29 C 139/2025-60 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 182 774,35 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku shora. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . dne 11. 11. 2022 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytla žalovanému stejného dne úvěr ve výši 200 000 Kč na jeho účet číslo , č. účtu, . Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úroky ve výši 11,25 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas, a právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni 23. 9. 2024 zesplatnila. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 179 502,35 Kč, poplatků ve výši 3 272 Kč, spolu se smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení, které žalobkyně částečně kapitalizovala. Pohledávka byla postoupena ve výši 189 999,39 Kč smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025 na žalobkyni. žalobkyně dále požadovala úrok z dlužné jistiny a úrok z prodlení.2. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Ve věci se nevyjádřil ani písemně.3. Soud vzal na základě účastníky předložených listin za prokázané následující skutečnosti:4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – , Anonymizováno, , Anonymizováno, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . se žalovaným jako úvěrovaným uzavřela dne 11. 11. 2022 smlouvu o úvěru, kdy se zavázala poskytnutou žalovanému úvěr v celkové výši 200 000 Kč na dobu trvání v délce 108 měsíců a zápůjční úrokovou sazbou ve výši 11,25 % ročně. Výše měsíční splátky činila 3 245,88 Kč (poslední splátka činila 4 433,72 Kč) včetně pojištění. Cena pojištění činila 293 Kč měsíčně. Úvěr byl poskytnut na běžný účet žalovaného číslo , č. účtu, . Nedílnou součástí smlouvy byly Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, podle smlouvy mj. Všeobecné produktové podmínky obsahující smluvní ujednání společná všem smluvním vztahům.5. Z žádosti žalovaného , Anonymizováno, , Anonymizováno, tabulky původní věřitelky soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou s měsíčním příjmem ve výši 35 000 Kč, výše úvěru 200 000 Kč, výše měsíční splátka 2 429,93 Kč, úroková sazba 6,29 %, počet splátek 108.6. Z potvrzení o příjmu soud zjistil, že průměrný příjem žalovaného za poslední 3 měsíce činil 28 696 Kč.7. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 19. 2. 2025 soud zjistil, že dluh žalovaného na jistině po splatnosti je ve výši 179 502,35 Kč, splatný smluvní úrok ve výši 7 011,81 Kč, splatný úrok z prodlení na jistině ve výši 91,11 Kč, splatný úrok z prodlení na úroku ve výši 122,12 Kč a splatné poplatky, pojištění, pokuty ve výši 3 272 Kč, celkem tedy částka ve výši 189 999,39 Kč.8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 25. 9. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěru ke dni 23. 9. 2024, kdy dlužná částky byla v celkové výši 189 999,39 Kč. Částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 179 502,35 Kč, smluvního úroku ve výši 7 011,81 Kč ke dni splatnosti, úrok z prodlení ve výši 213,23 Kč, poplatky a dlužné náklady upomínání ve výši 2 972 Kč a náklady upomínání ve výši 300 Kč.9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 2. 2025.10. Z předžalobní upomínky z 3. 6. 2025 a přiloženého podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovaného o úhradu dlužné částky upomenula.11. Z dalších v řízení provedených důkazů soud neučinil pro posouzení věci žádná významná skutková zjištění.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Žalobkyně ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že při hodnocení banka porovnávala příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Ohledně příjmu vycházela z deklarovaného příjmu žalovaného od zaměstnavatele ve výši 35 390 Kč (dle potvrzení zaměstnavatele však 28 696 Kč), že má pronajaté bydlení, je rozvedený, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činil 43 000 Kč, má dvě vyživovací povinnosti. Ohledně výdajů pak vycházela z životního minima a normativních nákladů na bydlení. Dosavadní externí splátky byly zjištěny ve výši 8 600 Kč. Dále kontrolovala aktuální dluhy interní i externí, včetně informací z externích úvěrových registrů jako BRKI, NRKI, SOLUS a insolvenční rejstřík.15. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je důvodná. Žalobkyně je aktivně legitimována, když na ní pohledávka byla postoupena. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o úvěru, který byl uzavřen mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně. Na základě této smlouvy je povinností žalovaného zaplatit žalobkyni dosud nesplacenou část jistiny, kterou se zavázal uhradit, tj. 179 502,35 Kč a nákladů vymáhání ve výši 3 272 Kč. Kromě toho je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny a rovněž úrok ve výši 11,25 %, kdy i tento úrok byl částečně kapitalizován. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil a ani neprokázal, že dlužnou částku, která je žalobou uplatněna, zaplatil.16. Žalobkyně rovněž splnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. […] Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ). V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně zjistila výši příjmu z potvrzení zaměstnavatele (které však činí částku 28 696 Kč nikoli 35 390 Kč, pokud byly zohledněny diety řidiče k tomu se nevyjádřila) a výdajů žalovaného dle statistických údajů. V rámci své interní kontroly rovněž ověřila informace o žalovaném z veřejně dostupných databází a dospěla k závěru, že žalovanému lze úvěr poskytnout. S tím se soud ztotožňuje.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná (a zaslala žalovanému před podáním žaloby výzvu k plnění podle § 142a o. s. ř.) právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 7 312 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby, účast na jednání) po 8 420 Kč včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč, celkem 35 480 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady výdajů ve výši 7 450,80 Kč, jehož je zástupce žalobkyně plátcem. Náklady v celkové výši 50 242,80 Kč jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).18. Soud nepovažuje za