30 C 219/2025-22 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 21. 8. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 15 858 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 500 Kč od 3. 4. 2025 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že jde o pohledávku ze smlouvy o úvěru sjednané mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , kterou žalobce nabyl smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 1. 11. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. 9964985001, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, v upomínce ze dne 2. 4. 2025 byl informován o zesplatnění úvěru ke dni upomínky a vyzván k okamžité úhradě. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 9 500 Kč a ze sjednaného smluvního úroku 6 358 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 3. 4. 2025. Žalobce popsal způsob poskytnutí úvěru žalovanému na webových stránkách svého předchůdce www., Anonymizováno, .cz. V případě, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, žalobce požádal, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla původním věřitelem dlužná částka převedena. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právní zástupkyně žalobce odeslané dne 20. 5. 2025.2. K otázce ověřování úvěruschopnosti zájemce o úvěr žalobce v podání ze dne 16. 10. 2025 uvedl, že jeho předchůdce úvěruschopnost prověřoval v době před sjednáním smlouvy o úvěru, přičemž vycházel z dokladů poskytnutých žalovaným a nahlížel do dlužnických registrů a veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě provedené lustrace a prohlášení žalovaného původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného úvěr splatit. Žalobce sdělil, že nedisponuje listinnými doklady, které žalovaný předkládal původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti. Žalobce vzal žalobu zčásti zpět co do smluvního úroku ve výši 6 358 Kč, setrval na žalobním požadavku o zaplacení částky 9 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3. 4. 2025 do zaplacení. Soud na základě částečného zpětvzetí řízení zčásti zastavil podle § 96 o.s.ř. (výrok I).3. Žalovanému byla uložením s účinností dne 29. 9. 2025 doručena žaloba s výzvou ke sdělení, zda žalovaný souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Zásilka byla vhozena do schránky žalovaného dne 7. 10. 2025. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud proto vycházel z toho, že žalovaný na nařízení jednání netrvá.4. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 12. 11. 2025.5. Na základě předložených důkazů (zjm. výpis potvrzující platbu částky 10 000 Kč ve prospěch účtu žalovaného, dopis poskytovatele úvěru ze dne 2. 4. 2025, smlouva o postoupení a oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva) vzal soud za zjištěné, že žalovanému byla ze strany původního věřitele prostřednictvím bankovního převodů dne 1. 11. 2024 poskytnuta na jeho účet č. , č. účtu, částka 10 000 Kč. Žalobce nedoložil, že by před zapůjčením peněžních prostředků jeho právní předchůdce řádně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce nijak nekonkretizoval majetkovou situaci žalovaného před uzavřením smlouvy, netvrdil ani nedokládal, že by jeho předchůdce ověřoval příjmy a výdaje žalovaného. Žalobci se tedy nepodařilo prokázat, že by mezi jeho předchůdcem a žalovaným došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, který je ve věci aktivně legitimován.6. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.8. Žalovaný se na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatil, neboť od předchůdce žalobce získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, kterou převedl bezhotovostně na jeho účet. Žalovaný byl v řízení nečinný, tedy netvrdil ani neprokázal vrácení dlužné částky či její části. Soud proto vycházel z tvrzení žalobce v návrhu o nesplacené jistině ve výši 9 500 Kč. Dluh na jistině ve výši 9 500 Kč je zmiňován v dopisu ze dne 2. 4. 2025, kterým byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru a vyzván k úhradě dlužné částky vyčíslené na 16 046 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 9 500 Kč výrokem II. rozsudku.9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud nedostal do prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí.10. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř., soud ji určil v délce 3 dny. Žalovaný byl v řízení nečinný, zbavil se tak možnosti osvědčit, že jeho majetkové poměry odůvodňují stanovení delší lhůty k plnění či povolení splátek.11. Soud žalobu zamítl co do neoprávněně a předčasně uplatněných úroků z prodlení, neboť prodlení žalovaného nenastane dříve než marným uplynutím soudem stanovené lhůty k zaplacení částky 9 500 Kč (výrok III).12. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokátky dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony ve výši 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), náhradou hotových výdajů advokátky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a dále 21 % DPH (315 Kč), tj. celkovou částkou 2 615 Kč.13. V projednávaném případě soud dovodil, že jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobce vymáhá své pohledávky z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení uzavřených smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění nároků z úvěrových smluv (či souvisejících nároků - např. z bezdůvodného obohacení) je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti.14. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobci byla z původně požadované částky 15 858 Kč přiznána částka 9 500 Kč, což představuje úspěch žalobce v rozsahu 60 %, neúspěch pak co do 40 %, neboť žalobce částečným zpětvzetím po podání žaloby procesně zavinil částečné zastavení řízení. Míra úspěchu žalobce v řízení činí 20 % (60 % - 40 %). Žalobci vznikl nárok na náklady řízení v rozsahu 20 % z částky 2 615 Kč, což odpovídá nákladům řízení ve výši 523 Kč. Náklady řízení se podle § 149 odst. 1 o. s. ř. platí advokátce žalobce. Lhůtu k náhradě nákladů stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.