11 C 31/2026-61 — Okresní soud v Trutnově

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 39 885,46 Kč s příslušenstvím jako pohledávky plynoucí vyplývající z titulu Smlouvy o osobní kreditní kartě k účtu č. , č. účtu, uzavřené mezi účastníky řízení dne 20. 3. 2023 ve znění následného dodatku. Na základě uzavřené smlouvy, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky a podmínky osobních kreditních karet se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše sjednaného úvěrového rámce ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, alespoň ve výši minimální splátky, a to jak jistinu úvěru, tak úroky ve výši 22,90% ročně (s výhradou možné změny úrokové sazby) a poplatky v souladu se smlouvou a podmínkami ve výši dle sazebníku, a to minimální měsíční splátkou, jejíž výše byla stanovena jako 3% z částky vyčerpané jistiny úvěru, a to podle stavu ke dni vyhotovení výpisu z účtu ke kreditní kartě. Úvěr byl veden na účtu ke kreditní kartě č. , č. účtu, . Žalovaný porušil podmínky Smlouvy a nedodržel své smluvní povinnosti, žalobkyně proto od Smlouvy dopisem ze dne 5. 8. 2025 odstoupila, dopis byl odeslán dne 6. 8. 2025 a smlouva zanikla dnem doručení oznámení o odstoupení od Smlouvy. Zesplatňujícím výpisem z účtu ke kreditní kartě ze dne 19. 8. 2025 byl žalovaný informován o celkové dlužné částce ke dni splatnosti 19. 8. 2025 ve výši 42 496,99 Kč, přičemž po dni zesplatnění úvěru žalobkyni ničeho neuhradil. Celková dlužná částka k datu vyhotovení posledního historického výpisu ke Smlouvě činí 43 621, 18 Kč, přičemž se skládá z jistiny ve výši 39 885,11 Kč, poplatků úvěru ve výši 0,35 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 3 379,21 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 356,51 Kč. Příslušenství pak dále představuje obchodní úrok z úvěru ve výši 22,9 % p.a. z jistiny ode dne 20.09.2025 do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % p.a z jistiny ode dne 20.09.2025 do zaplacení.Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vycházela mj. z informací získaných z bankovních registrů klientský informací, stejně jako z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS). Dále žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím dalších registrů a databází, např. insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů, interních registrů atd. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobkyně rovněž komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, kdy konfrontovala žalovaným doložené skutečnosti s dostupnými údaji umožňujícími posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a dále též se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného dostupnými v rámci skupiny žalobkyně. Následně po důkladné analýze veškerých informací v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K jednání nařízenému na den 9. 4. 2026 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání spolu s žalobou doručeno do vlastních rukou postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 2. 3. 2026. Soud proto věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalovaného.4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Ze smlouvy o osobní kreditní kartě a jejích nedílných součástí, dodatku ke smlouvě, standardních informací o spotřebitelském úvěru, všeobecných obchodních podmínek, podmínek osobních kreditních karet a sazebníku, bylo zjištěno, že dne 20. 3. 2023 byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr, který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty do výše sjednaného úvěrového rámce ve výši 50 000 Kč a zavázal se tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, alespoň ve výši minimální splátky, a to jak jistinu úvěru, tak úroky ve výši 22,90% ročně (s výhradou možné změny úrokové sazby) a poplatky v souladu se smlouvou a podmínkami ve výši dle sazebníku, a to minimální měsíční splátkou, jejíž výše byla stanovena jako 3% z částky vyčerpané jistiny úvěru, a to podle stavu ke dni vyhotovení výpisu z účtu ke kreditní kartě.Z upomínky a oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 5. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného upozornila na existenci dluhu na úvěrové smlouvě a vyzvala jej k úhradě v dodatečné lhůtě, přičemž následně s ohledem na další trvání prodlení a nesplácení úvěru byl úvěr zesplatněn a žalovaný vyzván k úhradě dluhu vyplývajícího z úvěrové smlouvy.Z výpisu z účtu ke kreditní kartě a historického výpisu úvěru byla zjištěna výše dluhu ke dni zesplatnění, a to v částce 42 496,99 Kč resp. 43 621, 18 Kč, přičemž dluh na jistině činí 39 885,11 Kč.Z karty klienta a potvrzení o ověření úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy deklaroval svůj měsíční příjem z podnikání v částce 41 666,67 Kč, výdaje na bydlení částkou 5 000 Kč, pojištění částkou 500 Kč, spoření částkou 1 000 Kč, ostatní výdaje částkou 1 000 Kč. Dále bylo deklarováno, že žalovaný je ženatý, nemá děti a bydlí v nájmu. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl v době před uzavřením úvěrové sjednány další úvěrové produkty, které řádně splácel.Z předžalobní výzvy ze dne 17. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky.5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.Dle § 419 občanského zákoníku spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným vzniknul platný smluvní závazek z titulu smlouvy o úvěru, kterou soud s ohledem na povahu smluvních stran a obsah závazku posoudil jako smlouvu spotřebitelském úvěru. Na jejím základě žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému jako úvěrovanému za sjednaných podmínek úvěr, který se žalovaný zavázal splácet ve sjednaných splátkách spolu se sjednaným úrokem a poplatky. Soud shledal, že žalobkyně při hodnocení finanční situace žalovaného vynaložila náležitou odbornou péči a dostála své zákonné povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy; nadto lze konstatovat, že úvěr byl žalovaným splácen po dobu 43 měsíců a případnou změnu poměrů a okolností rozhodných pro schopnost žalovaného úvěr splácet nelze klást k tíži žalobkyni. Žalovaný své platební povinnosti z titulu úvěrové smlouvy neplnil a svou povinnost úvěr řádně splácet porušil; žalobkyni tak dluží žalobou nárokované částky, včetně smluvního a zákonného příslušenství. Žalobkyně při požadavku na úrok a úrok z prodlení respektovala smluvní ujednání, jakož i limitaci v zákoně o spotřebitelském úvěru. Procesně pasivní žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobou uplatněná částka byla zcela či zčásti uhrazena. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to jak co do jistiny pohledávky, tak co do požadovaného příslušenství, které bylo uplatněno v souladu s § 1970 o. z. v sazbě dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch a vzhled