29 C 124/2025-68 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 598 812,75 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku shora. Svůj nárok odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost , právnická osoba, . dne 2. 11. 2023 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, Smlouvu o úvěru s pojištěním splácet, Konsolidace půjček, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 600 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úroky ve výši 9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas, a právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni 4. 7. 2024 zesplatnila. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 593 368,75 Kč a poplatků ve výši 5 444 Kč spolu se smluvním úrokem a úrokem z prodlení, které žalobkyně částečně kapitalizovala.2. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Ve věci se nevyjádřil ani písemně.3. Soud vzal na základě účastníky předložených listin za prokázané následující skutečnosti:4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným jako úvěrovaným uzavřela dne 2. 11. 2023 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, Konsolidace půjček, kdy se zavázala poskytnutou žalovanému úvěr v celkové výši 600 000 Kč. Splatnost úvěru byla smluvena 120měsíčními anuitními splátky, a to ve výši 7 600,55 Kč. Úhrada pojištění byla ve výši 836 Kč měsíčně. S tím, že poslední splátka byla sjednána ve výši 15 005,23 Kč, včetně pojištění, zápůjční úrokovou sazbou ve výši 9 % ročně. Část úvěru ve výši 537 831,96 Kč byla účelově vázána na úhradu dluhů, který žalovaný měl u jiných společností, a které byly uhrazeny na jejich účty. Zbylá část úvěru byla neúčelově zaslána č. , č. účtu, .5. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce žalovaného byl ve výši 28 259 Kč. Celkový měsíční příjem domácnosti ve výši 60 000 Kč. Žalovaný uvedl další tři úvěry, u nichž měl splátky celkem ve výši 12 993 Kč měsíčně.6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že výše úvěru je ve výši 600 000 Kč. Celková částka k zaplacení ve výši 921 129,68 Kč, úroková míru ve výši 9 % ročně. Sjednáno 120měsíčních splátek, kdy jednotlivá je ve výši 7 600,55 Kč a poslední ve výši 14 169,23 Kč.7. Z vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že příjem žalovaného byl posouzen ve výši 28 259 Kč, externí splátky ve výši 2 960 Kč, životní náklady ve výši 12 695,98 Kč, disponibilní příjem ve výši 12 603,02 Kč.8. Z potvrzení o výši příjmu žalovaného soudu zjistil, že ten byl za posledních 12 měsíců v celkové výši 388 097 Kč, a za poslední tři měsíce činil měsíční příjem 28 259 Kč.9. Z platební historie soud zjistil, že částky 110 000 Kč, 21 277067 Kč a 406 554,29 Kč byly zaslány na předchozí úvěry žalovaného a částka ve výši 62 168,04 Kč byla zaslána na účet žalovaného.10. Z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 6. 7. 2024 soud zjistil, že úvěr byl zesplatněn ke dni 4. 7. 2024.11. Ze Smlouvy o postoupení ze dne 9. 12. 2024 soud zjistil, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni a oznámení o postoupení bylo žalovanému zasláno dopisem ze dne 18. 12. 2024.12. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného o úhradu dlužné částky upomenula.13. Z dalších v řízení provedených důkazů soud neučinil pro posouzení věci žádná významná skutková zjištění.14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy je povinností žalovaného zaplatit žalobkyni dosud nesplacenou část jistiny, kterou se zavázal uhradit, tj. 593 368,75 Kč a poplatky ve výši 5 444 Kč. Kromě toho je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny a rovněž smluvní úrok ve výši 9 %, kdy žalobkyně i tento úrok částečně kapitalizovala. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil a ani neprokázal, že dlužnou částku, která je žalobou uplatněna, zaplatil.17. Žalobkyně rovněž splnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. […] Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ). V daném případě žalobkyně zjistila výši příjmu z potvrzení zaměstnavatele a výdajů pouze z tvrzení žalovaného. V rámci své interní kontroly rovněž ověřila informace o žalovaném z veřejně dostupných databází a dospěla k závěru, že žalovanému lze úvěr poskytnout. S ohledem na to, že podstatná část úvěru byla poskytnuta na konsolidaci, splacení dalším úvěru a nová splátka úvěru byla pro žalovaného nižší, se soud ztotožňuje se závěrem, že úvěruschopnost žalovaného byla dostatečně ověřena.18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná (a zaslala žalované před podáním žaloby výzvu k plnění podle § 142a o. s. ř.) právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 23 953 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 4 úkony právní služby po 10 700 Kč včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč a DPH ve výši 21 % (9 366 Kč) z odměny (42 800 Kč) a paušální náhrady výdajů (1 800 Kč), jehož je zástupce žalobkyně plátcem. Náklady v celkové výši 77 919 Kč jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).19. Soud nepovažuje za účelně vynaložený náklad řízení žalobkyní požadovanou mimosmluvní odměnu a náhradu hotových výloh za úkon podání ve věci samé, byť jde o úkon ve věci samé; nelze pominout, že se jedná o doplnění žaloby – vyjádření k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, které mělo být již součástí žaloby. Takový postup žalobkyně nemůže jít k tíži žalovaného. Přiznání odměny za takto uskutečněný úkon právní služby bylo by v rozporu se zásadou vyjádřenou v § 3 věta prvá o.s.ř.; z uvedených důvodů soud žalobkyni nepřiznal jí požadovanou odměnu, náhradu hotových výloh a DPH za úkon podání ve věci samé (doplnění žaloby).20. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.