119 C 1/2026-124 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 6. 1. 2026 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 113 026 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 113 026 Kč ve výši 11,5 % ročně od 23. 8. 2025 do zaplacení, částky ve výši 15 100,08 Kč, úroku ve výši 61,12 % ročně z částky 96 475,90 Kč od 23. 8. 2025 do 15. 9. 2025 ve výši 3 784,80 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 96 475,90 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 8. 2025 dosáhne částky 323 136,00 Kč.2. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. 9300483999. Žalovaná smlouvu podepsala dne 11. 11. 2024. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 100 000 Kč a k vyplacení úvěru došlo dne 11. 11. 2024. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 61,12 % p. a. splatit ve 48 měsíčních splátkách po 5 610 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2024, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení věřitele o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované následně zasláno do osobní stránky žalované v klientské zóně nebo na e-mailovou adresu žalované uvedenou ve smlouvě. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy o úvěru a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění byly ze strany žalované uhrazeny v době od 11. 11.2024 do 12. 6. 2025 částky v souhrnné výši 33 740 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč (499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů). Žalobci vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 7,8, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů. Dále v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobci právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 1 000 Kč (200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů). Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 3,4,6,7,8, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů 5 x 200 Kč. V důsledku prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, dle kterého pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 7 splatné 17. 6. 2025. K datu 21. 8. 2025 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 111 028,55 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle bodu 6.5. smlouvy měl žalobce právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 23. 8. 2025 do zaplacení. Žalobce požadoval tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 15 100,08 Kč. Dále žalobce požadoval úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 96 475,90 Kč od 23. 8. 2025 do zaplacení. Žalobce od 21. 11. 2024 do 14. 12požadoval tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 61,12 % p.a. za dobu od 28. 8. 2025 do 15. 9. 2025 a dále od 16. 9. 2025 do zaplacení v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve výši 12 % ročně.3. K prověřování schopnosti žalované řádně hradit úvěr žalobce uvedl, že byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňujících řádné čerpání a následné splácení úvěru bylo dále prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník jednající s žalovanou doporučil úvěr ke schválení.4. K výzvě soudu žalobce doplnil, že žalobce úvěruschopnost žalované posuzoval na základě informací získaných od spotřebitele, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jakož i z jiných zdrojů, a to zejména na základě těchto podkladů: výpisy z databází NRKI, SOLUS, úplné výpisy z bankovního účtu (kde jsou uvedeny příjmy i výdaje) a prohlášení žalované. Dále žalobce popsal obecně postup žalobce při posuzování úvěruschopnosti klientů. Konkrétně ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované uvedl, že z výpisů z účtu za období 07/2024, 08/2024, 09/2024 a 10/2024 byl potvrzen pravidelný měsíční příjem žalované a výdaje žalované, které zahrnují životní minimum jednotlivce a povinnou rezervu. Zároveň byly ověřeny další doložené parametry jako je kontrola zaměstnavatele, bankovního spojení a byla provedena kontrola identity žalované. V tomto směru byl tedy žalobce obezřetný a splnil požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů a databází, byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Dále žalobce odkázal na Návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. 9300483999, kde v článku 10. „Prohlášení klienta“, v odstavci 10.1. žalovaná prohlásila a svým podpisem úvěrové smlouvy mj. stvrdila, že smlouvu neuzavírá v tísni, stavu nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti a je schopna úvěr řádně splácet. K posouzení výdajů žalované žalobce uvedl, že při hodnocení úvěruschopnosti vychází zejména z údajů uvedených klientem, které klient svým podpisem potvrdí v rámci dané úvěrové smlouvy. Odkázal na prohlášení žalované, ve kterém uvedla, že „nemá žádné splatné dluhy, nebyla proti ní podána jakákoli žaloba a ani si není vědoma důvodu, pro které by se tak mohlo stát, není vůči ní vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti ní vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí a není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním závazků podle Smlouvy, dále nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, nebyl proti ní podán insolvenční návrh, ani v posledních třech letech nebyl insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku.“ Klientem uvedené výdaje žalobce porovnává s minimálními výdaji stanovenými ze strany žalobce, když pokud tyto minimální výdaje přesahují výši výdajů uvedenou ze strany žalovaného, vychází žalobce při posouzení úvěruschopnosti z takto stanovených minimálních výdajů. Žalobce na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žalovaná je úvěr schopna splácet.5. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu částečně zpět podáním ze dne 15. 1. 2026, a to co do částky co do částky ve výši 9 792 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 792 Kč od 23. 8. 2025 do zaplacení, co do částky 1 331,86 Kč, co do úroku ve výši 41,12 % p. a. z částky 96 475,90 Kč od 23. 8. 2025 do 15. 9. 2025. Předmětem sporu po tomto částečném zpětvzetí žaloby zůstalo zaplacení částky 103 234 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 103 234 Kč ve výši 11,5 % ročně od 23. 8. 2025 do zaplacení, pohledávky ve výši 13 768,22 Kč, úroku ve výši 20 % p. a. z částky 96 475,90 Kč od 23. 8. 2025 do 15. 9. 2025, úroku ve výši 12 % p. a. z částky 96 475,90 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 8. 2025 dosáhne částky 323 136 Kč. Zdejší soud řízení usnesením ze dne 19. 1. 2026, č.j. 119 C 1/2026-67, v rozsahu odpovídajícím částečnému zpětvzetí žaloby zastavil. Usnesení nabylo právní moci dne 12. 2. 2026.6. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaný včasný odpor. V odporu namítla, že nebyla řádně prověřena její schopnost splácet poskytnutý úvěr. Žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru ve stavu neúnosné finanční tísně. U jednání uvedla, že má za to, že smlouva o úvěru je z výše