o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru svědčí rovněž skutečnost, že žalovaná byla od 6/2018 do 8/2024, tedy po dobu více než šesti let, schopna úvěr splácet.4. Žalované byla uložením s účinností dne 29. 9. 2025 doručena žaloba s výzvou ke sdělení, zda žalovaná souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, soud proto vycházel z toho, že žalovaná na nařízení jednání netrvá.5. Žalovaná se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřila. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 12. 11. 2025.6. Soud provedl dokazování listinami, které předložil žalobce, na základě jejich obsahu dospěl k následujícím zjištěním:7. Kartou klienta s údaji o žalované ke dni 21. 5. 2018 a úvěrovou smlouvy č. 6805046783 vzal soud za prokázané, že účastníci, po ověření úvěruschopnosti žalované poskytovatelem úvěru, uzavřeli dne 21. 5. 2018 smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru s výší úvěrového rámce 21 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky, což ze sjednaného úvěrového rámce odpovídalo maximální splátce 840 Kč. Smlouva obsahovala ujednání o podmínkách zvýšení úvěrového rámce během trvání smlouvy, kdy žalovaná měla možnost kdykoli po uplynutí 2 měsíců po obdržení nabídky provést čerpání, které překročí původní výši úvěrového rámce.8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaná dne 21. 5. 2018 čerpala úvěr 12 000 Kč, který splatila v 11 měsíčních splátkách po 1 200 Kč, poslední splátku uhradila žalobci dne 25. 4. 2019. Následně žalovaná od žalobce žádné peněžní prostředky nečerpala až do dne 23. 9. 2022, kdy jí byla na základě smlouvy č. 6805046783 převedena částka 10 000 Kč. Žalovaná postupně pokračovala v čerpání úvěru v dalších dnech měsíce září a října 2022. Celkový objem prostředků obdržených žalovanou z revolvingového úvěru ke dni 7. 11. 2022 činil 121 400 Kč, v daném okamžiku žalovaná dosáhla úvěrového limitu.9. Z karty klienta se podává, že žalobce zkoumal osobní a majetkovou situaci žalované pro ověření její úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy ze dne 21. 5. 2018. K uvedenému datu byl nabízen revolvingový úvěr do výše 21 000 Kč se splátkou 840 Kč. V době čerpání úvěru žalovanou v září a říjnu 2022 byly podmínky úvěru zcela jiné, výše úvěrového rámce činila 120 000 Kč, výše měsíční splátky dosahovala 4 800 Kč. Z výpočtů obsažených v doplňujícím podání žalobce z 24. 9. 2025 je zřejmé, že při čerpání úvěru žalovanou v září 2022 žalobce vycházel z příjmu žadatelky, výše životního minima, normativních nákladů na bydlení, očekávané výše splátek atd., které byly aktuální před uzavřením úvěrové smlouvy dne 21. 5. 2018. Žalobce ani netvrdil, že by před 23. 9. 2022 ověřoval, zda je žalovaná schopna splácet úvěr s novými parametry. Žalobce před umožněním čerpání úvěru do výše 120 000 Kč nezjišťoval příjem žalované, výdaje žalované ani výši jejích závazků. Soud na základě uvedené skutečnosti dospěl k závěru, že žalobce před poskytnutím peněžních prostředků řádně nepřezkoumal úvěruschopnost žalované, když se spokojil s údaji staršími čtyř let. Žalobci se tedy nepodařilo prokázat, že by mezi ním a žalovanou došlo k uzavření platné smlouvy o revolvingovém úvěru.10. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Žalovaná se na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatila, neboť od žalobce získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobce poskytl žalované na její účet č. , č. účtu, částku v celkové výši 276 459 Kč a uvedl, že žalovaná mu vrátila částku 210 633 Kč. Žalobce své tvrzení doložil výpisem čerpání, splátek a úhrad. Žalovaná byla v řízení nečinná, tedy netvrdila ani neprokázala vrácení vyšší částky, než kterou zohlednil žalobce. Soud žalobě vyhověl. co do částky 65 825 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou poskytnutou žalobcem a částkou, kterou mu žalovaná vrátila zpět (výrok I).12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytova