16 C 81/2025-88 — Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu 11. 3. 2025 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 202 397,44 Kč se smluvním úrokem z úvěru a zákonným úrokem z prodlení shora. K odůvodnění návrhu uvedla, mezi účastníky byla uzavřena Rámcová smlouva č. 2241716 v souladu s Obchodními podmínkami žalobkyně a na základě této smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet u žalobkyně. Dne 26. 9. 2024 uzavřel žalovaný se žalobkyní Dodatek č. 13 k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 110 000 Kč (viz smlouva o úvěru č. , IBAN, ) a dále dne 28. 10. 2024 uzavřel žalovaný se žalobkyní Dodatek č. 14 k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 100 000 Kč (viz smlouva o úvěru č. , IBAN, ). Žalovaný se zavázal na oba úvěry zaplatit jednak poskytnutou jistinu a jednak zaplatit sjednaný úrok. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, přičemž nespoléhala pouze na tvrzení žalovaného, ale informace jím poskytnuté ověřovala za použití nezávisle ověřitelných údajů, především v příslušných databázích a výpisy z účtu žalovaného. Podle podmínek obou smluv byl žalovaný zavázaný hradit pravidelné měsíční splátky úvěru, které se skládaly ze splátky jistiny a sjednaného pevného úroku. V případě prvého úvěru měl žalovaný hradit 5 200 Kč měsíčně vždy k 5. dni v měsíci počínaje dnem 5. 10. 2024 s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 5. 10. 2026. Od 5. 10. 2024 do 5. 11. 2024 byly splátky řádně uhrazeny, po tomto datu již žalovaný splátky řádně nehradil. Vzhledem k porušení smluvních povinností ze strany žalovaného žalobkyně využila svého oprávnění a úvěr ke dni 4. 2. 2025 zesplatnila. V případě druhého úvěru měl žalovaný hradit 1 257 Kč měsíčně vždy k 13. dni v měsíci počínaje dnem 13. 11. 2024 s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 13. 7. 2034. Splátka dne 13. 11. 2024 byla řádně uhrazena, po tomto datu již žalovaný splátky řádně nehradil. Vzhledem k porušení smluvních povinností ze strany žalovaného žalobkyně využila svého oprávnění a úvěr ke dni 4. 2. 2025 zesplatnila. Ke dni zesplatnění byla dlužná částka prvého úvěru tvořena jistinou úvěru ve výši 100 960,22 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru ve výši 3 365,98 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne poslední zaplacené splátky (respektive dne poskytnutí úvěru), tj. ode dne 5. 11. 2024 do dne předcházejícího dni zesplatnění, tedy do dne 3. 2. 2025).Dlužná částka druhého úvěru pak ke dni zesplatnění byla tvořena jistinou úvěru ve výši 99 111,22 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru ve výši 1 883,37 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne poslední zaplacené splátky (respektive dne poskytnutí úvěru), tj. ode dne 13. 11. 2024 do dne předcházejícího dni zesplatnění, tedy do dne 3. 2. 2025). Zesplatňujícími dopisy byl žalovaný vyzván k zaplacení celého dluhu z obou úvěrů, ke kterému mu žalobkyně poskytla dostatečnou lhůtu. Žalovaný ji však nevyužil. Žalobkyně proto požaduje dlužnou jistinu, dlužný kapitalizovaný úrok, úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. Dále pak žalovaný nedodržel podmínky vedení běžného účtu č. , č. účtu, u žalobkyně a dostal se do nepovoleného debetu ve výši 2 326 Kč. Naposledy byl žalovaný k zaplacení dlužných částek s příslušenstvím vyzván předžalobní výzvou – zesplatňujícím dopisem.2. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že dne 6. 7. 2021 uzavřeli účastníci Rámcovou smlouvu č. 2241716 na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet u žalobkyně. Dne 26. 9. 2024 uzavřel žalovaný se žalobkyní Dodatek č. 13 k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 110 000 Kč, který mu byl schválen a dne 27. 9. 2024 vyplacen v plné výši na jeho účet. Dále pak žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 28. 10. 2024 se žalobkyní Dodatek č. 14 k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 100 000 Kč, který mu byl schválen a dne 28. 10. 