9 C 222/2025-33 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 25. 6. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne 25. 1. 2024 smlouvu o úvěru č. 016287381R. Žalobce s náležitou péčí ověřil úvěruschopnost žalovaného. Podle smlouvy poskytl žalobce žalovanému neúčelový úvěr ve výši 50 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 18,99 % p. a. Částka byla poukázána na účet žalovaného. Žalovaný převzal závazek tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Nedílnou součástí této smlouvy byly Obchodní podmínky pro ČSOB Spotřebitelské úvěry („obchodní podmínky"), které žalovaný obdržel před uzavřením smlouvy a souhlasil s jejich zněním, což prohlásil v rámci textu úvěrové smlouvy. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek, přičemž dlužné splátky neuhradil ani na základě výzvy žalobce. Žalobce proto prohlásil všechny pohledávky z poskytnutého úvěru ke dni 24. 2. 2025 za okamžitě splatné a žalovaného vyzval k okamžitému jednorázovému splacení celého závazku vůči žalobci. Žalovaný ke dni 30. 5. 2025 dlužil žalobci jistinu 42 390,89 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 4 148,61 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 1 081,35 Kč a poplatky 1 100 Kč. Žalobce požadoval uhrazení úroku ve výši 8,05 % p. a. z nesplacené části úvěru a zákonného úroku z prodlení (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění) z peněžitých závazků vyplývajících ze smlouvy, které nebyly zaplaceny v dohodnutých termínech jejich splatnosti. Žalobce požadoval od data 31. 5. 2025 úrok ve snížené výši 8,05 % p. a.2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k tomuto jednání mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. na adresu uvedenou v záhlaví rozsudku dne 29. 9. 2025. Neúčast při jednání neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobce na základě smlouvy o úvěru č. 016287381R ze dne 25. 1. 2024 poskytl žalovanému úvěr 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal platit běžný úrok ve výši 18,99 % ročně. Úvěr měl být splácen v pravidelných měsíčních splátkách po 1 832 Kč splatných vždy k 24. dni v měsíci počínaje únorem 2024. Celkem mělo být zaplaceno 36 splátek, poslední splátka měla být zaplacena dne 24. 1. 2027. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky pro ČSOB spotřebitelské úvěry. Před uzavřením smlouvy byla žalovaným sepsána žádost o úvěr, v níž žalovaný popsal svoje poměry. Žalobce vedl již od roku 2020 pro žalovaného běžný účet. Měl k dispozici údaje o částkách na účet připsaných a z účtu poukázaných. Částka 50 000 Kč byla čerpána dne 25. 1. 2024. Žalovaný závazek splácet úvěr přestal plnit v říjnu 2024. Žalobce žalovaného o zaplacení dlužných splátek opakovaně upomínal, a to v návaznosti na vyčíslení výše dluhu provedená ke dni 2. 10. 2024, 13. 10. 2024 a 3. 11. 2024. Poslední výzva k zaplacení dluhu ve výši 6 638,23 Kč byla žalobci zaslána dne 5. 12. 2024. Dopisem ze dne 26. 2. 2025 žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěru k 25. 2. 2025. Písemné výzvy byly zasílány na adresu , adresa, (adresa uvedená ve smlouvě), zásilky byly žalobci vraceny nedoručené zpět. Dle čl. 8.2. obchodních podmínek byla banka oprávněna v případě prodlení klienta s placením jakéhokoliv závazku vyzvat klienta k úhradě dluhu, a v případě, že klient dluh neuhradí, úvěr zesplatnit. Výše pohledávky včetně poplatků a příslušenství byla doložena transakční historií. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána zástupcem žalobce dne 4. 6. 2025. Uvedená skutková zjištění soud učinil z úvěrové smlouvy s obchodními podmínkami, z dokladu o poskytnutí úvěru, z dokladů o ověření úvěruschopnosti, z upomínek o zaplacení s doklady o doručení, z oznámení o zesplatnění, z transakční historie a z předžalobní upomínky.4. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.5. Dle soudu bylo předně doloženo náležité ověření úvěruschopnosti žalovaného, když byly zjištěny údaje o jeho příjmech a výdajích, a to z výpisů z bankovního účtu, který pro žalovaného žalobce od roku 2020 vedl. Dále byla osoba žalovaného prověřena v příslušných registrech bez negativních poznatků. Žalobce tak splnil povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto nelze dovodit, že by uzavřená smlouva byla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. O splnění této povinnosti žalobce ostatně svědčí i skutečnost, že žalovaný své závazky ze smlouvy po dobu několika měsíců řádně plnil.6. Soud dále dovodil, že jsou splněny podmínky pro vyhovění žalobě. Žalobce prokázal, že žalovanému poskytl na základě smlouvy o úvěru částku 50 000 Kč. Žalovaný byl v řízení nečinný. Netvrdil ani neprokázal, že úvěr v souladu se smlouvou splácel i po říjnu 2024. Žalobce žalovaného opakovaně vyzýval k plnění, tedy k zaplacení dlužných splátek. Vzhledem k tomu, že dlužné splátky nebyly v určené lhůtě zaplaceny (opak nebyl tvrzen ani prokázán), prohlásil žalobce úvěr splatným, jak ho k tomu opravňovaly obchodní podmínky, které tvořily součást smlouvy. Skutečnost, že si žalovaný zásilky s upomínkami zasílané prostřednictvím České pošty s. p. na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě v úložní době nepřebíral, může jít k tíži pouze žalovanému. Způsob určení výše sporné částky vyplývá ze smlouvy. Sjednané podmínky pro zesplatnění úvěru tak byly bez jakýchkoliv pochybností naplněny. Sporná částka je tvořena dluhem složeným z nesplacené části úvěru a sjednaného úroku ke dni, kdy byl úvěr zesplatněn, dále úroky z prodlení a sjednanými a nezaplacenými poplatky. Žalobce požadoval úrok z úvěru v nižší než sjednané sazbě. Jde o sazbu nepřevyšující limit vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru. Soud tudíž shledal žalobu oprávněnou. Žalobci byl přiznán rovněž úrok z dlužné částky a úrok z prodlení z dlužné částky ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu do splacení dluhu.7. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 1 740 Kč za zaplacený soudní poplatek. O nákladech zastoupení bylo rozhodnuto podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025, konkrétně podle ust. § 14b. Žalobci byla přiznána odměna za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) po 700 Kč a paušální náhrada hotových výloh po 100 Kč. Odměna a náhrada výloh tak činí 2 400 Kč, z toho DPH v základní sazbě 21 % činí 504 Kč. Celkem tak žalobce má na nákladech řízení právo na částku 4 644 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).8. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.