129 C 4/2025-111 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobkyně se podanou žalobou po částečném zpětvzetí domáhala po žalovaném zaplacení částky 54 892 Kč (jistina ve výši 38 390 Kč a smluvní pokuta ve výši 16 502 Kč) s příslušenstvím uvedeným ve výroku shora. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne 20. 12. 2022 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. 9103194301, na jejímž základě poskytla žalovanému dne 20. 12. 2022 úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úroky ve výši 64,33 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas, a žalobkyně proto úvěr ke dni 22. 10. 2023 zesplatnila. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 38 390 Kč a smluvní pokuty ve výši 16 502) spolu s úroky, který žalobkyně ponížila částečným zpětvzetím žaloby.2. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Ve věci se nevyjádřil ani písemně.3. Soud vzal na základě účastníky předložených listin za prokázané následující skutečnosti:4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobkyně se žalovaným jako úvěrovaným uzavřela dne 20. 12. 2022 smlouvu o úvěru č. 9103194301, kdy se zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 35 000 Kč na dobu trvání v délce 48 měsíců se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 64,33 % ročně. Výše měsíční splátky činila 2 328 Kč (včetně pojištění). Cena pojištění činila 285 Kč měsíčně. Nedílnou součástí smlouvy byly podmínky čerpání úvěru, předpoklady pro výpočet RPSN. Pojištění schopnosti splácet úvěr bylo sjednáno v rámci přílohy č. 1 k dané smlouvě. V části B) smlouvy bod 6.1 byla sjednáno smluvní pokuta ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl žalovaný v prodlení o délce 30 dnů, kdy se žalovaný ocitl v prodlení u splátky č. 8 a 9. V důsledku prodlení žalované žalobci vzniklo dle bodu 6.2 smlouvy právo na náhradu nákladů ve výši 1 000 Kč (200 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 15 dnů). V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Celkově tak žalobkyně požadovala smluvní pokutu v celkové výši 16 502 Kč.5. Z karty klienta soud zjistil, že poskytnutá částka byla 35 000 Kč, splaceno bylo 13 968 Kč. Žalovaná suma činí 42 117 Kč, nominální výše úvěru 98 064 Kč, smluvní odměna úvěru 63 064 Kč.6. Z oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru č. 9103194301 soud zjistil, že se nejedná o dohodu o konsolidaci a účel byl poskytnut jako bezúčelový.7. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že první splátka byla splatná 17. 1. 2023 ve výši 2 328 Kč a poslední (48.) splátka byla určena ve výši 2 328 Kč se splatností 17. 12. 2026. Z upraveného splátkového kalendáře soud zjistil, že poslední splátka byla určena se splatností 17. 1. 2027 ve výši 2 328 Kč, kdy vypadla 4. splátka v dubnu 2023. Kdy došlo k odkladu jedné splátky na žádost žalovaného.8. Z oznámení ze dne 22. 10. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k zaplacení 42 117 Kč (zbývající dlužná jistina ve výši 33 856,68 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 5 408,11 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrada nákladů ve výši 1 000 Kč a úhrady za pojištění ve výši 855 Kč) do 10 dnů.9. Z hodnocení klienta soud zjistil, že příjmy žalovaného byly posuzovány ve výši 23 473 Kč, výdaje ve výši 8 188 Kč (životní minimum ve výši 4 620 Kč, náklady na bydlení ve výši 3 568 Kč). Disponibilní částka byla vypočítána ve výši 14 285 Kč jako rezerva.10. Z potvrzení o příchozí platby soud zjistil, že žalovaný měl v září 2022 příjem ve výši 24 429 Kč, v říjnu 2022 ve výši 23 850 Kč.11. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 20. 12. 2022 byla žalovanému na účet č. 1153805240267/0100 zaslána částka ve výši 35 000 Kč.12. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dopisem ze dne 18. 9. 2023, 8. 10. 2023, naposledy byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 8. 7. 2024.13. Soud zjistil, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného v rámci svého ekonomického modelu. Za tímto účelem mj. prověřovala, zda vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení či exekuce nebo zda není evidován v registrech BRKI, NRKI či SOLUS, přičemž dospěla k závěru, že lze úvěr poskytnout.14. Z dalších v řízení provedených důkazů soud neučinil pro posouzení věci žádná významná skutková zjištění.15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy je povinností žalovaného zaplatit žalobkyni dosud nesplacenou část jistiny, kterou se zavázal uhradit, tj. 38 390 Kč a smluvní pokutu ve výši 16 502 Kč. Kromě toho je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny a rovněž úrok smluvní, který žalobkyně ponížila ve výši 15 % (20 %). Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil a ani neprokázal, že dlužnou částku, která je žalobou uplatněna, zaplatil. Smluvní pokuta byla určena v souladu z § 122 ZSÚ.18. Žalobkyně rovněž splnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. […] Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ). V daném případě žalobkyně zjistila zejména výši příjmu a odhadnutých výdajů žalovaného z potvrzení o přijatých platbách od zaměstnavatele, výdaje posuzovala dle životního minima a normativních nákladů na bydlení. V rámci své interní kontroly rovněž ověřila informace o žalovaném z veřejně dostupných databází a dospěla k závěru, že žalovanému lze úvěr poskytnout. S tím se soud ztotožňuje.19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná (a zaslala žalované před podáním žaloby výzvu k plnění podle § 142a o. s. ř.) právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 745 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba, částečné zpětvzetí) po 3 460 Kč (z částky 85 619 Kč) jednoho úkonu ve výši 3 300 Kč (účast na jednání, z částky 54 892 Kč), včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč, tj. celkem ve výši 15 480 Kč. Dále cestovné ve výši 374,30 Kč na trase Hradec Králové – Trutnov a zpět, 98 km, při průměrné spotřebě 5,1 l na 100 km, vyhláškové ceně paliva 34,10 Kč na litr a náhradní koeficient 5,90 Kč, účtována ½. Náhrada za zmeškaný čas na cestě za každou půl