2024 vyplacen v plné výši na jeho účet.3. Žalobkyně provedla posouzení a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného v souladu s ustanovením § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vycházela přitom z informací, které jí poskytl žalovaný a dále z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (běžný účet – bankovní výpis, úvěrová zpráva z bankovního i nebankovního registru klientských informací). Při posuzování výdajů žalovaného stanovila žalobkyně částku, kterou interně vyhodnotila dle expertní analýzy, jako potřebnou na pokrytí výdajů na zajištění výživy a ostatních základních potřeb žalovaného. V rámci této analýzy žalobkyně vypočítává tzv. maximální limit splátky, tj. maximální splátku, kterou je klient schopen pravidelně splácet s ohledem na svůj příjem a pravidelné měsíční výdaje.4. Žalovaný se zavázal čerpané prostředky u obou smluv splácet průběžně včetně smluvních úroků, které byly sjednány pravidelnými měsíčními splátkami. Pro případ neplnění smluvních podmínek byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění úvěrů a jejich další úročení aktuálním úrokem. Žalovaný porušil sjednané podmínky, když ani jeden z těchto úvěrů řádně a včas nesplácel. Vzhledem k opakovanému prodlení žalovaného s úhradami splátek žalobkyně přistoupila v souladu s ujednáním smlouvy dne 4. 2. 2025 k zesplatnění obou úvěru. Zesplatněním se staly závazky splatnými v plné výši spolu s příslušenstvím ke dni 3. 2. 2025 a byly tvořeny v případě prvého úvěru nesplacenou jistinou ve výši 100 960,22 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 3 365,98 Kč a v případě druhého úvěru nesplacenou jistinou ve výši 99 111,22 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 1 883,37 Kč. Žalovaný na výzvy k zaplacení nereagoval, žalobkyně proto v souladu s omezením dle ustanovení § 122 odst. 4 zák. č. 257/2016 Sb. požaduje smluvní úrok shora a dále dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 zákonný úrok z prodlení. Dále se pak žalovaný dostal se zůstatkem na účtu č. , č. účtu, do nepovoleného debetu, který dosud nevyrovnal. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil ani neprokazoval, že by na úvěry zaplatil nějakou částku, případně že by nepovolený debet na běžném účtu vyrovnal.5. Uvedené skutečnosti soud zjistil z formulářů pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z úvěrové zprávy, z Rámcové smlouvy č. 2241716 ze dne 6. 7. 2021 s Dodatky č. 13 a 14, z potvrzení o načerpání úvěrů, ze splátkových kalendářů, ceníku, z přehledu plateb, z výpisů z běžného účtu žalovaného a ze zesplatňujícího dopisu s předžalobní výzvou.6. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Na základě shora uvedených prokázaných skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Předloženými listinami bylo prokázáno, že po prověření úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalobkyně žalovanému dva úvěry, a to dne 26. 9. 2024 úvěr ve výši 110 000 Kč a dne 28. 10. 2024 ve výši 100 000 Kč s pevně sjednaným úrokem. Tyto oba úvěry však žalovaný způsobem sjednaným ve smlouvě řádně nesplácel, proto jej žalobkyně zesplatnila. Dle výpisu z účtu a přehledu plateb dluží žalovaný žalobkyni žalované částky. Žalovaný neprokázal splnění povinnosti dlužníka vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit úroky. Dále pak bylo prokázáno, že se žalovaný na běžném účtu přečerpáním zůstatku dostal do nepovoleného debetu, který dosud nevyrovnal. Žalovanému bylo proto uloženo zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu obou úvěrů ve výši 200 071,44 Kč se sjednaným úrokem a s dalším příslušenstvím v souladu se žalobním žádáním žalobkyně a dále částku 2 326 Kč z titulu nepovoleného debetu na běžném účtu. Vedle již zkapitalizovaných úroků soud žalobkyni vzhledem k prodlení žalovaného přiznal nejen úrok z úvěru, ale též zákonný úrok z prodlení i do budoucna v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšná žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o. s. ř., proto má nárok na náhradu nákladů řízení, na kterých požadovala pouze zaplacený soudní poplatek ve výši 8 096 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v požadované výši.9. Lhůta k zaplacení přisouzené částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly s ohledem na nečinnost žalovaného v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti a soud ani takové důvody neshledal.