16 C 217/2025-41 — Okresní soud v Trutnově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 25 903,68 Kč představující nesplacený úvěr s příslušenstvím, poskytnutý žalované žalobkyní na základě Smlouvy o revolvingovém (spotřebitelském) úvěru č. 24430858 ze dne 26. 10. 2023. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě shora uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 35 200 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit v souladu se smlouvou. Nedílnou součástí smlouvy je Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky. Při sjednání smlouvy žalovaná zvolila volitelné služby, a to službu „Presto“ za poplatek ve výši 1 980 Kč. Úvěr byl žalované vyplácen bezhotovostně postupným čerpáním v době od 26. 10. 2023 do 12. 9. 2024 v celkové částce 48 084 Kč. Splatnost úvěru, respektive konce kreditového rámce, byla stanovena na den 17. 4. 2025. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, proto žalobkyně smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou informovala emailem ze dne 16. 6. 2025 a žalovaná se dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 17. 6. 2025. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení částky 25 903,68 Kč, sestávající z nesplacené jistiny ve výši 15 899,67 Kč, poplatků za vyplacení tranší úvěru ve výši 110,53 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč a smluvního úroku ve výši 5 216,12 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 512,36 Kč v souladu s čl. VIII odst. 1 Smlouvy, když se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením splátky splatné dne 15. 3. 2025. Žalobkyně se domáhá zaplacení smluvní pokuty pouze za prvních 90 dnů prodlení. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované, kdy po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovanou, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž dala žalovaná svůj souhlas. Žalovaná byla o zaplacení upomenuta, naposledy předžalobní výzvou.2. Žalobkyně omluvila neúčast při jednání dne 16. 2. 2026 a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ač jí předvolání společně se žalobou byly doručeny řádně a včas. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti účastníků řízení.3. Soud vzal na základě účastníky provedených důkazů za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne 26. 10. 2023 se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. 24430858, na jejímž základě žalovaná obdržela celkem částku 48 054 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté prostředky vrátit v pravidelný denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 25. 11. 2023 a konec kreditního rámce měl nastat dne 17. 4. 2025. Žalovaná neuhradila na smlouvu o úvěru sjednanou částku (toliko 37 274,16 Kč), ačkoli byla o zaplacení upomenuta, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 8. 10. 2025.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:Žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně prokázala, že žalované poskytla na základě smlouvy o úvěru celkem částku 48 054 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by na poskytnutý úvěr vrátila více, než žalobkyně zohlednila již v podané žalobě, netvrdila, že by smlouvu neuzavřela nebo že by jí úvěr nebyl poskytnut.10. Žalobkyně ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalované). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované zkoumala, avšak s vágním odkazem na shromáždění a kontrolu informací uvedených žalovanou, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků. Nicméně ani k výzvě soudu nedoplnila v tomto směru nedostatečná skutková tvrzení ani neoznačila žádné důkazy k tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a to nejen ve smyslu jejích příjmů, ale též výdajů.11. Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 26. 10. 2023 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.12. Protože žalobkyně vyplatila žalované částku 48 054 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že na neplatnou smlouvu o úvěru žalovaná uhradila toliko 37 274,16 Kč, je tak povinna žalobkyni vrátit částku 10 779,84 Kč.13. Soud pak zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 123,84 Kč (sestávající z poplatků za volitelné služby a smluvní pokuty) a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 175,20 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl a s ohledem na shora uvedené soud zamítl žalobu též v rozsahu zákonného úroku z prodlení.14. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s.